Moje sestra vlkodlak 3

Dvě sestry které svazuje pouto silnější než muži, bůh nebo osud..Tak asi o tom je třetí (a snad i poslední) díl naprosto bezchybné trilogie. Holky se dostanou do dřevěné pevnosti uprostřed temných kanadských lesů. Tuto pevnost se pár mužů (kteří už trpí docela slušnou ponorkovou nemocí) snaží ubránit před častými útoky dábelských stvoření. Všichni tuší že to je předem prohraná bitva a že výpráva která odešla před pár měsíci pro zásoby na zimu se už asi nevrátí. Paradoxně uvnitř této obléhané pevnosti Ginger pokouše chlapec, který je tak na půl cesty mezi člověkem a vlkodlakem a právě od tohoto okamžiku začíná má oblíbená hra na to jak odvrátit neodvratitelné.. Opět velmi dobře zahrané. Charaktery a motivace postav jsou jasné to, že je místní pastor hajzl poznáte hned jak ho uvidíte a celou dobu mu přejete aby dostal co mu patří. Konečně jsem se dočkal vyvrcholení kdy obě sestry skončí spolu bok po boku tak jako na začátku jedničky. (27.11.2006)

Aneb když se z horroru odstraní jednorázové lekačky, zbytečné násilí a naturální vyvrhování obětí, spousta krve všude kolem a jiné obdobné kulisy, jež se poslední dobou objevují v každém pochybnějším hollywoodském či jiném projektu a tak si už spousta diváků na toto zvykla a vyžaduje to. Jenže efektně zabitý člověk ještě dobrý horror (nebo vůbec horror) nedělá. Ginger snaps 3 je oproti svým dvěma starším bratříčkům na první pohled dražší a taky vizuálně promakanější, no líbil se mi asi nejmíň. Možná je to i tím, že příběh přeci jen už trochu vařený z vody je a tak to jemně ztrácí. Atmosféra je tu budována velice dobře, prostředí je jako z nějaké staré povídky a herecky to je taky dobrý. Jenom to vyvrcholení je trošku podivný, neočekávaný, ale vlastně i dost logický. Přesto se mi nelíbilo, že o hlavních hrdinkách vlastně naprosto nic nevíme a o ostatních lidech taky. Přesto hodně kvalitní film, aneb vlkodlaků není nikdy dost. (19.11.2006)

Ginger je späť. No to ako sa vrátila som im bohužiaľ nezhltol. A pritom si mohli vymyslieť niečo na štýl vlkodlaka predsa nezabiješ obyčajným nožom, ale ako už malej Ghost povedala sestra Ginger, vlkodlak nie je žiadny superhrdina, aby musel byť zastrelený striebornou guľkou. Namiesto toho si tvorcovia vymysleli nejakú báchorku z minulosti o kliatbe, kde sa obidve predstaviteľky túlajúce lesom (prečo?) dostávajú do pevnosti obliehanej vlkodlakmi. Priznávam, mohlo to byť zaujímavé, keby film nebol tak neuveriteľne roztrieštený. Scenár zíva dierami a režisér to tiež nedokázal zosúladiť. Pevnosť je obývaná idiotmi, ktorý by sa aj tak do týždňa sami vyzabíjali, na interiéroch vidno, že zrub žiary novotou - postavený pre film, indián má celkom fajn kožák, vlkodlak pripomína viac gorilu ako človekovlka a výslednému dojmu nepomohli ani hlavné predstaviteľky, ktoré by som si radšej opäť znovu predstavil v ich úlohách z pôvodného filmu, kde tu po ich rebelkách zostali iba malilinké črepinky. Kdežto v prvej časti sa dalo napätie priamo krájať z pocitu nakazenej a čím ďalej silnejúcej Ginger (teraz sa len malátne poflakuje), tu z neho ostali len bezvýznamné kúsočky. Opäť o triedu slabšie ako predchodca. Priemerné vlkodlačie béčko – tomuto označeniu sa predchádzajúce časti snažili vyhnúť a aj sa im to úspešne podarilo. (18.07.2006)

Mám takú trochu úchylku, že vo filmoch vyžadujem pár vecí; napr. mobily, mrakodrapy, starbucks ... A celkom značnú averziu voči rednekom a filmom odohrávajúcim sa pred rokom 1900. Tak som tretiu Ginger odkladal. Preto vlastne o hviezdu nadhodnocujem, že po dvojke (v podstate bez Ginger), ide zas o príbeh dvoch sestier, s iným príbehom, avšak charakterom rovnakých. Pekné. Masky super, Brigette je zas Brigette, Ginger opäť mierne lascívna, navyše záver nadobudne istej satisfakcie, keď sa to tam zase pekne povraždí. Ja som spokojný (23.09.2014)

Rovnako ako môj kamarát do dažďa (“misterz”), aj ja “ľúbim” filmy s dobovou tematikou, a obzvlášť také, ktoré sa odohrávajú v “januári”. Ale dosť bolo parafráz, poďme k našej obľúbenej disciplíne - kritike. Ja skutočne súhlasím, táto trilógia vyvrcholila “najlepším” možným spôsobom, mimo 20 storočia, o pár desiatok rokov späť. Nebyť tohto kroku a akčne poňatej, záverečnej “dvacky”, zrejme by toto absolútne priemerné až podpriemerné pokračovanie na “tretiu”, nestálo ani za povšimnutie. Kľudne si to “odpustite”, lebo za prvé: snehuliaka tu aj tak nik nepostaví, za druhé: dialógy pripomínajú teen kokotiny zo študentských lavíc, za tretie: bombrlcová, pletená čapica mi tu vzhľadom na dobu, taktiež akosi nesedí. Keby som to bol vedel, v živote nepozerám “jednotku, dvojku”, aby som sa dopracoval k tak mizernej “trojke”. (26.04.2018)