Vincent, François, Paul a ti druzí...

Reziser Claude Sautet /Docela Obycejny Pribeh/ a jeho tvorba ma nebavi, a doteraz som jej neprisiel na chut. Ako pribeh o 3. kamaratoch a ich problemoch v sukromnom zivote je fajn, herci vedia hrat, ale odznie na moj vkus privela prazdnych tlachaciek o medziludskych vztahoch. A zadruhe, Claude -Sautet je v tomto pripade len za rutinera bez invencie, bez kuska originality. Hroza, bieda bola dopozerat to. 50 % (17.05.2014)

Realistické vzťahové a osobné problémy vyššej strednej triedy, stretávajúcej sa na letných piknikoch, v kaviarňach, baroch a iných spoločných akciách nikdy netvorili prioritnú oblasť osobného filmového interesu. Na druhej strane hercov Piccoliho či Depardieua mám zafixovaných ako tých, čo sa v priebehu kariéry nebránili rôznym experimentom a artom. Žiadne umelecké hody to však v tomto prípade neboli. Skôr s dobou zastaraný, tradičnejší kus. Pretože, hoci problémy nevery, neschopnosti dokončiť dielo, či peňažné problémy sú zdanlivo nekonečné, spôsob ich zachytenia v tomto filme sa dá prirovnať k priemeru spisby obdobia literárneho realizmu. Snaha o pravdivé zachytenie životných rozporov sa miesi s útržkami rozhovorov, občasnými vyhroteniami názorov až napokon ústi v upokojujúcom konci. Celé dielo ma odér vznešenej nudy, snaha postihnúť život v celej jeho kráse zloženej z frustrujúcich vzťahových problémov, krízy stredného veku, prchavosti i radosti je zrejmá, no táto snaha má do značnej miery otupené hroty. (18.05.2014)

Poetické vyjádření všedního života se skrývá pod tímto titulem, včetně všech radostí, všedností a krizí. Vše však zastřešuje společný prvek a tím je přátelství. Přestože i přátelství prochází krizí, je to stále hodnota, která má zasadní význam. Film dokáže zobrazit život bez patosu, jednoduše tak, jak plyne. A to je velmi náročné téma a Sautetovi se toto dílko vskutku zdařilo. Rozhodně stojí za zmínku hvězdné obsazení... (12.07.2011)

Po dokonalých "Nelly a monsieur Arnaud" a "Un Coeur en hiver" byl pro mne tento film asi až moc melodramatický... Jak říká klasik, nostalgie je stesk po něčem, co jsme nikdy neměli. Možná proto mi scény rodinných oslav, kde místo dialogů slyšíme jen úryvky hovorů a celé je to podbarveno hudbou, připadaly občas nepravdivé. Přesto je Sautetova poezie všedního života přítomna.... A já si nikdy nemyslel, že mohu být dojat při scéně zápasu v boxu. (05.02.2011)

Což o to, Vincent a spol se sledovat dá. Otázka spíš je, jak si ten čas zpětně obhájit, protože i když už jsem pochopitelně viděl nespočet horších filmů, v rámci svého žánru a námětu je to čistokrevný průměr a nebál bych se říct i lehce nezáživný podprůměr. Jsou filmy, které se vám vykouří z hlavy po pár dnech a Vincent patří spíš k těm, na jejichž příběh a hrdiny zapomenete po pár hodinách. Maximálně si vybavíte, když zahlédnete titul někde v televizním programu, že v něm hrál Montand, Piccoli a Depardieu, pohříchu ale tyhle slavné postavy francouzské kinematografie máte zafixované s jinými rolemi a jejich hrdiny a skutky ze Sautetova filmu máte dokonale vytěsněné z paměti. Podobný typ filmařiny svádí k nadhodnocování už kvůli přítomnosti hvězd a taky vzhledem k žánrové škatulce filmu s uměleckým záměrem - v komerční části kinematografie by diváci byli nejspíš nemilosrdnější. Vincent a spol je snímek o krizi středního věku a o přátelství, ale takových se i v rámci francouzské kinematografie objevila přehršel a většina jich měla výraznější zápletku a charismatičtější postavy. Můj dojem osciluje někde mezi dvěma a třemi hvězdičkami, ale podle svého obvyklého postupu se u filmu v červeném poli přikloním k nižšímu hodnocení už proto, že tři hvězdičky ode mě obvykle dostávají filmy, které můžu vidět opakovaně a k Vincentovi se už vážně vracet nechci. Celkový dojem: 45 %. (24.05.2014)