Možná přijde i kouzelník

KOUZELNÍK se stal ve své době pozitivní variantou vůči tradici ztělesněné jmény Vladimíra Dvořáka, Zdeňka Podskalského (jeho režie by neměla mýlit) a nástupem generace kdysi liberecké Ypsilonky. Ohlasy na pořad přesvědčují o tom, že špičkové písně doby (s charakteristikou úrovně tanečních čísel souhlasím) zřejmě neprolomily generační horizont svého časového publika. Vtipy, skeče, gagy však zůstávají, některé zřejmě i zlidověly. Pokud jako pamětník dostanu chuť tento kvalitní seriál kritizovat, vybavím si různé show polistopadové doby a svou potřebu v tom okamžiku ztrácím. Nelze totiž srovnávat nesrovnatelné právě tak jako nemá smysl ronit slzy nad fatálním úpadkem a převažujícím neprofesionálním primitivismem lidové zábavy v polistopadovém období. (27.01.2008)

Mé dětství….samozřejmě například jako Televarieté, Šaráda, Zajíc v pytli, Abeceda a další. Ovšem s tím rozdílem, že tito tři pánové byli vždycky o několik roků jinde. Vy mladší si třeba zkuste na youtube najít nějaké starší klipy Jirky Korna (tedy ty, kde zrovna nestepuju s tetou Helenou) a přesně takový byl i Možná přijde i kouzelník. Osobitý a na svou dobu progresivní, nebo chcete-li jiný, než standardní tuzemské estráda oněch let. Labus, Kaiser a Korn….ale i a pro někoho dost možná i především Černoch, Hanušová, Srstka, Mládek nebo Wimmer. Nesmrtelné scénky (A ty se ptáš co já?, Maryša) a legendární hlášky (Nepřišly gumičky, Uďo to je naprosto normální). Celé to sráží pouze ústupky v podobě teatrálních hudebních nebo tančeních vystoupení…..ale chápu, že to jinak dělat nešlo. (31.05.2018)

s odstupem jsem viděl dva díly...Silvestr 85 a Vánoce 86...druhý je o něco slabší, má pomalejší tempo a trochu víc tlačí na pilu při klasických hudebních číslech...ale ten první............když člověk vidí v různých archívních pořadech osekané samostatné skeče, tak se možná baví, ale je připravený o celek, kontext...ten pořad se vymykal právě tou komplexností pojetí, celkovou anarchičností zapojenou nejen do dílčích scének, které byly oddělené od "vážných" hudebních vystoupení, ale do širšího rámce...humor průrustal do celkové výstavby pořadu, od základního scénáře, po střihovou skladbu...na velké ploše se tu často uplnatňoval princip gagu ( baba opakovaně hledá Fafejtu) nebo absurdně úsečných výstupů ( Otakar Brousek a poudačka o šroubku...) seřazených za sebe bez většího dramaturgického smyslu ( proto je to taková prdel :))...na svojí dobu neuvěřitelně živý, odvážný a dodnes v kontextu tuzemského televizního vysílání s máločím srovnatelný... (18.11.2011)

Další jednogenerační záležitost. Nebo snad vtipné jen pro určitý věk nebo povahu? Jasně si pamatuju, jak jsme se u toho za starých časů smáli ("napuosto noumální," zkouška dějepisu atd.), ale dneska mi podstatná většina scének přijde dost prvoplánových, slabých a někdy až trapných a zbytečně vulgárních a nevydržím se na ně koukat. Co se stalo? (11.08.2009)

Jako pořad takovej není nic moc. Ale když pominu ty taneční kreace a (až na výjimky) docela děsnou hudbu, scénky, kdy je na place hlavně Kaiser s Lábusem nebo duo Černoch+Wimmer, jsou prostě skvělý. A právě kvůli těm scénkám dávám plný počet. A protože některé scénky jsou dnes legendární a výroky z nich používá nejeden člověk i v běžném životě :) (10.08.2013)