Příběh z Bronxu

......by se mohl klidně jmenovat Příběh ze života. Tomu říkám prvotina jako hrom! Napodruhé mě tento režijní debut Roberta De Nira naprosto odrovnal! Je vidět, s jakou nesmírnou láskou dotyčný k tomuto zčásti autobiografickému vyprávění přistupoval. Mám velkou slabost pro mafiánské snímky, ale tohle není ledajaký " obyčejný " mafiánský film...... Bar Chez Bippy - tak tady to vše začalo! Nechejte se pozvat a vstupte dál. Když budete mít štěstí, přivítá vás Tony Tupé ( " majitel baru "). Pokud budete chtít vyhrát, vsaďte pravý opak toho, co věčný gambler a velký smolař Eddie Břečka. Další, na koho tu zaručeně narazíte, bude Jojo Velryba nebezpečný již svým stínem :-). Zpoza zrcadla ( možná ještě na WC :-) na vás zaručeně vykoukne " velký švihák " Frankie Bublanina, né náhodou v obličeji připomínající sladkou dobrůtku :-) Pokud zaslechnete šepot, nebude to nikdo jiný než-li Jimy Šeptal a jakmile bude řeč o boxu, hlavní slovo nepovede nikdo jiný než-li Dany K.O. Pokud pobudete nějaký čas v " chládku " , možná, že v cele vedle vás zrovna bude Bobby Kater. Právě jsem vás seznámil se Sonnyho celou partou. No a nakonec jsem tu já, mladý chlapec ( prozatím ) jménem Calogero a moji parťáci Klouzek a Cvok Mario utahující si z Phila Kramáře. A o čem, že samotný snímek především je? Ten filmový plakát je více než výmluvný a vypovídá o všem. Dva muži, jeden z nich otec od rodiny, " obyčejný " řidič autobusu v podání výborného Roberta De Nira snažící se vychovávat svého syna jak nejlépe umí, na straně druhé, mafiánský boss Sonny ( v podání excelentního Chazze Palminteriho) a uprostřed všeho toho já, mladý dospívající chlapec Calogero, zmítající se mezi těmito dvěma rozdílnými muži i světy. V životě je pár okamžiků, které ovlivní zásadním způsobem váš život a jeden takový přišel toho " obyčejného dne " a natrvalo změnil ( a dal ráz ) mému životu. Snímek ( vyjma vynikajících hereckých výkonů ) oplývá výborným způsobem zachycenou atmosférou tehdejšího Bronxu, vše navíc ještě umocněno stylovou hudbou Butche Barbella. A Bronx tale je snímek, který se vám s postupujícím časem čím dál tím více dostává " pod kůži " , abyste si při závěrečném dovětku pouze zhluboka povzdechly.. škoda, že je již konec. Co říci závěrem? Snad jen, že..... nejsmutnější věcí v životě je PROMARNĚNÝ TALENT. p.s. tenhle snímek ( ač se to na první pohled nemusí zdát ) doceníte ještě více s pokročilým věkem a jako bonus pro někoho Mariova zkouška, pro mě osobně to je Sonnyho zkouška s dveřmi. Navíc Bobby moc dobře ví, že na "staré dobré kamárády" se nezapomíná (viz závěrečná scéna střídání stráží Palminteri - J. Pesci). (12.01.2009)

Bravurní mafiánské drama, které se ubírá velmi netradiční, za to zajímavější cestou. Prostředí Bronxu sedmdesátých let je vykresleno perfektně, stejně jako charaktery všech postav. Chazz Palminteri, jakožto "bůh" Bronxu, hraje s velkou jistotou a přesně do své role zapadl. O tom, že Robert De Niro je skvělý herec ví jistě každý, ale to že je i výborný režisér nám dokázal hned při svém režijním debutu. Ještě bych vyzdvichl miniroličku pro Joe Pesciho, který je právem považován za jednoho z nejlepších vedlejších herců všech dob. I když Příběh z Bronxu není známý jako Kmotr či Mafiáni, tak rozhodně mohu všem jen doporučit, neboť se jedná o prvotřídní mafiánské drama................ (17.06.2008)

Klobouk dolů před De Nirem, takový režijní debut by mu mohli mnozí závidět. Střízlivý a poutavý mafiánský snímek, který se nesnaží jen vyprázdnit co nejvíce zásobníků, ale krásně nás provádí nelehkým dospíváním v době plné rasisitického napětí a mafiánských bossů. I když se ve filmu celou dobu neuděje téměř nic vyjímečného a napínavého, je stejně tak krásně a plynule natočen, že si ho budete užívat. Mazák De Niro hraje svou roli s chutí jako vždycky, výtečně mu navíc sekunduje Chazz Palminteri, jenž je se svým chladným výrazem pro roli gangstera jako stvořený. Nemyslím, že by měl Příběh z Bronxu patřit přímo do top200, ale jako náhled do složité doby a kultury je perfektní.. (03.03.2012)

,,BYL JSEM SICE DLOUHO PRYČ, ALE TEĎ SE TU O TO BUDU STARAT. KDYBY JSTE NĚCO POTŘEBOVALI“..... Bronx, svět sám pro sebe. Všude je odsud blízko, ale vlastně daleko. Rok 1960, to byly zlatý časy. Bronx žije svůj vlastní život a my můžeme nahlédnout do italský čtvrti pohledem nejdříve malého, později dospívajícího Calogera, kterému se dostává dvojího vzdělání. Škola a ulice. Jestli bude i dvojnásob chytrý, to pozná až později...... režijní debut R.D.Nira nás zavádí do prostředí, které je mu velmi blízké. Naráží na rasismus, snaží se ukázat, co je úcta a co strach. Nezdálo se mi to až na výkon 9ti letého F.Capra až tak mimořádné. Samozřejmě, De Niro to zvládl na výbornou, ale já to beru jako normální příběh z nenormálního prostředí, doprovázený hudbou 60tých let. (08.07.2006)

„It was great to be Catholic and go to confession. You could start over every week.“ DeNiro poutavě režíruje i hraje v Palminteriho reminiscenci na mládí v Bronxu, kdy sloveso "postarat se" neznamenalo někomu navařit a vyprat a vy jste byli plastelínou, kterou chtě nechtě utvářelo prostředí svými dlouhými prsty k obrazu svému. Šáďa za tím tradičně čuje fašismus a různé další -ismy, ale já si myslím, že je to hlavně o lásce k otci, jakožto vzoru v dětství a opoře v dospívání, což je jedno z největších požehnání, jakého se vám může v mládí dostat.. Nemohu opomenout vypsat úsměvná jména členů Sonnyho party, jejichž jídelníček byl z 90 % tvořen omáčkou na špagety a pak si dali Pekelné anděly jako dezert. Takže: Tony Tupé, Eddie Troska, JoJo Velryba, Frankie Keks, Jimmy Šeptal, Johnny K.O. a Bobby Basa. Skoro jak Rafani z Duck Tales.. (16.03.2010)