Bitva o Alžír

Jedná se o zajímavý pohled na samotnou (dozajista krvavou a fanatickou) revoluci z pohledu levicového režiséra, což je občasně silně vidět. Kolonie už v druhé polovině dvacátého století vzbuzovaly spíš odpor a u koloniálních občanů pocit okupace (i dnes aktuální), a proto bylo postupně rozmeteno. Film vlastně líčí vzestup revolučního hnutí a činí to s akčními sekvencemi, kde nuda neprosákne. Herecké výkony zcela přesné, především Brahim Haggiag jako Ali, jenž potvrzuje, že vůdce hnutí nemusí mít inteligenci, jen schopnost strhnout dav. (11.05.2007)

Každá, byť dodatečně sebevíce věnčená válka páchne. A to nejen při pohledu zblízka. Fanfáry, které ji provázejí, nejsou sice vylhány, ale nelze se na ně dívat jinak - chceme-li zůstat nepředpojatými - než jako na špičku špičky pomyslného ledovce věcné skutečnosti a fakt. BITVA O ALŽÍR je z tohoto pohledu jakýmsi cestovním mezníkem: při pohledu zpět se nám vybaví krutá, až dokumentární věcnost Roselliniho filmů PAISA nebo ŘÍM OTEVŘENÉ MĚSTO, při pohledu dopředu, k naší současnosti, drastické scény současné špičky tzv. akčních filmů. Že Francouzi byli v Alžírsku letitými okupanty a příživníky, je zřejmé. Stejně tak je pravdou, že stovky tisíc francouzských kolonialistů se chovaly vůči Alžířanům ať berberským, ať arabským slušně, což kultivovalo do značné míry vzájemné vztahy obou etnik, neměnilo však nic na faktu francouzské takřka 130leté okupace. Bojovalo se - za těchto vyhrocených okolností - o mnoho. Chtěl-li se kdo udržet a nepřipustit do akce extrémní islám, který v celém Maghribu dřímá pod povrchem jako časová bomba, neměl na vybranou. Totéž ovšem platilo i pro druhou stranu. Dezliuze z války, v níž mladí spolunastavovali své krky, aniž vlastně věděli za koho a proč, byla neúnosná. Na konci čtyřicátých let, když namísto slibované nezávislosti byla patrné zvůle Paříže tuto surovinově bohatou kolonii si udržet stůjcostůj, jejich trpělivost přetekla. Výsledkem je po evianských dohodách dnešné rozporuplná alžírská současnosti jednoho z nejbohatších arabských států s mnohaletou občanskou válkou mezi modernisty a "otci návratů" ke kořenům militantního islámu dob Mohamedových a mnoha jejich spolupracovníky ("bílí odpověděli založením teroristické tajné organizace Organizace tajné armády, která se v průběhu první poloviny šedesátých let opakovaně pokusila o atentát na francouzského národního hrdinu generála Charlese de Gaulla. Z černobílé syrovosti tehdejší alžírské skutečnosti, podávané ve filmu, mrazí i dnes. Přál bych si, aby toto více než varovné memento bylo a zůstalo nadčasovým a hlavně nenapodobovaným. (29.04.2008)

Pozerať film Bitka o Alžír v decembri 2015 je iné, ako ho pozerať v októbri 2015. Tento film je totiž dôkazom, že skutočne hodnotné diela kinematografie získavajú časom nové rozmery. Je len otázne, či je to dobre, alebo zle, inými slovami je film dôkazom toho, že sa dodnes nič nezmenilo a ani sa nikdy nezmení. Ostatné, čisto filmové zložky tu už ospevované boli, takže môj komentár je iba dodatkom k vyslovenému. (19.12.2015)

Škoda, že v závěru ten film začne krapet stranit, protože jinak to je přesně ten typ válečných filmů, které mám rád. Kdo vlastně jednal správně? Francouzi, kteří Alžírům brali jejich kulturu, vyslýchali je dost drsnými a nelidskými metodami, ale dost dlouho se s nimi snažili domluvit? Nebo Alžírové, kteří měli za co bojovat, ale jejich útoky měli za oběti spoustu nevinných lidí? Je to nejednoznačné a komplikované, stejně jako u každé války a většího konfliktu, kde se všichni chtě nechtě zařadí do jedné ze dvou vzájemně se nesnášejících stran a buď doufají, že vše brzo pomine, nebo se přidají k boji. Válka je prostě zlo, jedno jaká, a vždycky z ní jako poraženo vyjdou nevinní lidé z obou stran. Osobně by mi nevadilo, kdyby o tom ten film byl ještě mnohem víc, jelikož tohle považuji za jediné globálně funkční protiválečné poselství, ale ani tohle podání, kdy nesledujeme vyloženě životy některých postav, ale spíš s nimi vše hmatatelně prožíváme, není na škodu. Je to jen další způsob, jak podat válečný film, a tady na mě rozhodně fungoval. Bál jsem se úmroných scén plných vojáků, generálů, schématický dialogů a zvratů, vzhledem k názvu, který takhle vypadající válečné filmy mají, ale mile mě to překvapilo. Filmařská stránka je excelentní, strhne hned na začátku a jen tak nepustí, vzhledem k tomu, že má neustále co nabídnout a funguje jako taková freska všech významných událostí, takže díky tomu je prožitek o to intenzivnější. Vlastně jediný větší problém, který mi brání přidat i tu poslední pátou hvězdu, mám v tom, že tam chybí cokoli celistvě silnějšího, prostě něco, po čem by vám spadla u závěrečných titulků čelist a vy jste si řekli, že tohle musíte vidět znova. Je to strhující, ale ne až tak jak by mohlo být. Přesto se ale jedná o kvalitní italský film, který toho má dost co nabídnout. 4* (11.10.2023)

Premyslal som, ci mam tento film ohodnotit az na 5 hviezdiciek, ale nielen pribeh podla skutocnosti, ale aj sposob, akym bol film natoceny ma donutil dat aj tu piatu. Bolo citit, ze uz v ranych zaciatkoch dokazal Ennio Morricone poskladat skvelu hudbu, ktora sa do filmu hodila, ale aj tvorcovia si dali zalezat na tom, aby ukazali brutalne sposoby pomsty a boja o nezavislost Alzirska. V podstate nemate komu drzat palce, pretoze ani jedna strana sa nechce vzdat ani za cenu desiatok mrtvych, ci uz Francuzov alebo Alzircanov. Trosku mi to pripomenulo aj dramu BAADER MEINHOF KOMPLEX (2008), ktora bola podobne autenticka, tiez plna nasilia, len s tym rozdielom, ze v zapadnom Nemecku v 70-tych rokoch nenechavali teroristi vybuchovat bomby kvoli rezimu, ktory by ich obmedzoval, ale bojovali proti systemu, ktory im nevyhovoval. Bitva o Alzir je na rok 1966 velmi kvalitny snimok a bol som nad ocakavania spokojny. Necudujem sa, ze sa uz dlhodobo zdrziava aj v topke IMDb na 193. mieste. ________ Brahim Hadjadj - (Ali La Pointe) +++ Jean Martin - (Plukovník Mathieu) +++ Yacef Saadi - (Djafar) +++ Samia Kerbash - (Jedno z dievčat) +++ Ugo Paletti - (Kapitán) +++ Fusia El Kader - (Halima) +++ (15.07.2011)