Jakou barvu má láska

Jaroslava Obermajerová hraje takovou pipku, neví co chce a nedá pokoj, dokud to nedostane. Život byl v době normalizace vskutku super, člověk měl nejen rodiče, ale ještě svou fabriku, která se o něj starala s láskou a loyajalitu královsky odměňovala. Naše hrdinka je velmi angažovaná, pro fabriku by se nechala i zabít. Na chlapy nemá pro aktivity budovatelské ani čas, ale pak přijde Postránecký a všechno se změní. Pětiletka jde stranou a láska je středobodem vesmíru. Dokonce i výstavba houpaček v mateřské školce jde do skluzu. Přesto má tato lobotomie své kouzlo. Hlavně, že v tom nemusím žít. Jako memento je to skvělý film. Pozor na socialismus a hloupé pipiny! 50% (08.09.2011)

Dnes již mírně vyčpělá milostná romance mezi milostným trojúhelníkem Jelínek, Obermaierová a Postránecký. A jelikož Ruda hned v úvodu nepochopitelně vycouvá, začne film být nuda. Snímek tak zaujme spíše sedmdesátkovou chlupatou módou kotlet, mastných přehazovaček, špičatých límečků a bolestivě v rozkroku zaříznutých kalhot.... Mně osobně Postránecký ve svém ohozu připadal děsný a to ani nemusel dělat smutného ptáka. Jelikož je film celkem nuda, doporučuji sledovat ,,hraní'' neherců, kteří se vždy kolem nějakého slavnějšího a známého herce motají. Většinou nemluví, jen různě pokyvují hlavou či koukají jaksi mimo a když už je třeba aby něco řekli, jsou dabovaní.. :-). Dále zaujme (v roce 1973) Postráneckého reportáž o tom, že se chystá pro dopravu stavba obchvatu Prahy! :-) . No a ti co byli u porodu svých dětí a prakticky ihned je dostali do ruky mohou sledovat jak to měli složité budoucí taťkové tenkrát. Milovníci tatrovek si pak pak jistě mlsně mlasknou, když uvidí drsňáka Rudu Jelínka prohánět v kožených rukavicích bílou šestsettřináctku a na zkušební terénní dráze těžkou osmsettřináctku... Technicky založeným pak film nabídne napínavou zkoušku nově vyvinuté plastické hmoty Metalon, která má jít prý dokonce i obrábět... :-)). Dva koňaky za to retro. * * (18.08.2016)

Nestopoval jsem to, ale ten odporný jekot saxofonu tam byl v pozadí hodně dlouho. Hodnotit do mínusu ale stejně nejde, protože bych s radostí po zhlédnutí tohoto filmu toto mínus dal. Kvůli spoustě věcem. Po úvodní scéně jsem čekal krimi, ale to se nějak nedostavilo. Takže nastala nuda a poslouchání přiblblých keců. Občas to oživil pan Libíček a na konci pan Dvořák. Za což dávám desítku, protože to byly jen štěky.  10 %  (26.05.2023)

Režisér Brynych potřeboval odvést nějakou tu normalizační práci, aby se mohl věnovat té nenormalizační a toto je výsledek. Z dnešního pohledu je zajímavé, jaká byli Postránecký s Obermaierovou pěkná dvojice. Fyzicky. Jinak je to taková patlanice, za zmínku stojí ještě podivná role Josefa Dvořáka a jako vždy nezapomenutelný Jan Libíček. (09.11.2015)

Nebyl by to patrně Jiří Sternwald, kdyby ve filmu, pro nějž napsal hudbu, nepoužil alespoň jednou melodii z písně Svítí, svítí slunce nad hlavou. Nejinak je tomu i zde, zřejmě se jedná o jakýsi leitmotiv jeho filmové hudební tvorby. Snímek sám o sobě osciluje kdesi na pomezí průměrnosti, díky Janu Libíčkovi se však alespoň občas vloudí člověku do tváře smích. (04.03.2010)