Dopis

Překvapivě sugestivní podívaná, která technickou stránkou věci předběhla dobu. Bette Davis je jako Leslie dokonalá ve všech polohách a její vytřeštěný pohled v klíčových momentech dokazuje, že se její kukadla o mnoho let později objevila v písničce od Kim Carnes zcela právem. Proč tedy tak nízké hodnocení? Protože producentský zásah podrazil veškerému snažení nohy. Divadelní hru bych hodnotil o třídu výše a film měl skončit stejně jako ona, tedy asi o pět minut dřív. Tehdy totiž přichází zbytečný, logiku nedávající a úvodní výstavbu umenšující epilog, který sice Wyler dokázal natočit napínavě, ale veškeré emoce, které ve mně do té doby byly, v tu chvíli vyletěly oknem. (18.07.2022)

Čiernočierny noir so skvelým výkonom Bette Davis. Mrazivá atmosféra (najmä fenomenálna scéna prvého stretnutia Leslie s pozostalou manželkou v ultratemnom podaní Gale Sondergaard) sa buduje postupne a spolu s ňou rastú emócie pri odhaľovaní jednotlivých tajomstiev, ktoré skrývajú oči Bette Davis. Po technickej stránke nádherne nakrútené (vidieť, že Wyler si dal záležať na všetkých zložkách o čom svedčia aj oscarové nominácie), pritom výborne zahrané (okrem už spomínaných 2 dám je presvedčivý i pochybujúci právnik Jamesa Stephensona, ktorý elegantne zvláda rozporuplnosť svojho rozhodnutia - najmä silná scéna záverečného pladoyer). A čo sa týka príbehu, ktorý nie je najsilnejšou zložkou, jeho podanie z neho ťaží maximum a dosahuje vysokú efektnosť, ktorá sa smelo môže porovnávať s podobnými filmami Alfreda Hitchcocka. Proste silné 4* a moja veľká spokojnosť s týmto dielkom. (13.07.2005)

Dopis (známý u nás i jako List) je třetí z filmů uvedených ve Varech retrospektivě Williama Wylera a opět můžeme pozorovat posun v práci se stylem. Dopis klade mnohem větší důraz kladen na vývoj vyprávění, než tomu bylo u Jezebel a Lištiček, které se soustředily na dramatickou linii vztahů a popis prostředí. Celý příběh je postaven na brilantně rozvedené premise filmu o ženě, která si vymyslí dokonalou krycí historku pro vraždu, ale zapomene na jeden velmi důležitý důkaz. Styl má tentokrát mnohem klasičtější podobu, protože se na rozdíl třeba od Lištiček opravdu musí upínat na vyprávění a podporovat ho. ___ V centru opět stojí silná ženský hrdinka Bette Davisové, která jako by předznamenala typ femme fatale z „noirové série“ (kam ale film víceméně patří, i když vznikl roku 1940 a noiroví puristé trvají na počátečním roku 1941). Celý film začíná ikonickým záběrem odhodlaně střílející Davisové sestupující ze schodů (viz obrázek), který je pravidelně uváděn v různých střihových dokumentech o dějinách americké kinematografie. Snímek ale především obdivuhodně pečlivě dodržuje pravidlo, že když se na začátku objeví v záběru puška, musí (se) jí hrdina na konci (někoho) zastřelit. ___ Každý detail má nějakou funkci v dalším vyprávění a ačkoli film akcentuje určité rasové předsudky, pracuje s obdivuhodnou citlivostí. Strukturované vyprávění je tak čisté, že vzbuzuje dojem jednoduchosti a v některých lidech vyvolávalo po projekci dojem, že by něco podobného dokázali nad vínem napsat taky. Tak do toho, přátelé. Překombinované příběhy vymyslí každý, ale dát dohromady filmy s vyprávěním vypočítaným do posledního detailu, kde všechno zapadne do všeho a žádná informace není navíc, to už je zatracený kumšt. (30.07.2007)

Na celém Listu mi hodně vadily především dvě věci a bohužel si nemůžu odpustit kritiku ani přesto, že pravděpodobně mají své místo i v knižní předloze. Celou dobu mi připadalo, že exotické prostředí zde hraje jenom na efekt, že se svým způsobem snaží "koupit si" diváka, když pro příběh mělo téměř nulový dopad. To souvisí i s věcí druhou, tedy dost odsuzujícím a omezeným pohledem na exotickou kulturu. Nebýt tohoto, asi bych neměl co vytknout, naopak z celého trojúhelníku jsem byl nadšen. Výborná byla jak femme fatale, tak její manžel a samozřejmě i nerozhodný advokát stojící mezi nimi. Největší chválu si ale bezpochyby zaslouží kamera, právě ta totiž celou dobu udržuje výbornou atmosféru. (19.04.2010)

V krátkom časovom slede opäť nominácia na Oscara pre Bette Davis,ktorá si plátno kradne sama pre seba,ale mne to nevadí,vychutnávam si ju od prvej sekundy po záverečné titulky.Takmer 6 za sebou idúcich nominácii sa vyznačujú kvalitným hereckým nadaním,o čom sa v jej prípade začínam radikálne presvedčovať a byť nadšený z toho,čo vidím... Pod čepec si ju vzal velikán William Wyler,ktorý s Bette vytvára pôžitkárske sledovanie situácie jednej ženy,ktorá na samom začiatku chladnokrvne zabije svojho milenca,aby pribudajuce minúty čoraz viac zintenzívnili ešte dusnejšiu atmosféru,a keď sa na scéne objaví čierna vdova,tak o zábavu je postarané... S právnikom Howardom konzultuje,čo sa dá s tým robiť,aby mohla z toho vyjsť nevinne,ale dôjde na každého... Leslie(Bette Davis) od samého úvodu v brilantne natočenom úseku som vedel,že je v tom zapletená až po uši,vymyslí si historku,prečo tak urobila,a jej naivný manžel Robert si celý čas myslí,že je nevinná,ale príde jeden okamih,keď zmení názor. Hrôza ide z vdovy(Gale Sondergaard),ktorá takmer nerozpráva,ale jej mimiky tváre jasne dokazujú,čo práve si myslí o dotyčnej,nenávisť jej z tváre žiari. Viac ako dobrý výkon podáva James Stephenson,ktorý zradí samého seba,aby dôkazy,ktoré má za 10 000 USD vykúpil jej slobodu,ale ako to celé skončí nechám na každom,aby bol na pochybách... Charakteristika snímkov Williama Wylera býva najmä vo výborných hereckých výkonov,za ktoré herci dostanú Oscara alebo kopec nominácii,začo majú aj tu dve. Snímok trvá 95 minút,a týchto minút pretečú ako voda bez nudy s výbornými hercami,kamerou,hudbou,réžiou a atmoškou,ktorá má takú úroveň,že som nadšený zo snímku,v ktorom sa nič nejaví ako číri optimizmus. (08.04.2014)