VOD (1)
Obsahy(2)
Hravá dokumentární opera oceněná porotou jihlavského festivalu i českými filmovými kritiky jako nejlepší český dokument roku 2022, objevuje silný a rozporuplný příběh prominentního komunisty, skladatele propagandy i experimentátora, Jana Kapra (1914-88), který byl téměř vymazán z oficiální paměti. Kapr však průběžně natáčel svůj život na 8mm filmy, často jako svérázné hrané scénky. Tyto dosud nikdy nezveřejněné domácí archivy ožívají ve zpívané rekonstrukci života po smrti, v níž se protíná paměť filmu, doby i Kaprovy hudby s příběhem nabývajícím mytologických rozměrů. 17 operních pěvců interpretuje scény Kaprova života, např. souboj s prezidentem Zápotockým nebo milostné dopisy. Film kromě osobních a politických proměn ohledává naši touhu propsat se věčnosti. Kapr, narozený ve znamení ryb, skladatel Rybích zpěvů proplouvá filmem jako jeho spoluautor. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (22)
O tomto filmu jsem hodně slyšel a v poslední době se mi poštěstilo jej i zhlédnout. A já musím jen chválit. Ten film má všechno co by měl správný film mít - hlavního protagonistu se silným životním příběhem, zajímavé technické zpracování a hlavně dobrý nápad. Spojení žánrů dokumentárního filmu a opery, považuji za jeden z nejvýraznějších okamžiků současné české dokumentární tovrby. Chápu, že pro někoho to může být málo zajímavé, protože autoři nejdou příliš do hloubky, ovšem vybírají si zásadní okamžiky z života Jana Kapra a na těchto staví děj. Respektive je hudebně ztvárňují. Mě osobně tento fakt nijak nevadí, protože jsem se z dokumentu dozvěděl přesně tolik kolik jsem potřeboval. Můj velký obdiv pak patří jak hudebním skladatelům a dramaturgům, kteří scénář zhudebňovali, tak režisérce a kameramanům za to, jak se jim povedlo hudbu obrazově ztvárnit (na místě by nejspíš bylo pochválit i střihače). Jako celek je ten film velmi nevšedním dokumentárním počinem a společně s filmem á-B-C-D-é-F-G-H-CH-í-JONESTOWN bych jej rád považoval za zakladatele nového dokumentárního směru v českém filmu. A pevně doufám, že podobných filmů bude u nás vznikat v budoucnu více ()
Skutečně neobvyklé dílo svým formátem. Svým způsobem se nejedná o životopis ale spíše umělecké dílo. Velmi oceňuji kvalitu střihu a samozřejmě hudby. Místy velmi solidní humor, který vyvažoval smutné pasáže. Ke konci už možná už trošku natahované, ale i tak jde o mimořádné dílo, které stojí za to vidět. (MFDF Jihlava 2022) 9/10 ()
Deň pred Kaprom som na Jihlave videl Toyen, ktorá ma upútala presne opačným spôsobom. Zatiaľ čo tamto bol veľmi konvenčný a formálne neveľmi zaujímavý dokument o nesmierne zaujímavom a vrstevnatom umelcovi, KaprKód nekonvenčne, fascinujúco kreatívne a s tradične českým nadhľadom rozpráva o umelcovi ktorý mi zaujímavý neprišiel ani životom ani tvorbou. Ťažko povedať, ktorý z filmov ma bavil viac. ()
Film náročný na pozeranie a nie pre bežného diváka, ktorý by pred zhliadnutím ideálne potreboval akýsi úvod, vysvetlenie, ktoré ho pripraví na to, na čo sa ide pozerať. Hudobníci a filmári si však prídu na svoje. Napokon, ako lepšie predstaviť tvorbu socializmom vymazaného skladateľa, ak nie tým, že sa o ňom zloží opera písaná jeho štýlom tvorby, inšpirovaná jeho skladbami? V spojení s jeho archívnymi zábermi vzniká nové výnimočné, precízne spravené dielo, ktoré sa mi po druhom zhliadnutí páči ešte viac, pretože som lepšie stíhala vnímať všetky jeho kvality. Moja pochvala a poklona patrí režisérke za nápad, všetkým, čo sa podieľali na librete a hudbe a takisto strihačovi/strihačke, pretože poskladať súkromné archívne zábery do takto myšlienkovo súdržného celku chce obrovské množstvo práce. Jediná moja výhrada je, že by film pokojne mohol byť o pár minút kratší. Zároveň premýšľam, nakoľko boli potrebné "behind the scenes" zábery (tie, v ktorých boli speváci inštruovaní a pod.), ale... vlastne mi to tam v konečnom dôsledku nevadilo. || Videné prvýkrát na RIFF v Reyjkavíku, druhýkrát na POCITY v Prešove <3 ()
Nepřetržitá tekutá přítomnost po sobě nezanechává žádný ekvivalent notového zápisu; zpětně ji nerozezníme, plně nezaslechneme, nedekódujeme (a dekódujeme vůbec bezprostřední přítomnost?; je tu proto?). V sarkofágu ze slov, symbolů, obrazů, v pozůstalosti někdejší fluidní přítomnost neleží. Přesto s pozůstalostí můžeme dál kreativně, vědomě, přítomně, se zřetelem k povaze Přítomnosti, hýbat, tak jako jí hýbe dokument, kterému, navzdory mrtvolným zvyklostem, kraluje dynamicky živoucí hrající hra. Jsem pro: hrát si, ne si zahrávat. Tak to možná chtěl i J. K. ()
Galerie (11)
Photo © Mindset Pictures / Andrea Shaffer
Reklama