Na mě se můžeš spolehnout

Žánrově by sice film odpovídal nejvíce dramatu, ale vážnější je spíš jen začátek a pak mírně konec, jinak jde o docela dost pohodovou podívanou. Ta navíc nabízí i sem tam nějakou tu úsměvnou situaci a především se plně spoléhá na sympatické a výborně hrající představitele sourozenců, tedy Marka Ruffala a především Lauru Linney (přesně v takových rolích ji mám nejradši). Musím ovšem zmínit i malého Roryho Culkina, kterého jsem sice měl možnost vidět už v jiných 3 filmech, ale teprve tady dostal větší příležitost a nutno dodat, že mě mile překvapil (celkově se casting velmi vydařil, třeba takový úvod s dětskými protagonisty, kteří se velmi podobali svým dospělým protějškům, což bohužel normálně není ani zdaleka pravidlem). Za mě to budou solidní 4*. „Co jsi mu už o tátovi řekla, Sammy?“ – „Nic moc. On ví...že o jeho tátovi nemám žádné vysoké mínění. Ví, že už ho nechci vidět. Nechci o něm nic vědět a ani s ním cokoliv dělat. Ale snažím se být aspoň trochu neutrální.“ (28.08.2014)

Laura Linney už nějaký ten pátek stojí nespravedlivě na prahu hvězdných bran, v dramatu Kennetha Conergana představuje rozvedenou matku osmiletého chlapce (brilantní Rory Culkin), kterou navštíví „ztracený“ bratr, s kterým jí pojí bolavá minulost v podobě tragické ztráty rodičů. Vtipně napsaný příběh sází na civilní herectví, ovšem nestal se něčím, co bych rád viděl v nejbližší době znovu!! (29.01.2007)

Roztomile uchopený příběh o zvláštním vztahu dvou sourozenců, kteří vyrostli spolu bez rodičů. Na jedné straně sestra snažící se, mnohdy neúspěšně, vtěsnat do souřadnic serióznosti, a na druhé i v mužném věku stále uličnický bratr. Velké problémy jsou, i při zachování vědomí jejich závažnosti, podávány s milým nadhledem a úsměvem. (24.05.2009)

Úžasný snímek, u kterého jsem plakal, už ani nevím proč. Asi mě dostal Johann Sebastian Bach - Cello suite No.1 Prelude in G - Major... (http://www.youtube.com/watch?v=zuHQgmoSKGs) Prostě obyčejný film - citlivý až to hezký není (myšleno dobře!). Tady jsem poprvé viděl Marka Ruffala (s vynikající Laurou). 96% (23.07.2011)

** Po více jak třech letech jsem si dal opáčko a nyní mohu říct, že pro tenhle film a zejména pro samotný závěr mám slabost. Sice jsem ho celý viděl pouze 2x (závěr asi 8x :)), ale i tak ho mám v paměti, jako ten citlivě a upřímně natočený snímek, který si mě získal svou přirozeností. V podstatě díky tomuto počinu mám rád Marka Ruffala, který je jiný, než ti uhlazení fešáci, kteří na plátně dělají ze sebe bombarďáky. Mark hraje tak osobitě a skutečně, že je radost ho pozorovat. Stejně tak Lauru Linney, která hraje velice příjemně a působí velice obyčejně (v tom pozitivním slova smyslu). Opět to není žádná krasavice, jejíž prsa by vám prostřednictvím televize lezla až do obýváku. Snímek "Na mě se můžeš spolehnout" se na mě může spolehnout, že si ho za čas moc rád připomenu. 80% (with J.) (15.03.2013)