Zmiu

Knižní předlohu napsal Bergsveinn Birgisson v roce 2010 a  kniha byla v té době dost populární. Sice jsem ji nečetla, ale knihu jsem zaznamenala, tak jsem byla zvědavá na film. Milovníci Islandu se dočkají krásné hudby a venkovské krajiny, a komorního příběhu o lásce dvou zadaných v době někdy okolo 2. světové války.  Příběh plyne pomalu, jsou zde flashbacky, a to je pro mě slabé místo, protože na pár místech jsem se trochu ztrácela, zvlášť když celý film je vlastně vzpomínka, a v ní jsou ještě další časové linky. Není to tak strašné jako v jiných filmech, ale někdy se tam postavy jen mihnou a pak se děj vrátí zpátky. Ale chápu, že kdyby bylo vše jasné jako pro pitomce, tak to nebude tak poetické. A atmosféra je ve filmu hlavní tahák. Pro akčnější povahy bude film působit trochu utahaně, ale když jste v tom správném módu, užijete si jej.  Chemie mezi hlavními hrdiny funguje, jediné, co mě trochu rušilo, byl jazyk, který byl vyloženě moderní. Nemyslím sice, že by měli mluvit úplně archaicky, ale trošičku řeč přizpůsobit, aby film působil autentičtěji, by bylo fajn.

Normálně se dojímám u každého druhého filmu, ale zde jsem neuronila ani slzičku. Asi proto, že film byl prvoplánově citově vyděračský a taky předvídatelný. Od začátku víte, jak to dopadne, včetně toho, když si Kate najde kluka. Na druhou stranu film pokládá zajímavé etické otázky, a za zhlédnutí stojí. Ale jednou stačí.

Seriál má povedenou výpravu, to se musí nechat, velké plus dávám za to, že jsou tam zapracované některé detaily, které jsou známy z pokračujících komiksů a románů (zmínka o dětství Kyoshi, matka Koha, avatar Kuruk atd.) Tyto detaily pomáhají zasadit seriál do světa Avatara, tak jak ho známe a dávají tak skalním fanouškům najevo, že to někdo jen tak neodflákl. Oproti původnímu seriálu je zde hodně změn,  některé byly docela milé (41. divize),  jiné změny trochu poškodily původní charakter postav (Hakoda). Největší změna je ale ta, že je zde bezostyšně zobrazováno násilí a smrt. V tom byl původní seriál milosrdnější a přímou smrt tam dětský divák takřka neviděl. Tady to do nás napálí hned v prvním díle. Ano, víme všichni, že došlo ke genocidě Vzdušných nomádů, ale některé záběry si mohli odpustit.  První dvě epizody byly celkem fajn, ale epizoda Omašu byla tak špatná, že jsem si říkala, zda budu pokračovat. Naštěstí další epizody už byly celkem ok.  Hodně povedené postavy jsou za mě: Ozai, Suki, Pakku. Moc se mi nelíbila Azula, Bumi, Zhao. Seriál hodnotím jako celkem povedený, pokud bude další řada, ráda se na ni podívám, ale rozhodně nešlo o záležitost, kterou bych musela shlédnout na jeden zátah, znovu se nejspíš na toto zpracování nepodívám.