Vždyť jsme jen jednou na světě

Nikdo z nich nemá o kolečko míň. Pouze jsou sami sebou a dělají to, co je právě napadne a co je baví. Tak se dá popsat rodinka, kolem které se točí hlavní zápletka. James Stewart je jako vždy okouzlující. Jeho i ostatní herecké výkony byly perfektní. Jen děj mě chvílemi nudil kvůli zbytečně zdlouhavým scénám. (03.02.2011)

"Žijete jako ve filmu od Walta Disneyho!" Hodněkrát mě během sledování napadlo, jak by asi dopadl současný remake. A zjistil jsem, že hodně špatně. Tenhle krásný idealismus a optimismus se do dnešních dob zkrátka nedá převést - je to něco, co je na jednu stranu zcela ukotveno ve své době, ale právě díky tomu můžeme ten příběh prožít bez shovívavého úsměvu na rtech. Všechny ty trhlé postavičky dokáží do člověka nalít pozitivní energii a může nám být jedno, že přesně odhadneme, jak příběh skončí. V těchhle Caprových sociálních pohádkách je zlo vždycky poraženo, žádný jiný závěr by neměl šanci fungovat. A mimochodem, grimasy Edwarda Arnolda jsou k nezaplacení! (21.11.2010)

Uz mam napozerane nejake hollywoodske konzervacky, jedna sa volala Philadelphia story tiez zo Stewartom /Mr. Smith goes to washington/ a druha spolocenska konzervacka sa volala Roh za obchodom /alebo Obchod za rohem? - no uz neviem, ale tak nejak to bolo/ tiez zo Stewartom. Tuna ide o dalsiu hollywoodsku konzervacku, v ktorej okrem Stewarta exceluje aj skvela Jean Arthur /Mr. Deeds goes to Town, Mr. Smith goes to Washington, Rozruch ve meste/. . Kulisy su na urovni, a nie lacne papundeklove, vidno, ze sa tvorcovia pohrali s nimi, US styl humoru mi nevadil a dobre som sa zabaval - rad totiz nadhodnotim kadejaky riedky prujem z 30., 40., 50. 60. a 70. rokov. Toto ovsem bolo kvalitne, Capra sa rezii rozumel : 80 % (26.12.2015)

Spíše projde velbloud uchem jehly než bohatec do království nebeského, praví se v Bibli. A něco na tom je. Caprovy společenské komedie z 30. a 40. let však odmítají tuto posvátnou tezi akceptovat a staví proti ní idylický obrázek sociálního smíru, k němuž hrdinové oněch děl dospějí zpravidla skrze poznání známého vzorce: bohatství = zlo a osamělost, chudoba = poctivost, zábava a mnoho přátel. Tyto filmy však (na rozdíl od podobně schematických výtvorů socialistického realismu) nejsou apoštoly revoluce, naopak ukazují, že i v rámci kapitalistického status quo "když se chce, všechno jde". Jejich naivita je dnes samozřejmě do očí bijící. Ale horší se mi zdá, že Caprovy filmy (na rozdíl třeba od stejně starých Hawksových crazy komedií) díky své mainstreamové sterilitě značně vyšuměly i po stránce zábavnosti. You Can't Take It with You je však naštěstí adaptací poměrně zdařilé divadelní hry s poměrně kouzelnými postavami. (15.09.2007)

Z pomedzi mnou doteraz videných filmov od Capru to najlepšie hneď po It happened One Night. Po znechutení z Arsenic and Old Lace som čakal už len horšie. Veľký rozdiel je ale v tom, že postavy tunák sú uletené kdežto v AOL sú vyslovene drbnuté a retardované. Najviac ma bavila konfrontácia pani obchodníkovej s realitou a najmä jej väzenský pokec s prostitútkou. Jediné čo Caprove filmy zráža dole je to, že ich myšlienka je v podstate v každom rovnaká. V každom sa objavuje nejaká epizódna postava, ktorá vylíči v skratke čo sa tu deje zle a potom už je to len naprávanie chýb. Nepoznám síce životnú filozofiu režiséra a ani jeho biografiu ale povedzme si úprimne, vo svojich filmoch je predsa len utopista a raz to baví, inokedy nie. (19.11.2014)