Ray

V tomto roce se to biografiemi slavných lidí jenom hemží. Kromě Alexandra, Smrt Petera Sellerse a Letce se objevil i průběh života krále soulu Raye Charlese Robindsona. I když si říkáte, že to byl velký člověk (a to on byl) tento životopisný snímek není zrovna nic moc extra, vizuální stránka (prostředí, kulisy, kostýmy), scény vracející se zpět do Rayova dětství a navíc samotný Jamie Foxx jsou dokonalé a nelze jim zhola nic vytknout. Jamie si na roli dal velice pilně záležet a při některých scénách jsem měl pocit, že tam místo Foxxe sedí skutečný Ray Charles. Co je asi největším všeobecným záporem je přílišná konvenčnost vyprávění a nakonec i didaktický způsob vyprávění je až přespříliš po chvilce nezajímavý a už máte pocit, že vás příběh nemá čím překvapit. Občas mě i naštvala drobná podobnost s Forestem Gumpem hlavně při scénách z dětství + Rayovo rozumování viz. máma vždycky říkala....Celkově je Ray velice příjemná podívaná (hlavně asi díky samotnému Foxxovi a jestli nedostane Oscara tak si půjdu promluvit s akademii) s příjemnou hudbou, která vás správně naladí, ale nic víc, nic míň.... (15.02.2005)

Dlouho sem uvažovala mezi 4 a 5, ale biografie sou moje, tak sem sáhla po 5. Ray byl sice klasickym případem muzikanta minulýho (pokračování v tomhle) století, kdy se stal úspěšnym, založil rodinu, získal prachy, ale ničeho si nevážil, tak se tahal s ženskejma a utrácel za drogy. Dopad...jak to vlastně dopad?;) Do toho to tragický dětství. Jak někomu můžou jen tak začít slzet a hnisat oči, až prostě ohluchne? Hrůza. O to víc byl ale cítit Rayův smysl pro prožitek. Vůbec sem ho neznala, ale jeho písničky zná každej, i když jazzu zrovna neholduju. Zato piánu jo! (02.11.2008)

Tolik jsem toho o Rayovi před tím, než jsem vidět tuhle životopisnou záležistost, nevěděl. V podstatě jen to, že byl slepej a údajně vynikající muzikat, jehož tvorbu jsem nikdy nevyhledával. Ale tohle je totální pecka, která vybrala skutečně zajímavý milníky Rayova života (dětství před oslepnutím, ženy, rodina, drogy, koncerty, vydavatelství, boj proti segregaci atd.) a je zábavnej precizně natočenej. Jammie Foxx si Oskara zasloužil jako málokdo, už jen za to, jak se naučil na piano hrát a zpívat. Mimochodem výborná hudba a tvorbu Raye Charlese si určitě poslechnu komplet. (01.04.2013)

90%. Film, který mi na dlouho utkvěl v hlavě. Vždycky jsem myslel, že slepí lidé jsou díky poznamenání svým postižením pokorní, mírní lidé, kterří se radují z každé maličkosti. Ray Charles je podle tohoto filmu notorický děvkař, feťák, sobec posedlý penězi a taky hudební genius:) Nevím jaký byl doopravdy, ale tenhle film mu zrovna reklamu dvakrát nedělá, možná proto mě tolik zaujal. Možná taky proto, že Foxx je naprosto přesný a režisér Ďáblova advokáta těžko odvede špatnou práci, Hackford nám nevnucuje svůj názor, jen nám ukazuje jaký charles byl, je na nás abychom si vybrali, jestli to byl takový parchant, kterému nelze odpustit, nebo to byl prostě obdivuhodný génius a géniové holt mají své vrtochy. To je po těch všech oslavných životopisech docela vítaná změna. (13.08.2005)

Ukážková epická báseň pre biografické filmy - ani nie tak o živote muzikanta, ale umelca všeobecne. Všetko, čo bolo vo Walk the Line dobré, je tu ešte o 80% lepšie, a to už zo základu kôli tomu, že Ray Charles bol o dimenziu vyššie - aj ako skladateľ i interpret. (a pritom uznávam aj Johnnyho Casha). Nehovoriac o neskutočnom výkone Jamieho Foxxa... (10.04.2010)