Good bye, Lenin!

Film, o kterém se říká, že je kultovní. Dokonce figuruje na seznamu 1001 filmů, které (ne)musíte vidět, než zemřete. Je v červených číslech! Dostal ocenění! A je německý!! Skoro by se dalo očekávat, že se vám musí líbit, případně z něj budete nadšení. U mne se nadšení nekonalo. To téma totiž mnohem bravurněji zpracoval Heinrich Böll ve své povídce Nicht nur zur Weihnachtszeit, kterou pro televizi bravurně natočil Vojtěch Jasný v roce 1972. Bylo příliš velkou náhodou, kdyby ten regiment scénáristů toto dílko neznal. Dokonce se odvažuji říct, že patří do německých čítanek a film dávají každý rok na Vánoce ve všech německy mluvících televizích skoro jako u nás Mrazíka. Böllova povídka má hned několik předností. Především je originální, má jemný humor a nadsázku a je v ní všechno tak akorát. Good bye, Lenin! postrádá tvůrčí lehkost. Je tak trochu naditý, jakoby si každý z tvůrců potřeboval přihřát svou polívčičku. Film není špatný, ale není ani výjimečný. A pak - není ostuda nechat se inspirovat nositelem Nobelovy ceny, ale proč to nepřiznat? (20.11.2020)

Výborná německá tragikomedie o historickém pádu NDR a sjednocení Německa ukázaná v dopadech změny na jednu východoberlínskou rodinu. Film Good Bye Lenin! mne velmi potěšil i pobavil, v závěru i hodně dojal. Dávám čtyři hvězdičky za výborně natočenou "ostalgii": za dopisy oděvním firmám se socialistickým pozdravem, za sprähwaldské okurky, za prázdnou samoobsluhu rychle naplněnou barevným západním zbožím, za přepadlé lidi po padesátce, které propustili z "jejich" fabriky, za řidiče taxi kosmonauta Jähna v Ladě a později ve vládě (nestal se každý jen poslancem, Remku), za dojemnou starost syna o nemocnou matku, za dopisy otce emigranta ukryté za kuchyňskou linkou, za rozměrné vlajky Coca-Coly nahrazující stejně monumentální vlajky NDR, za nenápadný filmový majstrštyk - šedivé televizní noviny, za visícího Lenina (pardon - jeho sochu), za dojemný chápavý pohled laskavé matky, když jí syn v posledních zprávách představuje svou verzi sjednocení Německa. A snad nejvíce - za ty nadšené západní Němce stěhující se a prchající za lepším na Východ, jak to syn matce přehrává v předtočených televizních novinách. Trailer: http://www.csfd.cz/film/111733-good-bye-lenin-good-bye-lenin/videa/ (28.03.2009)

O komedii nejde snad ani v jediném momentu celé dvojhodinové stopáže. Což ovšem není nutně na škodu. Námět sám o sobě je zlatý důl. Škoda, že z něj tvůrci něco nevytěžili. A zamrzí dvojnásob, že Wolfgang Becker se v průběhu stopáže zasekne na variaci jedné scény na tisíc a jeden způsob. Přesto je "Good bye, Lenin" dobrým snímkem, protože baví, byť ne skrze humor. Když nic jiného, tak se alespoň snaží o nějaké zúčtování s minulostí - zda úspěšně, trefně a důstojně je pouze a jen na vašem úsudku. Již proto je naprosto nesrovnatelný s naším "řachandovým" Pupendem, které je na první pohled sice hodně podobné, ale už na ten druhý je vše jinak. ♫ Hodnocení OST: 4/5 (13.08.2007)

Přetrpí-li člověk poměrně nezáživný úvod, tak je velká šance, že si nadcházející část užije. Jakmile Daniel Brühl roztočí pro maminku to divadýlko, které by ji mělo po krůčcích usnadnit návrat do reality, tak je to místy opravdu kouzelné. Dost mi to hlavní myšlenkou připomínalo tento úžasný film, který touto cestou zároveň nejvřeleji doporučuji. Jinak Brühl je hrozně cool a pěkně se na něj kouká. Div, že mi z něj nenavlhlo spodní prádlo. Naštěstí žádné nenosím. Jeho maminka byla také dost fajn. Zbytek už byl fajn méně. Zejména jeho sestřička mě hrozně iritovala. Myšlenka je vážně moc pěkná. Takové věrné téma, které za žádných okolností nemůže dopadnout zle. Jen jsem od filmu prostě nedostal nic navíc. Prostě příjemně strávených 120 minut. Rád bych ocenil i soundtrack. Dost mi k atmosféře seděl. Viděno v rámci 5hvězdičkové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (30.09.2016)

(1001) Po tom lámání nohou z úvodu jsem asi čekala jinší kalibr. Říkám si, že (proč) je pro mě vždycky tak těžké hodnotit komedie. Pokud se nejedná o podvratný nonsens ala Pythoni, tak mám tendenci tento žánr nebrat vážně (hehe), respektive odmávnout ho jako podřadný, což ode mě není úplně fér. U "Good Bye Lenin!" se sice člověk smíchy nepopadá za břicho, ale nepropracované postavy a schématické vyprávění zaměřené na mikro patálie a vyhýbaní se těm velkým otázkám filmu z něj doopravdy dělají úsměvnou frašku víc než "opravdové" existenciální drama. Ráda bych viděla větší nuanci v závěru, protože ten lehký náznak rozhovoru Lary s maminkou nedostatečně oponuje Alexově závěrečnému voice-overu, a film tak i končí spíš jako naivní pohádka než jako osobitý komentář autora k historii. Škoda. (18.03.2022)