Bokovka

Úvodní dojmy dvakrát příznivé nebyly. Ale s postupem času si mě Bokovka získávala víc a víc. Nejen po stránce humoru, ale také po té romantické a dramatické. Oceňoval jsem přátelství a kontrast hlavních postav - jak mužských, tak ženských. Potěší také prostředí, dílčí scény a herecké výkony. Jako celek je pro mě Bokovka příjemným překvapením a fajn oddechovkou. (06.05.2014)

Rozjezd filmu je pomalý a víceméně nudný. Zlom nastane asi tak v polovině. Bokovka je najednou svižnější a zábavnější. To ovšem nemění nic na tom, že zde se - stejně jako na začátku filmu - neustále mluví o vínu, pije se víno a navštěvují se vinice. Došlo to tak daleko, že ač víno nepiju, po příchodu z kina jsem si rozdělal flašku. Kvalitu jsem sice nehodnotil, ale půl flašky jsem stáhnul sám. Lze takto ohodnotit dobrý film? (19.05.2005)

"Jsem homouš. Jo. Vymysli si, co chceš ... a to se stalo. Sepiš buzerantský přiznání a já ho podepíšu." Z vlastní zkušenosti vím, že není nic lepšího, než jednou za rok vypadnout na tejden s kámošem, kterej se patrně jen omylem nenarodil jako moje dvojče. To ale není případ Jacka a Milese, protože ti dva toho moc společnýho nemají. Škoda. Taky věčně očumujou víno ve sklence a to mi připadá podezřelý. Za dobrýho osvětlení totiž rozeznám bílý od červenýho, ale tím moje degustátorský umění končí. Z toho plyne, že při žvatlání o víně jsem se nudil. Ani Milesovo trápení mi moc nezvedlo náladu. Naštěstí je tu Jack. S tím bych se hned podělil o kondomy v poměru 3:1 a ukradl bych mu jeho živočišnost. Protože já jsem podobnej trouba jako Miles, takže se zabiju hned, jak mi něco vydají, abych byl nesmrtelnej. (16.05.2022)

Paul Giamatti mi není příliš sympatický a Thomas Haden Church už vůbec. Přesto jsem tímto snímkem, v němž oni dva svými rozdílnými charaktery tvoří základ, byla potěšena. Hezky vystavěný příběh, úsměvné scény, naučné a jistě hodnotné rozmluvy o víně a pohledné ženské protějšky. Virginia Madsen velmi hezká a přirozená a zajímavá Sandra Oh, kterou budu mít stejně pořád zapamatovanou jako komickou a dobrotivou učitelku z Deníku princezny. (15.03.2011)

Když jsem si poprvé před lety pustila Bokovku, po několika minutách jsem to s myšlenkou "Co tohle kurva je?!" zase vypnula. Uplynuly dva nebo tři roky a já se s menší averzí do filmu pustila s tím, že bych ho mohla dokoukat. A zamilovala jsem se do něj. Jako bych v tom filmu viděla odraz svojí osobnosti, i když o nějakých třicet let starší a opačného pohlaví. Miles byl takovou zvláštní paralelou na to, jak bych asi dopadla jako muž ve středních letech, že je to až neuvěřitelný. Zvlášť, když Jack svým charakterem jako by byl napsán podle jedné z mých kamarádek. Ano, je to těžko popsatelné a silně silně subjektivní, ale Bokovka je pro mě už navždy symbolem toho filmu, který nelíčí osudy několika nereálných vymyšlených postav, ale živých bytostí... (03.02.2006)