Bláznova kronika

Tak nad technickou a vizuální stránkou filmu upřímně jásám (rytiny, animace a triky s pořádnou dávkou fantazie-zkrátka okamžitě rozpoznatelný Zeman). Po dějové stránce snímek také neselhává, ale poněkud doplácí na to, že se až příliš snaží. Bláznova kronika je totiž překombinovaná, a přestože se pořád něco děje, divák je směrem ke konci už unavený neustálými zvraty a u leckoho nejspíš dojde k tomu, že se i při těch cca jen 80 minutách začne na závěr nudit. Jinak určitá dávka humoru snímku také nechybí a stará se o něj hlavně Karel Effa. Za mě to budou slabší 4*, v jistém ohledu výjimečný film, kterému by však na závěr prospěla větší přímočarost. (25.02.2014)

Československý dobrodružný film odehrávající se během třicetileté války, jejíž krutost se pokouší přežít dva kamarádi oráč Petr (P. Kostka) a válečný veterán Matěj (M. Holub). Snímek je po vizuální stránce dle očekávání impozantní, neboť do něj opět nechal režisér K. Zeman proniknout své neuvěřitelné fantazie, jež jsou velkolepě výtvarně zpracovány a doplněny jeho typickými animacemi, avšak kvůli slabší dějové stránce zejména v druhé polovině nedosahuje takové úrovně, jaké jsme u tohoto výjimečného režiséra zvyklí. Ústřední dvojici brzy doplnila mladá slečna Lenka (E. Vašáryová), jež byla kvůli utajení přestrojena za šaška a jež v sobě navzájem s P. Kostkou naleznou zalíbení. Tato potulná trojice je nakonec uvězněna na zámku jejich válečného nepřítele, kde jsou omylem vnímáni jako vysoko postavená šlechta. Děj však bohužel postupně ztrácí spád a napětí a pro diváka tak zůstává nejzajímavější Zemanovo mimořádně výtvarné umění, nejcennější prvek snímku. Ve vedlejších rolích se objevila zapomenutá, ale někdejší nevídaná krasavice V. Thielová v roli pyšné princezny Veroniky, dost hereckého prostoru dostal i K. Effa coby proradný hejtman či portýr Č. Řanda. V komické roli italského malíře, jenž je nucen kvůli princezniným rozmarům neustále měnit na plátně podoby jejich nápadníků, se blýsknul V. Menšík. Nejpůvabnější a nejkypřejší zámeckou hospodyni ztvárnila M. Myslíková a údajně se v roli jedné z těchto služebnic měla objevit i krasavice největší, O. Schoberová. Mistra popravčího s velmi působivým zjevem i postavou si v závěru zahrál M. Neděla. Bláznova kronika, jejíž příběh je počátku uveden vyprávěním F. Smolíka, zřejmě nebude patřit k nejzdařilejším dílům slavného režiséra Karla Zemana, neboť v tomto případě ani jeho geniální výtvarné schopnosti nedokázaly nahradit absenci příběhu, jenž příliš brzy přestal být zábavný. (09.01.2017)

Zemanova exkurze do třicetileté války mohla dopadnout lépe. Vizuální stránce filmu není co vytknout, například bitva, v níž je jedna armáda rozmetána je udělaná vtipně a lepšího efektu by se nedocílilo snad ani zdesetinásobení rozpočtu. Ze začátku má film našlápnuto na skvělý historický film, na takového staršího českého Barryho Lyndona, jenomže pak děj ustrne v bodě, kolem kterého pořád přešlapuje ze strany na stranu, jen ne vpřed. A tak film přestává bavit a nudí až do konce. Ještěže ná Zeman zásobuje těmi svými trikovými kouzly, na které se dá dívat dostatečně dlouho, až do samého závěru. (20.10.2008)

Na první pohled na mě Bláznova kronika působí jako první pokus Karla Zemana proniknout do všech jeho kouzel, která v budoucnu hojně využije ve svých nejlepších filmech. O to víc mě překvapilo, že kronika není ani zdaleka žádným debutem a to mě zamrzelo. Působí totiž nakousnutě a ne tolik komplexně jako jiné snímku českého génia. Je to škoda, protože chvílemi je film vyšperkovaný do posledního detailu, aby následně chvíli nudil a divák jen a jen čekal. Naštěstí je tu velmi dobré obsazení, které film žene společně s triky a nápady autora k slušným 4*. (29.09.2009)

KRONIKA zapadá do Zemanovy kombinované řady filmů s animovanými a hranými prvky jako jeden z nosných prvků tohoto pojetí autorovy tvorby. Kvalitní herecké obsazení, nápadité animace a vůbec prostupování "něčeho-cosi", co lze označit jako obdobu latinskoamerického magického realismu, činí toto dílo ojedinělým nejen v Zemanově filmografii, ale v české kinematografii vůbec. Příběh prostých lidí na pozadí válečné zkázy, kterou jsou nejen smýkáni, ale do níž čas od času osudově vstupují jako nepotlačitelná mírotvorná dějinná síla, byl v našem hraném filmu zpracován v různých variantách vícekrát (DVA NA KONI, JEDEN NA OSLU) a patří k nejsilnějším tématům éry našeho znárodněného filmu. Zdá-li se někomu spád díla jako neúnosně úmorný, lze to v době akčních filmů pochopit. Starobylá rytina a novodobá akční fotografie dnes totiž také představují dva poměrně vzdálené břehy, byť i odlišného žánru. Ale na původnosti a neopakovatelnosti jedinečného třpytu tohoto kinematografického démantu to nemění vůbec nic. (21.03.2011)