Režie:
Anna KazejakKamera:
Jakub StoleckiHudba:
Jerzy RogiewiczHrají:
Agnieszka Grochowska, Maciej Stuhr, Grzegorz Damięcki, Jaśmina Polak, Magnus Krepper, Borys Bartłomiejczyk, Oliwier Grzegorzewski, Marceli Sikora (více)Obsahy(1)
Dvě rodiny dlouholetých známých se rozhodnou strávit spolu jako obvykle prodloužený květnový víkend v kempu na idylickém dánském ostrově Bornholm. Komplikovaná situace mezi jejich dětmi však spustí řetězovou reakci událostí, které prázdniny, původně slibující kýžený odpočinek, změní v očistec… Úskalí výchovy, krize středního věku či partnerské neshody jsou hlavními tématy hořké komedie polské režisérky Anny Kazejak. Ta se spoluscenáristou Filipem Kasperaszkem stvořila životné postavy, které jsou leckdy směšné či trapné, iritující, ale zároveň v nás budí soucit a pochopení. Jsou totiž jako my. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (15)
První film z karlovarské Hlavní soutěže neurazil, ale ani nijak zvlášť nepřekvapil. Příběh o dvou párech, které se i s dětmi vydají kempovat a následně se začnou vynořovat dlouho potlačované problémy, působí jako něco už mnohokrát viděného. Křivdy z minulosti i dlouhodobě neuspokojované potřeby partnerů vyhřezávají na povrch hlavně prostřednictvím dětí, bezelstně přejímajících vzorce chování svých rodičů. Hlavní postavou je v podání Agnieszky Grochowské žena středního věku vzpomínající na mládí a zaměstnaná péčí o děti. Nepočítá už s vášní, stačila by jí oddanost - ale od otravně sportujícího manžela se jí nedostává ani to. Sled až příliš obyčejných situací se snaží zintenzivnit výrazná klasická hudba, jde však jen o podobný zastírací efekt jako úsměvy kvarteta postav na dovolené, na níž ani moc nechtějí být. Jen lehce nadprůměrný dojem zvedají momenty kulturní nenávisti obhroublých a opilých Poláků vůči pořádkumilovným Skandinávcům. ()
Dvě rodiny, tradiční společný prodloužený víkend, dánský ostrov Bornholm, který ale za nic nemůže. Polský pár s dvěma chlapci, letitý kamarád se synem a s novou mladší přítelkyní. Tam se něco stane, tu se něco objeví a bublající napětí vypluje na povrch. K postavám se ale nedostaneme tak, jak bychom si na začátku možná přáli. Na jedné straně solidně podrážděná matka dvou kluků, vedle ní dva příklady nejistého a emocionálně nezralého mužství a v neposlední řadě děti, které (jak už to tak bývá) přejímají vzorce chování svých rodičů. A k tomu příběh, který se nedokáže příliš odlišit od svých starších hořce dramatických předchůdců. ()
Je to taková Östlundova Vyšší moc z Wishe. Dílčí scény jakž takž fungují, ale čím víc se film zaplétá do otravných, hašteřivých a malinko přestřelených postav a jejich neustálých střetů, tím méně to všechno dává smysl. Poslední třetina už je hodně na efekt, navíc emancipace hlavní ženské postavy je dramaticky úplně mimo. Vycpávání klasickou hudbou fakt nezakryje psychologickou rozklíženost. Body hore za dánského Obi Wana Kenobiho, který v maríně obskakuje otrávené polské paničky. ()
[KVIFF 2022] Ta multižánrovost začíná být v něčem dost otravná. Není to občas katastrofa, ale člověk de na film s tím, že ho čeká silné atmosférické drama, a pak se začne řehtat jako velikonoční náčiní. Polsko opět utočí v dobrém. Námět je zajímavý a když se dostává k prvním obratů, tak je jasné s čím budeme pracovat, ale později se to začíná zveličovat, zamotávat a být lehce nelogické. V částech kde film má být silný, stěžejný a podpůrný, tak to celé padá. Jenže jsem až moc asi tolerantní a pobavený natož, abych to nějak přímo hanil. Nakonec z toho nebyl špatný film, na kterém mě kupodivu právě vadila nejvíc ta žánrová schizofrenie. ()
Příjemné ponoření do nitra zdánlivě spokojených, vnitřně však velmi chatrných vztahů mezi partnery, jež dokážou z tak trochu nucené dovolené udělat prakticky peklo. Je to docela trefné, lehce vtipné, lehce provokativní, ale pro mě osobně v konečné míře nijak převratné a nepřinášející nic nového. [KVIFF 2022] ()
Reklama