Pátrání

Katajama ušil na diváka takú kulehu. Jednak ponúka výbornú expozíciu. Počas nej som si celý čas hovoril - okej, toto vyzerá veľmi zaujímavo. Potom sa začneme dostávať do retrospektív a odrazu nastáva akési vytriezvenie. Toto bol ten veľký plán? Takto všetko prepojiť a zmotivovať? A potom príde posledné dejstvo. A odrazu všetko logicky a významovo zapadne. Dokonca aj tá finálna ping pongová scéna v sebe nesie mrazivú predzvesť úpadku a zvrátenosti. Prostredná časť filmu si tým pádom síce vyžaduje určitú ústretovosť a otvorenú myseľ, ale pes je v tomto prípade zakopaný v detailoch. A tie na konci zarezonujú. Určite to nie je tradičné krimi, hoci sa v mnohých prípadoch tak môže javiť. Je to podstatne sofistikovanejší príbeh aj v rámci štýlu rozprávania aj v rámci významovej hodnoty. Nietzscheho princíp znova raz parádne aplikovaný a funkčný. A mladá Aoi Itó sa prekvapivo stáva silným ťahúňom celého príbehu. Nie je to film pre každého, ale v takýchto príbehoch niekedy natrafíte na určitý typ ľudí. Tomu sa bohužiaľ nedá vyhnúť :) (08.02.2023)

Film má dlouhý kontinuální rozjezd, při němž - aniž byste to v tu chvíli tušili - nabíráte očima a myslí nikoli děj příběhu, ale teprve materiál, body a plochy, a pak se kolem oněch bodů, těžišť, začne těmi plochami otáčet, třepat a míchat, takže se vám příběh ještě vícekrát kauzálně i morálně přeskládá, a to tak, aby vám každý nový výsledek zároveň poskytoval vždy stále hlubší uspokojení a okouzlení. A ano, finále s dlouhou pingpongovou scénou, s míčkem a sirénou je tak neopakovatelně uchvacující a nabité obsahem i významem, vyvrcholením, že bude už napořád patřit k těm nezapomenutelným. Klíčové slovo je tu kupodivu "soucit" a tenhle snímek je mistrovské dílo, jež po zásluze odkazuje přeceňované filmy jako právě Pong Čun-hoova Parazita do adekvátních mezí. [Febiofest na poslední chvíli, Slovanský dům a Rodrigo] *~ (04.05.2022)