Notre-Dame v plamenech

Mezi nejslavnější filmy Jeana-Jacqua Annauda patří Jméno Růže, Medvěd, Sedm let v Tibetu či Nepřítel před branami. Šikovný 78-letý filmový tvůrce, jehož filmy měli vždy nádherný vizuál a především Annaud vždy zkoušel něco tak trochu jiného. To potvrzuje i jeho novinka Notre-Dame v plamenech, která absolutně nepůsobí dojmem, že by jí natočil někdo, komu táhne na 80 let. Občas to totiž dokonce působí dojmem, že by celý film mohl natočit Michael Bay. Především je ovšem Notre-Dame v plamenech fascinující rekonstrukcí události, která zasáhla víceméně celý svět.  Film tak postupně rekonstruuje události, které se odehráli 15. 4. 2019 a místy film působí až dokumentárně, především i proto, že to velmi často působí dojmem, že je film natáčen ruční kamerou. V průběhu celého filmu se poté zkouší různé typy záběrů, celé to má skoro až nádech akční podívané a především to celé skutečně funguje jako rekonstrukce. Film tak vlastně nemá hlavního hrdinu, pouze lidi, kteří se snaží Notre-Dame zachránit či lidé, kterým záleží na tom, aby důležité památky neuhořeli a snaží se též v rámci svých sil pomáhat. To je celá zápletka filmu. Annaud nezklamal, i na jeho nejnovější film se krásně kouká, fascinující je ovšem skutečně celé pojetí filmu. Funguje v něm napětí a to i přes fakt, že má divák povědomí o tom, jak to celé zhruba probíhalo. Do filmu jsou schopně převedené archivní záběry ze skutečného požáru Notre-Dame, stejně tak je filmový Notre-Dame velmi věrný skutečnému Notre-Damu. A navíc dojde nejen na Emmanuela Macrona, ale i na Donalda Trumpa.  Má to funkční thrillerovou atmosféru, kdy je snadné se bát o bezpečí hasičů, celé to ovšem skutečně je funkční a není to nechtěně vtipné. Do toho všeho hraje solidní soundtrack Simona Franglena (po smrti Jamese Hornera právě na něj padnou povinnosti ohledně soundtracku pro druhého až pátého Avatara) a je to přesně ten typ filmu, který se vymyká obvyklým filmům, které vznikají dle nějaké skutečné události.    Délka 110 minut možná úplně adekvátní, ten film již v druhé polovině ztrácí tempo. Humoru není mnoho, momenty, kdy na něj dochází ovšem úplně nefungují a tak trochu shazuje onen vážný tón. Přesto je nový Annaudův film rozhodně povedená záležitost a jeden z nejvýraznějších filmů za poslední dobu...... (17.04.2022)

Hraná rekonštrukcia dobre známych udalostí pôsobí skôr ako televízny film od dajme tomu tvorcov Kobry 11, než dielo významného svetového režiséra. Striedajú sa v ňom autentické zábery z nešťastia s hranými pasážami a niekedy aj v split-screenoch, ale na to, aby to malo ten správny účinok, by to musel všetko zmiešať dokopy asi len Greengrass. Keď Annaud nevie ako ďalej, vsádza do scenára rozpačité scény typu modlenia sa za relikvie, poukazovanie na nemotornosť všetkých zainteresovaných alebo ťažko pochopiteľnú vsuvku s babkou a jej mačkou. Scény z katedrály sú natočené skvele, najlepšie však napätie funguje ešte predtým, než sa oheň naplno rozšíri. (30.05.2023)

Na začátku šel dým i z mojí hlavy; řidiči netrefěj správnou ulici, holky neunesou hadice, kluci zapomenou sekeru, lodě připlujou po dvou hodinách a uprostřed toho všeho se zachraňuje nějakej starej hřebík... Jestli to bylo reálný zachycení úrovně pařížskejch záchrannejch složek, tak ať mi prosím žádnej Francouz nikdy s ničím nepomáhá. Film samotnej ovšem luxus, výborný propojení skutečnejch a hranejch záběrů, a i když hořela jen hromada hezky poskládanejch šutrů, mě jako diváka se to nakonec dotklo taky. (17.09.2022)

Když to tenkrát hořelo, nějak extra emocionálně dotčenej jsem tím nebyl a jen jsem si říkal: pěknej požár, ale líto je mi jedině té monstrózní stavby a né její náboženské symboliky. Kdybych byl Francouz, asi by to pro mě bylo víc vlastenecky zajímavé, ale pro mě bylo spíš zajímavé to, jak si s tím hasiči snažili poradit. Žár, tavení olova, zhroucení částí budovy, špatný přístup, vysoko. Horší to bylo s těmi náboženskými relikviemi, které mě osobně jsou spíš pro smích a byl bych nasranej, kdybych byl Francouz ateista a věděl bych, že někdo koupil takovou blbost a cetku za 50-letej dluh, chch. Stejně tak mě pak fascinovali (ironicky) ti různí čumilové, zavazeči, vyjadřovači podpory a jiní hňupové. Jean-Jacques Annaud mě kdysi dostal Sedmi lety v Tibetu a od té doby mu odpouštím vše možné. Ale už toho mám dost. Sice řemeslně to nebylo to špatné, ale uchvácení se nekonalo, zachvácení plameny se konalo, ale jestli tam bude zas někdy hořet a natočí dvojku, asi už si ji nechám ujít. (05.04.2024)

Takhle, ono se s tím nedalo nic dělat už z podstaty, protože požár Notre Dame je filmově naprosto nevděčná situace. Všichni byli včas evakuování, nikomu se více méně nic nestalo, mohla za to nudná technická chyba, všichni jsme to viděli ze všech úhlů v první řadě a proběhlo to navíc ještě někdy předevčírem, takže nebyl čas zapomenout na to, že se vlastně nejednalo o kdovíjaké drama. Nemluvě samozřejmě o ikoničnosti samotného výjevu. Je ale tahle ikoničnost schopná kolem sebe obtočit celý filmový tvar? Éé těžko říct, Berg by to asi třeba dal, ale ty vole fakt né úplně, ale úplně vyřízenej Annaud. Ten si pravděpodobně akorát uvědomil, jak zde není z čeho brát, tak film zahltit naprosto příšernýma minihistorkama o vylekaném mladém hasiči, přesvědčené dívce se zapalující svící, dramatickém sekuriťákovi hypnotizujícím žluté tlačítko, v kolena padajícím knězi a spontánně zpívajícím davu pod chrámem, na který dojatě a přesvědčeně shlíží od požáru z věže vyčerpaný hasič. Míra cringe se zde dá přirovnat k oné slavné metro scéně ve Wrightově Darkest Hour, akorát roztažené na délku celého filmu. Filmařskou bezradnost (kulminující závěrečným záběrem na dohasivšího hasiče, což je jenom dramatické odzoomování a opětovné zazoomování kamery na jeho tvář, dokud neskončí hudba) pak tmelí soundtrack epickej tak, že působí jak z nějaké hudební banky, což se vyjevuje poměrně často také díky tomu, že je většinou dost špatně použitý a snaží se vytvářet epický scény prakticky z ničeho. Odpad si normálně vymezuji pro filmy, které mě nějak osobně urážejí, protože jsem si myslel, že neexistuje něco tak prostě jen špatně natočeného, aby to zároveň nebylo zábavné, čímž by se póly kvality/nekvality navzájem setkaly. Požár v Notre-Dame je ale fakt jenom ta nejhorší filmová šmíra, kde ani smrt nebere (doslova). Annaudovy potomci by se měli zasloužit o to, aby se k filmům z jeho posledního období již nikdy nikdo nedostal. (19.07.2022)