Nebožtíci na bále

Záměny údajně skonavších panů Brázdů za živé a naopak se stanou kostrou pro úsměvné situace. Úsměvné, nikoliv však vtipné v tom smyslu, že by se člověk smál. Navzdory tomu si tato humoreska uchovává svou kvalitu. Herecké výkony, kostýmy a kamera jsou vynikající, dialogy břitké a archaický styl mluvy se do tohoto díla hodí. Skvěle vypadá několikeré zrychlení pohybů některých postav ve stylu grotesky. Kulisy vypadají studiově, což však tvůrcům pro tentokrát odpouštíme. Celkový dojem je nadprůměrný. Tato humoreska u někoho vyvolává nostalgii po časech starého Rakouska. Podle některých kritérií právě v době přibližně posledních 30 let mocnářství na tom byla naše země nejlépe: Pronásledování z politických důvodů jako v polovině 19.století minimální, téměř veškeré občanské svobody byly získány, životní úroveň byla relativně vysoká, nezaměstnanost téměř nulová, stát byl malý, byrokracie nízká, minimum zbytečných zákonů, které nyní lidem znepříjemňují život, nízká kriminalita a vysoká úroveň vymáhání práva. (Abych se vyvaroval připomínkám ohledně 1.republiky, tak dodávám, že 1.republika se nejdříve musela vzpamatovávat z 1.sv.války a 30.léta zaplňovala hospodářská krize a strach z Německa.) Tato humoreska ukazuje, že poměry v tehdejší společnosti nebyly tak škrobené a upjaté, jak si někteří mohou myslet z filmů jako je Švejk, že lidé tehdy měli podobné starosti jako my a že i tehdy lidi chybovali. Závěr, v němž začíná 1.světová válka, je vážný jako válka sama. (27.11.2010)

Když je scénář nijaký, sebelepší obsazení ho nezachrání. Samozřejmě, sejdou-li se v jednom nemocničním pokoji Jiří Sovák, Petr Nárožný a Luděk Sobota, bude to zákonitě alespoň trochu legrační, ale nic to nezmění na tom, že se Nebožtíci na bále dvakrát nepovedli. Fuksovu podezřelou předlohu scénář ani neosekal, ani nerozkošatil, a tak vlastně nikdo z toho mračna zúčastněných neměl co hrát, zdá se, že dobrá polovina děje s hlavní zápletkou vůbec nesouvisí, a všechno uzavírá vážnější tečka (hádejte, co se v červenci 1914 asi stane), která působí až nepatřičně. Navíc jsem alergický na "vtipně" zrychlené záběry, a tady jich je hned několik. (22.11.2014)

Jako když vtipy vypráví někdo, kdo to neumí... 1) Život i tvorba utajeného homosexuála Ladislava Fuchse má rysy kruté úzkosti, kompromisů a jisté grotesknosti. Rozhodně však nešlo o frašku. Hříčka Nebožtíci na bále, kterou napsal spisovatel v 49 letech, vykazuje znaky jakési frašky jen formálně, navenek. Ve skutečnosti je to dílo smutného člověka, který se snaží vytvořit "něco veselého", ale i když psát umí, prostě mu to nejde. 2) Špičkové herecké obsazení tento stav poněkud zakrývá. S každým obrazem naskakují další a další slavní herci a divák jen zírá. Herecké hvězdy dělají, co umí, ale na miniaturním prostoru se zmohou maximálně na základní typizaci svých postav. Tušíme, že humor i myšlenky jsou tam někde přítomny, jenom je, mršky, najít. (27.06.2014)

Anenský bál, dva (skoro)nebožtíci a sedm kulí v Sarajevu. Fuksova černá groteska si utahuje ze smrti, ze spiritistických seancí, z c. a k. policie i z nepořádku a zmatku ve špitálech. A protože režisér Jaroslav Dudek sezdal před televizní kamerou takovou kolekci hereckých hvězd, není možné se nudit. Pešek, Štěpničková, Rosůlková, Waleská, Medřická, Sovák, Bláha, Nárožný, Sobota... Jeden lepší než druhý. (12.02.2023)

Koncert českých hvězd. Nějak se moc nesrali s úmrtím nástupníka trůnu. Hostinský od Jaroslava Haška měl smůlu. Jedna věta z tohoto filmu by stačila na 10 let v arestu CK. Úžasný Pepa Bláha s policejní eskortou Karlem Augustou a Zdeňkem Řehořem. Jeden větší idiot než druhý! Stačí přečíst seznam herců. Všichni dělají vše, aby se divák smál. Jenže závěr dle Fukse = Mým národům! (08.05.2022)