Velká svoboda

Téma snímku je velmi poutavé, avšak jeho potenciál nebyl využit. To však není zdaleka jeho jediný nedostatek – chronologická roztříštěnost ubírá na srozumitelnosti příběhu a jeví se až nepochopitelně, neboť se tak režisér dobrovolně připravil o způsob, prostřednictvím kterého mohl utvořit vztah mezi divákem a hlavním hrdinou. I přesto, že za postavou Hanse stojí silný příběh, více jsem se o jeho osudu dozvěděla z anotace k filmu, než ze snímku samotného, což je dosti smutné. Hansův pohnutý osud je ve filmu artikulován tak krkolomným a ledabylým způsobem, až se chce brečet. Celkově bych snímku vytkla necitlivost pro gradaci děje, který je velmi rozvleklý - s ubíhajícími minutami se stává stereotypním a přestává poutat pozornost. Filmu se ani nepodařilo vytvořit kontrast mezi drsným vězeňským prostředím a intimitou, která zde byla zobrazována především prostřednictvím tělesnosti. Franz Rogowski je sice velmi charismatický herec, avšak jeho charisma a herecký výkon neutáhne stopáž 117 minut. Jediná scéna, která mě ve filmu oslovila, se odehrála v samém závěru, avšak ty dvě hodiny utrpení a skřípění zubů za to opravdu nestojí. Námět filmu se tak ve finále jeví vhodnější pro dokumentární zpracování. (01.02.2023)

(LFŠ 2022) Velká svoboda je dalším názorným příkladem toho, že v německy mluvících zemích vznikají silné LGBT filmy (viz Volný pád, Sascha, Letní bouře či Kruh). Meiseho snímek stojí především na silném námětu a hereckém výkonu Franze Rogowského. Pominu-li fakt, že těch 23 let nebylo na Hansovi a Viktorovi úplně moc vidět, nabízí Velká svoboda i tak dost uvěřitelný a autentický příběh o nelehkém údělu (nejen) gayů ve vězení v poválečném Německu. Film si rovněž chytře hraje se slovem "svoboda", které nemusí v kontextu vězení znamenat vždy jen "prostor mimo mříže". Mříže mohou rozdělovat, ale i spojovat! (01.08.2022)

No, nebylo těm klukům tentkrát co závidět. A to ten paragraf 175 zrušili až v roce 1994.  Kdo je gay, je sexuální deviant a šup s ním do lochu. A vo tom to celý je. Vězeňský drama, který od diváka očekává docela dost, ale umí to vrátit precizní filmařinou a výkonem Franze Rogowskiho, kterej má ksicht vyloženě pro film. (29.06.2022)

Přetrvává zde obvyklý problém špatných queer dramat a to ten, že mimo svoje milostné preference zde nemají postavy žádný jiný charakter. Naštěstí to tentokrát relativně zapadá do děje, kdy protagonistovi, trýzněnému za svoji homosexualitu všemi navazujícími státními systémy, nezbývá než mít ji jako jediný definiční rámec, který si s sebou může nést kamkoli. To ale pořád nic nemění na tom, že je to jenom jednoduchá historická obžaloba, ve které nemnoho nemluvných, nezajímavých postav obejduje dvě hodiny na čtyřech místech a to je sorrynotsorry dost otrava. (27.04.2023)

film střídající výborné pasáže s těmi, které by dokázaly unudit k smrti. Nevím do jaké míry je tenhle příběh založen na reálném základě, ale i kdyby nebyl, tak vzhledem k tomu, že zákony ohledně homosexuality se v Německu změnily až v devadesátých letech celkem věřím, že to zástupci gayů (nejen) rozhodně neměli jednoduché a všechna čest těm, kteří se radši neschovali za "normální" vztah. Některé zdejší komentáře nicméně ukazují, že ani dnešní doba se nijak zásadně neposunula. Někteří jedinci zcela určitě...60% (09.02.2023)