Jak přicházejí sny

Vizuálně podmanivý (zasloužená soška) snímek s celkem originální zápletkou, která mne ale nevedla ani k slzám, ani k hlubokému zamyšlení nad životem a smrtí. Doufám ale, že Robin se navzdory způsobu odchodu ze světa dostal do toho krásného nebe, protože "tam, kam jednou všichni přijdou, nemůže být zle". (27.02.2015)

Vskutku zvláštní film s dechberoucí vizuální stránkou. Děj se točí kolem osobní tragédie lékaře v podání skvělého Robina Williamse, který po těžké autonehodě upadne do stavu mezi sněním a bděním. Vytváří si svůj vlastní, snový svět. Film prolínají dvě dějové linie, které však dohromady působí trhaně. Digitální triky jsou výborné a herecké výkony a soundtrack také, jediné co mi vadilo, byla ta "nekontinuita" celého příběhu. Na jedné straně je neotřelý příběh, ta epická osobní tragédie zasazená do fantaskního světa snů která celý příběh drží pohromadě, na straně druhé je ten zvláštní přístup k dané látce který ne každému sedne. What Dreams May Come je v záplavě dnešních počinů co se filmového děje týče vskutku vítanou změnou. (24.08.2014)

Toho kýče mi tady přišlo už moc, některé snové pasáže mě svojí délkou a nekonečnými doprovodnými monology odrovnaly a romantika mi taky úplně nesedla. Tím pádem jsem film emočně minul a nemohu hodnotit lépe než za tři hvězdy. Ale není to asi o tom, že ten film je špatný, vnímám to tak, že Jak přicházejí sny je už z podstaty snímku typicky pocitová a subjektivní záležitost a já prostě nejsem na té správné vlně. (24.08.2014)

Proč jste tenhle film přede mnou neschovali? Já byla připravená na kdeco, ale na takovou emoční smršť tedy ne. Považuji se za celkem otrlého diváka. Filmy, o kterých se říká, že jsou to ždímačky slz, nechávají mé oči v suchu. Ale tohle se prostě nedalo vydržet. Ať už proto, jak skvěle je to zahrané, a nebo proto, jaké otázky a sem tam i odpovědi se mi nořily v hlavě. Člověk někdy musí ztratit, aby získal. A je krásné, když opravdu získá. Někdy ale pouze ztrácí, a už není, co by získal. Někdy by si člověk strašně moc přál happy end a nenechal zemřít naději. Asi se neříká nadarmo, že naděje umírá poslední, a já si jednou, pokud se toho dožiju a budu vrásčitá stařena, která se bude ohlížet zpátky na svůj život, znovu pustím tenhle film. A pak teprve si odpovím na otázky, kterým se dnes raději s cynickým nadhledem vysmívám. A ještě něco. Tyhle obrázky budu mít hodně dlouho v hlavě. To je po vizuální stránce jeden z těch filmů, co velmi úzce zapadají do mého fantazijního světa. (17.06.2013)

Před léty viděný film, který ve mně tenkrát zanechal jen barevné vjemy, ale tak zvláštní, že jsem vůbec neváhala s opakováním. Teď bych již ten film mohla zařadit lépe, pořád ale nevím kam. Zůstal stejně zvláštní, stojící mimo řadu zdánlivě podobných filmů, jako poprvé. Ano, je to typická hoolywoodská produkce - silně romantický nadnesený příběh, pár slavných herců pro přilákání konzervativních diváků, avšak nálada, vyslovované myšlenky i obrazy nejsou ani americké, ani katolické, a možná ani filmové. Snad by něco z toho vysvětlilo to, že režisér je Novozélanďan. ___ Film by se dal popsat jako spojení Nolanova Počátku, Nekonečného příběhu, Matrixu a Tibetské knihy mrtvých a to celé vystavěné na obrazech Prerafaelitů a Bosche. Nakonec se však ukazuje, že sen není ani architektura, ani fantazie, ani cestopis, ani vědomá představa, ani jakýsi statický obrázek, ale reálný svět převáděný lidským mozkem do virtuálních symbolů a jejích okamžité a průběžné spojení v metafyzický neboli přesahový pohyblivý filmový pas mentálně-duševního života člověka v návaznosti na vesmír. Jednoduše řečeno sen je napojení lidského bytostného Já na pole kolektivního nevědomí a převod reálně zažitého do jazyka a obrazů tohoto pole se zpětnou vazbou. Ještě jednodušeji - sen je rozmluva člověka s vesmírem. ___ Nechci říci, že jsem nadšená tímto filmem. Nejméně pro mne byl přijatelný Robin Williams, přesněji řečeno jeho způsob "vyksichtění" role (a to ve všech filmech s jeho účastí). Naštěstí jsem se již snad naučila brát z filmů to, co je pro mne přínosné, aniž bych byla zmatená hollywoodskou velkolepostí nebo naopak céčkovostí obrazového příběhu. Jak ke mně přicházejí sny, na které si navíc ani nepamatuji, já nevím, ale každopádně si přeji, aby ty sny nebyly děsivé, jak občas bývá realita. Jaké sny se teď zdají třeba Japoncům, kteří zažili zemětřesení? A kdy ty jejích sny vplují z oceánu kolektivního nevědomí do našich tichých vod? (14.03.2011)