Rebel bez příčiny

Hlasom Jean-Luca Godarda: "Nicholas Ray is cinema" sa však dostávam k určitým roztržkom, keďže Rebel bez príčiny (ako film) je určite významným miľníkom kinematografie. Perfektne dobovo načasované, konceptuálne a v rukách konkurencie príbehovo nepokryté a revíziou vynútene privolané. Zdanlivo banálny príbeh je skôr výpoveďou mladej nesprispôsobivej generácie, ktorú konfrontujú stereotypy nevyrovnaných rodičov a vlastný sugestívny stimul nedbať na následky svojho vyčíňania. Avšak, vedomá expresívnosť a okatá štylizácia sa častokrát (na tak závažnú tému) odkláňa od vizuálnej sprostredkovanosti, než by to bolo potrebné. Táto téza je dozaista podopretá autorskou substanciou, ale mám problém s jej formou odovzdania. Kazan síce ponúkol dospievanie mladých na vidieku pomocou poetiky mizanscén, ostrosti realizmu a jeho hrán, takisto i pomocou ultimátneho románu a preto chápem Rayov odlišný ideový zámer. Nezostáva mi však zapochybovať nad jeho miernou neistotou a výpomocnými trikmi k dosiahnutiu emočného efektu, ktorý ten parciálny a výstavbový pre neho tvorivo a pre tento účel dotvára. Johnny Guitar (1954) či In a Lonely Place (1950) sú jeho skutočnou esenciou a možno práve aktuálnejšia veková hranica, ktorú režisér práve počas tých časov prekonával mu utkvela v pamätihodnejšiu predstavivosť situácií a spôsobilosti, ako bude naráciu vytvárať a čo ho na životných skúsenostiach bezprostredne postretlo. Každopádne si tento film zaslúži rešpekt a treba sa pri ňom skutočne držať základnej sociologickej zložke, ktorou práve nespútaná živelnosť vyvíja prechodové impulzívne hrany v následný až prekonaný čistý prach, ktorý po nich po rokoch ostane, ale tento priebeh vyzerá byť nekonečný. A obdobie dospievania ako cukríkový med taktiež zrovna neprebieha s viditeľnými zmenami, vyššia kadencia, vyšší vzdor a väčší údel kritiky okolia = jej pomalšiemu a bolestivejšiemu prekonávaniu. (06.07.2016)

Ano, zub času se na tomhle snímku přeci jen podepsal, ale ve své myšlence je aktuální stále a zřejmě už i vždycky bude. Nálepku kultovního mu samozřejmě propůjčuje osoba hlavního představitele (a jeho tragického osudu). Je ale dobré vidět Deana hrát, jelikož to opravdu stojí za to (jen ten věk jeho a jeho postavy je dost kontrastní, ostatně jako u všech ostatních mladých herců, nicméně tehdy se asi prostě do takhle mladých postav jejich skuteční vrstevníci neobsazovali - viz. třeba Steve McQueen v Nevada Smith). (17.05.2017)

James Dean je takovej zvláštní fenomén. Za svůj krátkej život stihnul natočit v podstatě jenom 3 filmy, ale stal se legendou a hodně lidí ho považuje za jednoho z nejlepších herců všech dob. Pořád mi to jméno James Dean vrtalo hlavou a řikal jsem si, že vidět aspoň jeden z jeho filmů asi patří do takovýho všeobecnýho filmovýho přehledu. Ale pořád se mi do toho nějak nechtělo. Až dneska jsem se podíval na Rebela bez příčiny. Z toho, co bylo na výběr, jsem zvolil Rebela pouze z důvodu, že je z těch 3 filmů nejkratší. A teď k filmu. Snad všichni se tam chovaj úplně v rozporu se zdravym rozumem a často vyloženě sebedestruktivně. Skoro to vypadá, že středoškoláci v USA v 50. letech byli schopný se navzájem pozabijet a riskovat vlastní životy jen tak pro zábavu. A když někdo tyhle hrátky nepřežil, tak to všichni kolem vzali bez mrknutí oka. Holka, který se právě v autě zabil její přítel, je úplně v pohodě a ještě ten večer už řiká někomu jinýmu "miluju tě", přestože jinak je to úplná hysterka. Dokáže udělat hysterickou scénu i kvůli tomu, že její otec jí po příchodu domu nedá pusu. Možná trpí Elektřinym komplexem. Celý mi to připadalo asi stejně tak uvěřitelný jako některý epizody BH90210, kde hlavní postavy maj podobný "problémy". Ale tam se to aspoň většinou snažej "vyřešit" alkoholem a drogama, což je do jistý míry pochopitelný. Tady se všichni chovaj naprosto nepochopitelně. Jinak nejvíc jsem byl teda zvědavej na výkon Jamese Deana, když je tak strašně vychvalovanej. No a musim napsat, že mě zrovna dvakrát nenadchnul. Jako vyloženě ho nezatracuju, ale mnohem lepší a uvěřitelnější byl podle mě Sal Mineo. Naopak Natalie Wood byla toporná jak úd. Celkově ten film teda neni úplnej průser. Kupodivu děj docela rychle plyne (zvládnul jsem to jenom s jednou přestávkou uprostřed, kdy jsem si odešel nakoupit), ale je to celý takový naivní, strašně přehnaný a těžko uvěřitelný. Věřim tomu, že v 50. letech to asi byla velká pecka, ale v roce 2012 mi to připadalo jako ztráta času. A nebudu tady pokrytecky filmu dávat 5 hvězd s komentářem ve stylu "z dnešního pohledu je to o hovně, ale hodnotim v kontextu doby vzniku". Ostatní 2 filmy Jamese Deana si nechám klidně ujít. (10.06.2012)

Postava Jamese Deana nie je ani príliš rebel, príčin na nasratosť má ale dosť. Takže názov klame. Možno sa jedná o prvý film, ktorý skutočne do hĺbky rieši úprimne problémy a pocity mladých stredoškolákov. Za jeden deň by samozrejme k takémuto vývoju postáv nemohlo dojsť, ale Ray a scenárista to zvládli perfektne, keďže presne vedia, čo chcú povedať. Podobne ako v Bigger than life ide Ray priamo do rodiny a rieši v nej to, čo ostáva susedom skryté. (18.05.2012)

Bez příčiny? Každému musí nanejvýš po deseti minutách dojít, kde se podle filmu skrývá problém! Nejde (či nemá) tu jít o nic jiného, než o nedospělé a problémové (případně žádné) rodiče, z jejichž pochybně uplatňovaného poslání posléze vzniká řešený problém. Otec je buď padavka (Dean), necita (Wood), anebo jakýsi vysněný hrdina (Mineo). Do problémů upadají děti právě z takovýchto rodin, což je sice zjednodušení, ale alespoň nějaké nakročení složitým směrem. Film mě svým vyzněním silně zklamal a myslím si, že na Brandova Divocha opravdu nemá ať hloubkou, tak i hlavním hrdinou. Dean má v sobě bezesporu spoustu vzdoru a přitažlivé bezradnosti, avšak chybí potřebná krystalizace a jistá "dospělost", čímž se tak dobře prezentoval motorkář Brando. (12.04.2005)