Un été comme ça
That Kind of Summer
Také to leto
Režie:
Denis CôtéScénář:
Denis CôtéKamera:
François Messier-RheaultHrají:
Larissa Corriveau, Laure Giappiconi, Samir Guesmi, Aude Mathieu, Hinde Rabbaj, Anne Ratte-PolleVOD (2)
Obsahy(1)
Tři hypersexuální ženy tráví 26 dní v klidném domě u jezera. Jsou to: Léonie (vážná), Eugénie (impulzivní) a Gaëlle alias Geisha (flirtující). Všechny tři jsou zde dobrovolně. Dohlíží na ně sociální pracovník a nepříliš důvěrná terapeutka. Motto domu zní „hypersexualita není nemoc“. Cílem tohoto experimentu není léčit, ale spíše umožnit upřímné zkoumání různých zkušeností, forem a extrémů touhy. Vše se odehrává v polonahé i plně oblečené poloze, slovně i fyzicky, v představách i v realitě. Skutečnost, že pracovníci projektu jsou, byť ne zasaženi, tak alespoň trochu dojati, není nijak překvapivá a odpovídá pocitům diváků. Na rozdíl od jiných zastánců současné kinematografie se Denisovi Côtému po hitech jako Antologie města duchů nebo Curling daří vytvářet dynamické filmové prostory (kulisy, prostředí, konstelace), v nichž lze prožitky (psychické, fyzické, intelektuální) vnímat jako hru a právě proto je využít ke sledování reality. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (17)
(Ten šíleně obrovský spider by si neironicky zasloužil před filmem trigger warning pro všechny arachnofobiky jako já)... Vypůjčím si větu ze seriálu Barry: "We're touching on a thing, but we are not commenting on it." Tak nějak vidím téma hypersexuality zpracované v tomhle snímku. Zaprvé je filmu dobré přiznat, že se rozhodl jít do tématu ne až tolik prozkoumaného, přičemž nijak zvlášť neobjektivizuje sexuálně závislé ženy, na druhou stranu ale ani nic dalšího nezpracuje dál nebo hlouběji. Všechna témata jsou tak nějak načnutá, ale u toho to končí, ať už jde o obracení role "predátora" u Geishi, sebedestruktivní chování skrze sex, "vyrovnávání" se s traumatem skrze další (abusive) muže, nic z toho se vlastně neřeší ani na terapeutické úrovni v samotném příběhu. Žádná introspekce například po 24 hodinové pauze od "rehabky", kde by zazněla otázka "hele a skutečně jste chtěly ten volný den sex, nebo třeba jen validaci" nebo tak něco. Nějaká reflexe toho, že můžou klidně mít plno sexu, který ale začnou oddělovat od toxických/sebedestruktivních/rizikových aspektů ve svých vztazích a známostech, chybí jakýkoliv dialog o nastavení hranic pro bezpečný sex a lepší chápaní sebe (o tom je terapie, ne?)... Terapeutický proces a odhalování důvodů za jejich chováním jsou ve filmu prakticky nepřítomné. Čekal bych aspoň určité nalézání pochopení mezi ženami pro své chování a dostávání se k nějakému supportujícímu systému a "komunitě" mimo sex, který je v jejich světě navíc ovládán jen muži (doslova spíše penisy a gangbangy), ale ono těch interakcí a dialogů je tady vlastně úplné minimum. Film tak dává sondu do života hypersexuálních žen, které se nikam neposunou, divák může přijít a odejít se stejnými předsudky k tématu a terapeutický prvek je natolik nepřítomný, že mohly být všechny prostě jen na chatě jako kamarádky a nic by se nezměnilo. Ale zcela vážně, byla terapeutka? Protože ne moc dobrá, ani profesionální. Also, fuck spiders! ()
Určitě zajímavý vhled do světa žen s hyperzavislostí na sexu. A jako že každá závislost je peklo.... Výkony hereček víc než dobré. Přemýšlím o smyslu odborné a emocionální 'impotence', trojky, která experiment řídí. Jako že banalnost a plochost lidí, kteří v téhle obsesi nejedou? Symbol reakce společnosti na ni? Takže vlastně zklamání, protože mi přišlo, že si film kromě popisu tohoto kříže, větší cíle nedal a dal-li, tak nedodal. A to mi přišlo málo. Zvlášť u něčeho, co trvá přes dvě hodiny. ()
Psychologický experiment pro tři nymfomanky, který neni o ničem jiném než o společně stráveném čase v příjemném prostředí bez běžných sexuálních stimulů. Prostá konverzačka, která představuje různé cesty k sexuální obsesy, ale nabízí i zamyšlení, jestli je to vlastně špatně. Nic explicitního, vše šokující zazní během rozhovru. ()
Podobným snímkom jednoducho nemôžem prísť na chuť. Experimentálne filmy, ktorých zmysel je na úrovni žraloka putujúceho po púšti a ktoré vám ako divákovi toho veľa neprinesú. Mne teda tento film neponúkol prakticky nič, iba nudný dej z väčšej časti popretkávaný masturbačnými scénami, rozpačitú atmosféru a nie veľmi sympatické herecké obsadenie. Takže tento kúsok nech si Côté nechá pre seba. 40 % ()
Koukám, že tady málokdo pochopil, že nosným motivem toho filmu není nějakej experiment, nebo hypersexualita jako chytlavě znějící diagnóza. Motivem toho filmu jsou ti lidi.. a rozhodně ne jen ty tři "pacientky".. Celé je to chytřejší než se může na první pohled zdát. Ze začátku se kamera skoro nesnesitelně otravně soustředí jen na neklidné náhledy obličejů jednotlivých postav a v průběhu, jak je postupně poznáváme, nenápadně ustupuje a zasazuje je v širších záběrech do prostředí a interakcí. Nastíněné osudy jednotlivých postav jsou absurdní, banální, tajemné, smutné a především nekompromisně lidské. Finální nevyřčený a přitom tolik doslovný pocit selhání je krásně jízlivě existenciální tečkou. ()
Reklama