Šťastlivec Sulla

I přes chvílemi pohádkový nádech a některé druhořadé herce osmdesátých a devadesátých let, kteří mi zde překáželi, můžeme brát SULLU jako pozůstatek excelentního herectví předlistopadové generace. "Nová vlna" z počátku devadesátých let, přinesla podobných, kvalitních inscenací opravdu dost. Československá hra na římskou politiku plnou krve mne bavila. Brilantní dialogy (rozhovor Sully a Herrenia - dokonalý) a Caligulovské osudy - na jejichž konci čeká smrt. (12.02.2015)

Zaujímavý osud Sullu je tu znázornený príliš teatrálne a až do očí bijúco veľmi inscenačne. I napriek jasným kulisám, kde nebudete od toho očakávať žiadny historický veľkofilm, mohli tvorcovia prostredie zobraziť lepšie, dialógy medzi postavami jednoznačnejšie. Divadelné prvky sú skôr na škodu a neznalec histórie je celkom stratený, obávam sa, že nepochopí deju, ani čo sa vlastne stalo. Hoci treba uznať, že dejinné udalosti tu boli vykreslené zhruba ako sa stali. (09.05.2016)

Prolnutí domácí a exilové české kutury vedlo na počátku devadesátých let k poznání jednoho z nejhlubších děl čapkovské generace "všedního dne" v polohách, které Ani Josef, ani Karel poznat nemohli (hodně se jim např. v BÍLÉ NEMOCI nebo VÁLCE S MLOKY přiblížil Karel). Citlivé uchopení antické látky z konce římské republiky, navozujícího postupný přechod k císařské epoše, je vděčnou ozvučnou plochou, která vynikajícímu, pro předlistopadové Československo takřka zapomenutému publicistovi dává možnost s až lékárnickou přesností postihnout těžko vyjadřitelné přechody mezi koncem demokracie a nástupem totality. Hášova režie tuto autorskou dispozici dokázala funkčně rozvinout a prohloubit s nenásilným přechodem do současného vnímání polistopadové reality. V takto vytvořeném prostoru plejáda hereckých hvězd suverénním zvládáním svých partů dotváří přesvědčivé poselství Masarykova posla a přítele bratří Čapků. Pro tehdejší dobu bylo toto dílo velkým, mimořádným objevem. Oprávněně. (26.08.2007)

Ano, je to přehlídka herecké elity a téma je nadčasové. Ale na můj vkus je tam až moc postav, které jsou potom - s ohledem na stopáž - nahozeny jen velmi hrubou omítkou, předvedou jednu charakterovou vlastnost a zmizí z obrazovky. V paměti uvízl snad jen Kepkův neholený holič. A dojem taky kazí papundeklové dekorace. (13.02.2015)

Římané si podrobili celý svět, nemají se koho bát. Proto to zařídili tak, aby se báli jeden druhého. Peroutkova stejnojmenná divadelní hra spatřila světlo světa v době, která se až příliš podobala antické tyranii římských diktátorů. Stala se nepohodlným a zakázáným odkazem (post)prvorepublikové demokracie, jejímž nejvýraznějším pohrobkem byl v krátkém poválečném období právě Peroutka a někteří další. Antický příběh až příliš ostře vypovídá o totalitních mechanismech, o ovládnutí moci, o lidech zlých, špatných, prolhaných a bezcharakterních, o strachu a nenávisti, která se jako mor šíří napříč římskými ulicemi. Tragická vyústění, k nimž je ústřední konflikt mezi oběma vojevůdci postupně směřován, symbolizují šílenost doby a přestože Sulla i Marius oblékají historický kostým, nalézají jejich činy své následovníky i v novodobých dějinných obloucích. Síla a účin Peroutkovy hry spočívá zejména v úderných, jasných dialozích a v přesném postižení dobových zvyklostí, v zachycení tísnivé atmosféry, v jejímž stínu žili ještě nedávno mnozí z nás. Hášova televizní inscenace je především uměleckou beneficí příslušníků starší i střední herecké generace (Brzobohatý, Postránecký, Čepek, Lukavský, Brejchová, Vránová, Satoranský, Brousek, Ráž, Štěpánek, Skopal a další); velkým příslibem pro budoucí televizní i filmovou tvorbu se jeví obsazení Ondřeje Vetchého do jedné z hlavních rolí. (24.04.2016)