Naděje má hluboké dno

Lidský příběh ženy, která se má podrobit operaci a tak přemítá nad svým životem a na povrch vyplouvá jedna dlouho utajovaná pravda, kterou se divák postupně dozvídá. Trošku mě vadil Ivan Trojan v roli vnuka babičky Dlaskové, protože se choval jako pošuk. Jana Dítětová v hlavní úloze byla výborná a její monology se krásně poslouchaly. Škoda, že už to byla zrovna i její poslední filmová role. Nostalgickou, rozjímavou a tesknou náladu přibarvuje hudba Vadima Petrova. (26.12.2019)

"Člověk nemůže odložit svůj život na lepší počasí… " Postava stárnoucí (a částečně bilancující) paní Dlaskové (téměř poslední role Jany Dítětové) je napsáno naprosto úžasně. Životní moudrost, kterou kolem sebe dotyčná trousí téměř na počkání (spolupacientkám na nemocničním pokoji i členům své rodiny), nemá chybu. I když ten její styl "co má na jazyku, to vyplivne," možná ne každý dobře snáší. Asi byste od své matky nechtěli slyšet hlášky typu "z mozku jsi si udělal sběr starého papíru.." Když ale dotyčná se slovy, "člověk se může napít, ale nemusí kvůli tomu vymlátit celou hospodu," snaží své dospělé dceři vysvětlit, aby kvůli chvilkové zamilovanosti nerozvracela hned manželství, smekáte před onou její životní moudrostí klobouk.  Vedle této postavy mě zaujal hlavně mladý Ivan Trojan jako dospívající vnuk paní Dlaskové. Je krásně rozverný a (zdánlivě) bezstarostný. Přesto i on je konfrontován s tragikou života. Těch více či méně bolestných vedlejších linek příběhu je ve filmu možná až zbytečně moc (viz třeba příběh zapšklé staré panny). Ale ona pak v tom širším dějovém kontextu asi lépe vynikne ta životní vyrovnanost hlavní hrdinky. Celkově za mě velmi milé (opětovné) setkání s tvorbou mého oblíbeného Jaromila Jireše, který i na ploše tohoto televizního snímku zanechal kus své neopakovatelné poetiky. (29.12.2022)

Tak nějak nevím. Přijde mi, že se film láme na dvě části - první je hodně podobná Pozor, vizita!, ale bez toho nadhledu a humoru, druhá je o všetečné babce, která chce řídit život lidem kolem sebe. Ono to není špatné a ta závěrečná myšlenka je hodně zajímavá (zhruba v tom smyslu, že i když by si člověk v životě rád odpočinul a dělal, co ho baví, má být nakonec vděčný za to, co má, protože by nemusel mít ani to). Ale pocitově se ten film i přes zajímavé herecké výkony vleče, možná i proto, že ne všechny situace, charakter a dialogy jsou dotaženy do konce a přijdou mi poněkud povrchní, bez hloubky. (16.01.2018)

Průměrný televizní film o osudech rodiny, která prožívá hospitalizaci své babičky. Její osud se protíná s podobně postiženými kolegyněmi na nemocničním pokoji. Jedna z prvních (možná úplně první) rolí Ivana Trojana ve filmu ukazuje, jak veliká škoda pro český film byla následující desetiletá absence na české filmové tvorbě. Další herecké výkony velmi nevyrovnané ! (18.05.2003)

40% - Docela zajímavá hra, která se dotýká více palčivých témat, přičemž ženské onemocnění je pouze jedním z nich. Celkový dojem sráží fakt, že se jedná o zpracování celého románu, které se muselo vměstnat do osmdesáti minut, a tak některé motivy a osudy jsou naznačeny až příliš zkratkovitě, až jsem měl pocit, že by bylo nejlepší, kdyby tam vůbec nebyly. Jinak mě to ale bavilo až do konce. (04.12.2013)