Přízrak

Československý televizní film natočený podle povídky H. Proškové odehrávající se v létě 1946 na starobylém hradě, kam přijela skupina studentů filozofické fakulty na brigádu. Studenti si pro zpestření pobytu na hradě a také znervóznění správce hradu pana Leníčka (B. Navrátil) vymyslí fiktivní postavu, která se se sípavým dechem pohybuje po hradě. Záhy však začnou studenti své legrácky litovat, neboť Eriku (I. Vávrová), jednu ze studentek, začne skutečně sledovat a ohrožovat neznámá osoba. Díky této tajemné hrozbě je rázem atmosféra na hradě zcela odlišná než na začátku a mění se i chování jednotlivých studentů, obzvláště poté, co dojde k nevysvětlitelnému zmizení Eriky z hradebních prostor. V závěru dojde k pozoruhodnému, překvapivému, ale logickému rozuzlení, jež má co dělat s Eričinou smutnou minulostí a nepěknými zážitky během právě skončeného světového konfliktu. V rolích studentů se objevili mladí herci, jež ve většině v současnosti patří k uznávaným hereckým umělcům - J. Langmajer, M. Táborský, M. Suchánek, M. Bočanová či méně známý M. Mejzlík, jenž se však lstí nejvíce zasloužil o objasnění totožnosti záhadného hradního přízraku. Dále jsme mohli sledovat M. Vávru jako hrubiánského řidiče, nájemníky části hradních prostor V. Jandáka s manželkou J. Švandovou. Hodinový televizní film Přízrak režiséra D. Kleina mě zaujal především v dramatickém závěru, ale i v ostatních částech snímku lze cítit mysteriózní hororovou náladu. U hodnocení tohoto snímku, jenž naznačuje přesah a nečekané důsledky válečných událostí do životů osob po válce, si nejsem zcela jist, nejraději bych udělil tři a půl hvězdy, ale vzhledem k tomu, že je to nemožné, hodnotím nakonec pouze průměrně, neboť mám dojem, že do nadprůměru přece jen něco schází. (19.06.2020)

40% - Předlohu jsem nečetl, ale námět přímo vybízí k budování postupného napětí a pocitu strachu z neznámého. To se však Dušanu Kleinovi nedaří a tak sledujeme plochou realizaci, ve které patetické voice overy hrdiny Horáce absolutně neodpovídají tomu, co skutečně vidíme na obrazovce. Škoda, samotný příběh i rozuzlení jsou v pohodě, i když v detektivkách zasazených do poválečných let se jedná o celkem běžný motiv. (28.10.2018)

Mladí začínající herci a zkušení mazáci vedle sebe. Bohužel je trochu toporný scénář. Nejprve to vypadá, že si dělají legraci studenti, takže žádné mystérium a když už víme, že ne, tajemno je ukončeno vraždou, jejíž odhalení ale netrvá moc dlouho. Divákovi tak místo napětí zbude jen zvědavost, kdo že to vlastně a vraždil a proč. To druhé nám navíc prozradí až v závěru vypravěč příběhu. (07.05.2020)

Velmi slabé zpracování výborné detektivky mé oblíbené Hany Proškové, která sice napsala scénář, tudíž měl Dušan Klein dostatek indicií, aby to nepodělal, ale stalo se. Napadlo mě, že možná kdyby se režie chopil Juraj Herz byla by atmosféra hezky děsivá jako v knize... Takhle se z nudy člověk soustředí na takové faily typu nedodržení dobových reálií viz. Bočanová s neonovou gumičkou ve vlasech. (31.07.2017)

Autorka Hana Prošková byla ve svých literárních dílech detektivních příběhů  svým způsobem Agathou Christie a sirem Arthurem Conanem Doylem dohromady. Místo Hercula Poirota měla svého kriminalistu Vašátka a místo Dr. Watsona malíře Horáce. Povídka ´Přízrak´ se  svým rozhledem hodně podobá tvorbě Agathy Christie, jen je to ze současnosti a zcela bez bez detektiva či kriminalisty. A příběh je to zajímavý, byť pro televizní produkci značně zjednodušený. A v tom je největší kámen úrazu. Právě vlivem televizního zpracování tomu chybí atmosféra, tajemno, záhadologie a strach. Uvěřitelný strach, ne viditelně hraný. Dušan Klein v rámci svých možností dělal co mohl, ale bezbřehé ponurosti zabránit nedokázal. Televize je holt jen televize. Na deštivé sobotní shlédnutí, když nebude nic lepšího, postačí. tento scénář měl daleko navíc. (07.01.2022)