Bledé modré oko

Na Bleděmodré oko, slibující solidně obsazenou, svižnou, ponurou historickou hororktivku, jsem se vcelku těšil. Tudíž jsem byl včera solidně zklamán, když jsem po všem tom těšení dostal Světlehnědé hovno, solidně obsazenou, unylou, ponurou hysterickou psychožvanivku. Psychožvanivku se vcelku slibným začátkem a poměrně neotřelým vyústěním, mezi nimiž však zeje otravná hodina a půl dobové kostýmní krasomluvné prudy a narkoleptických mindráků v potemnělých místnostech. Možná kdyby dramaturg zrovna neměl příušnice, když ve škole brali záživnost děje, a režisér se jen artisticky neukájel rádoby Poeovskou poetikou, až se mu rozutekly skutky, nemusela být tato fikční epizoda ze skutečné westpointovské kalvárie psychotického vypleštěnce Edgara Allana pouze takovým (v)leklým Úsherem. (07.01.2023)

Jako historická detektivka je The Pale Blue Eye podprůměr, příliš přímočará procedurálka s příliš přiblblou pointou. Ovšem jako "origin story" Edgara Allana Poea zábava. Narážek na jeho dílo je ve filmu mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát. Atmosféra slušná, během filmu jsem si asi dvacetkrát řekl, že má krásný soundtrack, který připomíná Pána prstenů... a ono jo. Takže za ten bod nahoru... V procentech 70. (16.01.2023)

Bledé modré oko mělo dost velký potenciál se stát atmosférickou dobovou kriminální podívanou, v níž hraje zásadní roli postava E. A. Poea. Po zhlédnutí filmu musím ale konstatovat, že onen viditelný potenciál zůstal trestuhodně nevyužit. Snímek trpí především dlouhou stopáží a pomalým tempem - takto vystavěný příběh by se určitě vešel do sta minut a byl by více působivý a stísněný. Ani z audiovizuálního hlediska na mě film nefungoval tak, jak jsem očekával. Chválím však poslední třetinu filmu, v níž dojde ke dvěma zvratům: První je kupodivu předvídatelný, druhý je ale vcelku překvapivý - akorát mohl přijít o 20-30 minut dříve. Postava Poea byla fajn, ale v závěru už jí bylo až příliš. Lepší tři hvězdičky! (13.01.2023)

Ukazuje se, že Scott Cooper potřebuje dohled studia jako sůl, protože největším problémem je právě jeho unylá a nenápaditá režie a neochota pustit nějaký materiál na podlahu střižny (obrazně řečeno). Příběh není špatný a především finále je hodně silné, jenže celkové vyšetřování nemá tah a potácí se od jedné stopy k druhé aniž by se budovalo napětí nebo cokoliv originálního. Naštěstí tu máme skvělého Balea, který to vyloženě táhne na svých bedrech. Melling Poea zvládl hodně přesvědčivě a Baleovi zdatně sekunduje. Shoreova hudba dělá polovinu atmosféry. Velká škoda, protože potenciál tu byl obrovský, zvláště s přihlédnutím ke skvělému rozuzlení. (13.01.2023)

Asi jedna z najsmutnejších vecí je, keď sa pomerne slušný a vyzretý režisér po pár snímkoch zopsuje na úroveň podpriemerných fušerských kvázi umelcov. Scott Cooper možno nemá výrazný rukopis, ale má filmy, ktoré považujem za slušné. Každopádne jeho Antlers a teraz The Pale Blue Eye sú vyslovene priemerné snímky, bez poriadnej dramaturgie. Ono je síce fajn, že sa s nami režisér hrá, ale je to rozťahaná hra v ktorej emócie hrajú až tretiu úlohu. Prvou je atmosféra a druhou zaujímavý nápad. Ale bez tých emócií sa to v tých dôležitých miestach začína rozpadať. Na jednu stranu musím vyzdvihnúť tú hru s divákom. Oplatila sa. Na druhú stranu všetko čo jej predchádzalo bolo fušerské, bez poriadnej gradácie a mdlé. Smutné pobehovanie z miesta na miesto, bez poriadneho zmyslu. A hlavne bez napätia. Melling aj Bale sú v pohode. Ale samostatne. Spolu im tá chémia vôbec nefunguje. Už tretie sklamanie v Baleovej filmografií. Takto nezáživný predstaviteľ je dakedy za trest. A tak domrvený dobrý nápad tiež. Slabé 3 hviezdy. Ale aby som len nehanil. V rámci riešenia prípadu sú všetky stopy viditeľné a predstavené divákovi tak, že si ich vie pomerne funkčne pospájať. Alebo spätne doceniť, že odpoveď bola v zásade vždy na očiach. (17.02.2023)