Moonage Daydream

Pro mě osobně byl David Bowie fascinující, inspirující, podnětná bytost, která mě dokonale okouzlila, zajímala, bavila i ve formách, které mě až tak nebavily, ovšem to, co mi sedlo, mi sedlo na max. Film je dělaný pro mě, Neználky asi až tak oslovit nedokáže, David by byl spokojený. Audiovizuální zážitek pro náročného fanouška všech Bowieho podob. Člověk má chuť malovat, sochat, tančit, zpívat, hrát, žít! (21.09.2022)

Asi nejsilnější zážitek letošního MFFKV, film od kterého jsem neměl žádné očekávání a vlastně jsem se na projekci objevil skoro náhodou, ale ve chvíli kdy nás uvaděči u vstupu zastavili, abychom vydrželi, že se lehce protáhla zvuková zkouška, měl film mou plnou pozornost, což se nedá říct o půlce sálu, která v pokročilou večerní hodinu odpovídající možná tak Bowieho skutečnému vystoupení někde v Berlíně v roce 1978, spala se zlomenou hlavou o sedačku. Čas projekce však nutně nemusel být na škodu, jelikož se nejedná o žádný nudný životopisný dokument, ale o jakousi audiovizuální zkušenost fenoménu David Bowie jako takovou. Film je psychadelickou experimentální koláží sestávající ze série dobových rozhovorů, záznamů z koncertů, ale i citátů a intelektuálních referencí od buddhismu přes Nietzscheho k Burroughsovi, v neposlední řadě se v tomto barevném pelmelu objevuje i mnoho filmových odkazů (na Langa, Buňuela Bergmana, Felliniho a další), jež jakoby spíše pro sebe do něj ukryl režisér Brett Morgen. Filmaři nám tak zprostředkovávají naprosto jinou zkušenost filmu o umělci, která může být pro mnohé neuvěřitelnou nudou, ale pro fanoušky jednoho z největších popkulturních géniů 20. století, kteří jsou mladší generace a neměli to šestí zažít živé vystoupení, se jedná o naprosté hudební i duchovní orgie v nichž jejich srdce plesá blahem. Zajímavé že s touto přelomovou formou dokumentárního filmu se snímek objevuje na světových plátnech paralelně s Luhrmannovým Elvisem, jež je taktéž překvapivě perfektním (ne)biografickým filmem, který v rámci svého žánru na poli fikčního hraného filmu nemá obdoby. Se svou postmoderní pompézností jsou tak oba dva filmy skvělými originálními počiny a nádhernou poctou slavným hudebníkům. (11.07.2022)

Laserová halucinácia človeka, čo ani nepoznal svoju orientáciu, bol praštený, stratený, dezorientovaný, no napriek tomu presne vedel, čo chce robiť v hudbe a robil to (niekedy) aj dobre. Nie som jeho fanúšikom, ale isté jeho počiny spĺňajú tie najvyššie parametre. O tom, aký bol, sa vlastne v súvislosti s týmto dokumentom ale nedá baviť, pretože dokument vôbec nerieši jeho osobnosť ako človeka, jeho život. Rieši sa číro len hudba. Nebol som očarený, mám rád, keď sa dozvieme aj niečo o danom človeku. Toto je len taká koláž pre fanúšikov jeho tvorby. (27.11.2022)

Celovečerní videoklip, filozofická esej a odysea do zákoutí tvůrčího a životního zrání je podobně fascinujícím portrétem uměleckého a kulturního fenoménu jako McQeen. Na procházce vnitřním vesmírem se bez didaktičnost, přirozeně a plynule do sebe vlévají klíčová témata Bowieho jako umělce i jako člověka. Bohatá střihová montáž hudebních, filmových i výtvarných referencí dochází bez kýče a patosu k univerzálnímu poselství, které je málokde tak jednoduše a výstižně formulováno. „Až když pochopíte, že vaše existence a život jsou omezené, dokážete si uvědomit skutečnost nádheru a velkolepost té chvilky, kterou strávíte na zemi.“ (13.01.2024)

Tak jsem poprvé zašel do artového kina, a bylo to neskutečný. Tenhle film je jako nádherný rozmazaný sen. Hned úvodní montáž mě naprosto uchvátila a mně už bylo takřka jedno, co se na plátně děje (v dobrém slova smyslu). Skvělá atmosféra a drive se táhli celým snímkem. Výborné byly i přechody a střih jednotlivých dosud nevydaných záběrů doprovázeny Bowieho skvělými uměleckými myšlenkami. Stejně tak byl super i náhled do všech výtvarných směrů, ve kterých se angažoval – ten člověk byl fakt umělec s velkým U. Vytknout bych mohl akorát lehce natáhnutou stopáž, kdy ke konci se opakující motivy šílených barvených animací můžou zdát krapet únavné. Ale to nic nemění na tom, že tento snímek ve mně vyvolal pocit, který snad už nic jiného nepřekoná. Film jsem si stoprocentně užil a to i přes to, že jsem před návštěvou kina o Bowiem věděl takřka nic a znal tak tři písničky. Fanoušci musí být v nebi. (24.09.2022)