Navalny

Když až do očí bijícně hloupou, manipulativní a lživou propagandu šíří ten peklotyčně agresivní, vše devastující a vraždící Mordor prohnilého cara Vladimíra, je to čiré zlo, zrůdnost a zhouba. Slaboduší, pečlivě cíleně vypláchlí pičusové bez špetky kritického myšlení či geopolitického přehledu posledních dvaceti až třiceti let dští síru a odpady. Ovšem když očí bijícně hloupou, manipulativní a lživou propagandu šíří ti tolik altruističtí a bezelstně hodní filantropové z milouškých a měkouškých Spojených sráčů, hotového Mululendu, záštity míru (slovní základ („zachcat“), kteří by v životě nikdy, za žádných okolností a ani kdyby peklo zamrzlo nezaútočili na suverénní stát, no mouše by chlup na zádech nezkřivili, je to samozřejmě nejvyšší dobro, nejčistší morální imperativ a nezpochybnitelná pravda pravdoucí. A co na to slaboduší, pečlivě cíleně vypláchlí pičusové bez špetky bez špetky kritického myšlení či geopolitického přehledu posledních dvaceti až třiceti let? Inu co by. Slastně hýkají, mlaskavě přežvykují ten šťavnatý jetel, utvrzující je, že naprosto nestranné bašty nezávislé čurnalistiky Seznam smrti, I-sup a Hyenovinky, jakož i ta většinová kohorta stejně nadaných, davově psychotických müslitelů na asociálních sítích s prokazatelně nevlastním názorem, mají vždycky pravdu, a angažovaně pětkují. No, co naplat, ve vakuem přeplněné hlavě holt není místo pro pochyby, a tak se z někdejšího slizkého nacionalisty, rusovpičisty, bezskrupulózního oportunisty a šéfa reklamního oddělení sovětských Hamrskins stal naprosto páteřně jako mávnutím kouzelného Síajej jen tak trochu otrávený slizký Ken, píár model s běloskvoucím chrupem, prudce progresivním filantropickým myšlením, katalogovou rodinkou, řádně posolárkovaný a s vlasy umytými Vidalsasůnem, prostě parádní nenadálý obojkový levicový kandidát nějaké té příští carské korunovace. A toho je nutno, zejména v obzvláště vítané a citlivou zahraniční politikou arogantního ignorantství za účelem nových světopořádků záměrně vyvolané současné situaci domněle se chvějícího carského stolce, řádně zpropagovat, a to s využitím všech nejšpinavějších učebnicových kokotporátních triků manipulace tupým stádem. Špičková Geblsiáda, plná strojených nehereckých etud a lží obrazem! Než zase začnete sbírat dříví na podpal, milí pičusové, tak vězte, nebo lépe řečeno vstřebejte cytoplasmatickou membránou, že tímto zvratkem v žádném případě nevyjadřuju jakékoliv politické stanovisko či se kamkoliv přikláním! Ne, jen zdůrazňuji, že šíření lží, polopravd a neprůkazných domněnek, vydávaných jakože za objektivní fuckta, a navíc se zjevným cílem manipulace mýýýýýýněním majoritní biomasy blahoslavených mongololidí, je oligarchistické svinstvo, kurvárna a vrchol vypočítavého zmrdství, ať už přichází z Mordoru nebo z Mumulendu. (05.06.2022)

Film začíná nenápadně a zdá se, že bude věnovat pozornost především vyšetřování ruského pokusu o otravu Navalného. Postupně ale vychází najevo, že režisér Daniel Roher sleduje mnohem víc motivů a investigativní linie mu slouží hlavně k jejich propojení. Taky portrét Navalného, který film z různých rozhovorů a situací skládá (z větší části jde o původní, nikoliv archivní záběry), se stává míň oslavným. Vedle milujícího partnera, táty a hrdiny ruského lidu, která jedna žena čekající na jeho přílet označuje za symbol svobody, poznáváme i člověka posedlého kontrolou vlastního mediálního obrazu, který při boji proti zlu občas volí poněkud problematické prostředky. Takže nakonec nejde jen o napínavý thriller, ale taky o love story, lekci digitálního image-makingu a – když se Navalnyj ve stylu Sachy Barona Cohena v jedné nezapomenutelné scéně rozhodne důmyslně vytrollit své traviče – mrazivě černou komedii. V závěru sice převážila beznaděj, ale v průběhu pro mě šlo o emocionálně mimořádně pestrý zážitek. Vybízí mj. k úvahám, jak autoritářské režimy označovaly a likvidovaly své oponenty (nebo obecně nežádoucí názory) v minulosti a jak to dělají dnes, v době internetu, fake news a otevřených hranic. 85% (28.05.2022)

Není asi více nebezpečné povolání než být opozice ve ''svobodných'' volbách pro neomezeného vládce Ruska Vladimíra Putina. Alexej Navalnyj je velice zajímavá postava rozhodně ne bez otazníků ohledně nějakých věcí v minulosti a dokumentární tým mu jde poměrně dost na ruku, ale ještě aby ne. Těžko v tomto případě dostanete k výpovědi i druhou stranu, ale není prakticky nic, čím by mohla Ruská svoloč překvapit, jelikož historie se neustále opakuje a ve světle stále aktuální situace nejde být emočně neangažován. (26.03.2023)

Navalnyho jsem bedlivě sledoval ještě na univerzitě před jeho nechvalně proslulou otravou novičokem. Dá se říct, že je to jediný pořádný ruský politik opozičník, který zbyl spolu s jeho kolegama typu Ilji Jaščina. Dokument mi nenabídl nic moc nového, co bych nevěděl z jeho kanálu, každopádně celkem chápu snahu udělat celovečerní dokument - ten příběh je zkrátka inspirující, zastrašující, ale Nalvalny jako člověk mi imponuje. Takže byť je Navalny perfektní opozocionér, nevíme úplně jak by Rusko vedl a na otázky ohledně Krymu se liberálové raději moc neptejte - nemohl by jít proti lidové mase. Každopádně jako člověk mi imponuje, v lecčem se od něj může historie přiučit, bohužel dokument jako takový je prostě pro západní publikum. Je pravdivý, strhující, trochu vykrádačka, ale vadilo mi asi zpracování - bylo až moc jednotvárné, trochu vykrádající, zkrátka jakoby tvůrci točili přesně podle šablon amerických, či britských dokumentů a nezanechali tam svůj vlastní otisk. Nelíbila se mi taktéž jakási arogance a pohrdání ze stran některých postav, který na mě působili trošku oportunistickým dojmem. Každopádně jsem myslel, že se bude jednat pro mě úplně zbytečný dokument a to se nestalo. Dokoukal jsem do konce, osvěžil jsem si paměť, zasmál jsem se nad Putinovými noclehy a babraly, co nedokázali udělat svou práci a znemožnili sami sebe, tak i velké tajné uřednictvo FSB sraček. Největší obdiv měl ale Navalny mít ne na základě dokumentu, ale na základě jeho rozhodnutí se vrátit. Kurva, vždyť teď žije v temné cele, kam se snaží nanést všemožné nemoci a člověk přemýšlí jak je možné, že dokáže pořád odolávat a i trochu vystupovat, když nevíte jestli máte většího psychopata na vrchní palandě, nebo v uniformě. Přesto bych rád slyšel i jiné názory, ať člověk neslyší jen jednu povídačku, to potom totiž přepínáme z jedné propagandy na druhou. Berte zkrátka v potaz, že i Ukrajinci berou Navalného spíše s rezervou, určitě né jako spasitele. (22.03.2023)

V prvom rade si treba uvedomiť, že nie je možné natočiť dokument či už o Navalnom alebo Putinovi tak, aby s ním boli obidve strany spokojné. Vždy bude niekto tvorcom vyčítať neobjektívnosť. V tomto bode si treba uvedomiť, kto svoje zistenia poskytuje od seba nezávislým svetovým médiám (Spiegel, CNN a ďalšie), aby informácie overili a spracovali, a kto všetko tlačí iba cez štátom kontrolované médiá. Ak by som mal však hodnotiť dokument po formálnej stránke – mal emócie, humor, sprostredkované informácie podával jednoduchou, stráviteľnou formou. Nemám mu veľmi čo vyčítať. (31.08.2022)