Bouchači a bouchačky

Krimikomedie? Možná. Především film, jenž si tropí nehoráznou legraci snad ze 42 žánrových klišé v hollywoodském vesmíru. Místy je opravdu hodně vtipný. Místy se jeho meta-humor obrací sám proti sobě a vyznívá do prázdna. Tudíž základní otázka po smyslu veškerého hemžení zůstává... Přesto slušný počin. Na jedno podívání (2,4*). (19.09.2012)

Tom DiCillo prostě umí – kriminální zápletka, komediální zápletka, romantická zápletka…….parťáci řešící navzájem svůj zadek, začínající scénáristi v šílených sakách ze sedmdesátých let, polda, kterého při přepadení zastoupí šestiletý chlapec……..zločinci, ochránci zákona, sexy chiropraktičky………originalita, ironie, cynismus, humor i drama a to vše zabalené do dárkového nezávislého balení. Nejlepší role (společně s 21. okrskem) pro Denise Learyho, až nebezpečně přitažlivá Elizabeth Hurley a samozřejmě nesmí chybět Steve Buscemi – Double whammy rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co zplodila americké nezávislá scéna. (11.03.2011)

Slabší 4*. Parodie na ty správné hochy policajty ala Bruce Willis, kteří sami vyřídí stohlavý gang na jeden zásobník šestiraného koltu. DiCillo nabízí podobného týpka, který podělá na co sáhne i to na co nesáhne. Navíc má pekelného parťáka, který je zakukleným gejem. Do toho nám vstoupí sexy chropraktička a už to fičí jak na namydleném míči :) Zaháníme gangstery rybářským prutem atd. Docela povedená komediie, ale má to pár hluchých míst. (21.11.2010)

Ach, tí chlapi a ich frustrácia zo životných neúspechov - tak o tomto sa dá točiť aspoň toľko filmov, čo o láske. Tento patrí k tomu skoro najlepšiemu. Úloha ušitá presne pre Denisa a Steveho. A kto čítal Denisovu Rakovinu nevyléčíš, musí dať tomuto filmu o hviezdičku viac. Navyše, Denis tu hrá naozaj skvele! Aj tá děvčica je pjekná. (23.01.2008)

Tak predsa aj Tom DiCillo si môže vybrať (relatívne) slabšiu chvíľku- teda v porovnaní s peckami typu Delirious alebo Living in Oblivion. To čo sa nezaprie je autorov zmysel pre kreatívne postavičky a typický ironický nadhľad. Všetko funguje, až kým sa nedostáva na povrch dramatická línia a snaha o akú takú psychológiu postáv a vzťahov. Tu Dicillo stráca na drive a tak trochu zabrzdí výborne rozohranú partiu. O prúser sa nejedná ani náhodou, no vzhľadom na DiCillov potenciál a vďačný námet ,musím prejaviť jemné (skoro nepatrné) sklamanie:) (21.11.2010)