Šampióni

Skvělý Woody Harrelson, šmrncovní Kaitlin Olson a jedna vtipná a trefná hláška, kterou jsem (pochopitelně) zatím v žádném americkém filmu neviděl. Zbytek pouze nejotřepanější klišé sportovních feel-good filmů v průměrném scenáristickém balení. Ale čekali jsme snad od Farrellyho více? (06.09.2023)

Woody a basket k sobě prostě patří. Strašně moc feel-good film, u kterého mám polovinu času tupej úsměv na rtech a zbytek se nahlas směju. Vtipný, hrozně milý a i přes řádnou dávku klišé jsem si Šampiony náležitě užil. Je vidět charakterový posun postav, chemie mezi jednotlivými protagonisty funguje a baví. Basketu je zde také dost, co víc si přát? PS: Až teď zjišťuju, že jde o remake španělského filmu. (19.04.2024)

Upřímně, mě se příliš do tohoto snímku nechtělo. Jednak Bobby Farrelly už dlouho není ve formě jako na začátku své kariéry, kdy řádili se svým bráchou v jejich komediích jako ze řetězu utržení šílenci, jednak jsem se obával opravdu šíleně tuctové a předvídatelné zápletky s hromadou nudného klišé a jednak vzhledem k tématu týkajícího se mentálně postižených spoluobčanů jsem se velice obával nucených sentimentálních scén, kýčovitých emocí a nonstop vyděračské dramatizace. Nic z toho se ovšem kupodivu nestalo a Šampióni jsou naprostou peckou, která. Mě doslova nadchnula. Celá ta zápletka tedy sice není nikterak nápaditá a nepřináší nic neobvyklého, či překvapivého, v tomto případ to ovšem vůbec nevadí, jelikož zde tento jemný nedostatek dokázali tvůrci nahradit tolika jinými výraznými prvky, že mi ve výsledku ona zápletka vlastně vyhovovala možná víc, než kdyby tam tvůrci vymýšleli nějaké neobvyklé kotrmelce. Především mě doslova nadchnuly veškeré postavy, které jsou vesměs sympatické, výrazné a s prominutím vážně kurevsky zábavné, samozřejmě na čele s osvědčeným Woody Harrelsonem a neskutečně sexy Kaitlin Olson. Další velmi příjemný prvek mi přinesl přítomný použitý humor, který je vkusný, neskutečně funkční a častokrát i nápaditý, prostě všechny vtípky jsou úderné a fakt zábavné, což je pecka. Za funkční musím též překvapivě označit i emoce, které jsou silné, působivé a hlavně přesvědčivé, bez nějakého zbytečného a hloupého tlačení na pilu, a doslova mě šokovali i samotné basketbalové zápasy, které i přes fakt, že jsou hráči postižení lidé, tak působí efektně a přesvědčivě. A jelikož i závěr dokáže přes svou předvídatelnost perfektně dojmout a bavit, tak musím jen zopakovat, že mé velmi nečekané nadšení z této podívané nebere konce a všem jí musím i přes veškeré obavy jen doporučit. (04.05.2024)

Úplně doslovná kopie peckovní španělské předlohy, která byla ale v mnoha ohledech několikanásobně lepší. Pro ty, kteří ji viděli, je pak tahle verze daleko za ní - humor je slabší, “retardi” nejsou až tak vtipní, osobití a charakterově ikoničtí a je to celé až moc “americké”. A fakt, že scénář kopíruje původní verzi slovo od slova a scénu od scény tomu taky moc nepřidává. Zbytečnost. (17.07.2023)

Mám pro bratry Farrellyovy slabost. Už když nám hned napoprvé nadělili Blbého a blbějšího tak se jednalo o lásku na první pohled. Myslím že nás posledních 20 let nikdo nedokázal zásobovat trapnějším a přitom stále ještě vtipným humorem než oni. Jenže se rozpadli. Peter šel točil ambiciózní podívanou a o Bobbym nebylo dlouho slyšet. Až doteď.... a musím říct, že to tam pořád ještě je. Taková ta vlídnost k outisiderům společnosti, kterých by se každý snob štítil . Tentokráte se tedy pohybujeme v prostředí mentálně postižených, které baví basketbal. Na scénu přichází Woody Harrelson (toho herce opravdu můžu) a nuda to rozhodně není. Samozřejmě je to opět zbytečně dlouhé, mohlo to být lepší atd. Jenže mě to prostě stačilo. 60% PS: Příští film Bobbyho Farrellyho si klidně dám s chutí znovu. (08.08.2023)