Deník Anne Frankové

Jako by tam člověk byl. Realistické, přesvědčivé, až to člověku leze do vlastního soukromí. A to ve všech fázích - v dobách, kdy je ještě dobře a fašismus se ozývá jako by z veliké dálky, v období skrývání a strachu z tušeného nebezpečí a vrchol přichází v koncentrácích a v době těsně poválečné. Nezbývá, než dát 100% a poděkovat. (16.05.2009)

I když příběh Anny Frankové znáte, stejně budete dvě třetiny příběhu věřit naději a zbývající třetinu kroutit hlavou nad lidskou beznadějí... Výrazné herecké výkony, a to nejen u ústřední dvojice (Hannah Taylor Gordon, Ben Kongsley). Zajímavé propojení černobílých snímků s barevnými, pěkná hudba Graema Revella . (10.05.2009)

Deník Anne Frankové je jeden z nejlepších snímků na téma holocaust za druhé sv. války, které jsem doposud viděl. Opravdu nechybělo mnoho a přiklonil bych se k ohodnocení plným počtem. Co mi na filmu trochu vadilo je to, že jsem vše očekával ještě trochu drsnější a surovější. Jednoduše mi to přišlo z větší části takové moc "měkké", samozřejmě jsou i opravdu drsné momenty po kterých běhá mráz po zádech. Na druhou stranu se mi moc líbily kulisy a výkony hlavních představitelů. Moc mě také potěšilo obsazení českých herců, především Kláry Issové. Celý filmu i přes svou delší stopáž utíká velmi svižně a to hlavně díky skvělému námětu, který ani na minutku nenudí. / 85% (11.09.2012)

Viděla jsem snad jiný film než ostatní? Sám o sobě je ten příběh hrozně silný. Ale celé to bylo podivně sterilní, úplně bez atmosféry. Úvodní část zbytečně natahovaná. Všichni včetně Anny mi byli krajně nesympatičtí a tím pádem jsem s nimi nemohla soucítit, o což asi mělo jít především. Předlohu jsem nečetla, ale jiné knihy s touto tematikou ano, tudíž mě velmi zarazilo, jaký měli volný režim v koncentráku. (03.08.2011)

Nejdůležitější je deník. To věděli i kluci, když cestovali do pravěku. Já jsem v podstatě nesnášenlivej člověk a jsem zvyklá na svůj klid (jako správně rozmazlenej jedináček :-)) a rozhodně bych nebyla schopna vydržet několik let zavřená se stejnýma lidma, asi by mi přeskočilo. Nebo by mě spíš moji spolubydlící brzo zlikvidovali, protože se mnou není lehký pořízení. A tak Annu a všechny lidi, kteří se museli za války schovávat, obdivuju dvojnásob. Ano, je to opravdu jen jeden příběh o jedné takové rodině, protože jak všichni víme, takových bylo nepočítaně. První část byla taková poklidná a druhý díl zase hodně tvrdej. Udání skoro na konci války, tak to zrovna moc hrdinský nebylo. Já bych v koncentráku nepřežila ani jeden den. Umřela bych žalem po pivu! Dělám si srandu. Sem se to sice zrovna moc nehodí, protože toto je opravdu silný příběh, ale já si prostě nemůžu pomoct. A nejhorší byl úplně závěr, ve kterém nám bylo prezentováno, kdo jak dopadl. A z toho šel mráz po zádech. (09.05.2010)