Kenpú denki Berserk

Zrovna včera jsem na toto dílo myslel, když jsem šel spát a pouštěl jsem si soundtrack. A musím říci, že jsem toto dílo řádně nedocenil pod hlubším zamyšlením z tóny soundtracku, mě prostě vzpomínka na toto dílo tak dostala, že jsem si řekl, zítra vstanu a přidám si toto dílo do oblíbených, protože si to určitě zaslouží.. (28.06.2012)

Kdo by řekl, že v údajně nejkrvavějším anime historie bude mít hlavní slovo homoeritický pnutí mezi drsným blbečkem Gutsem a panenkovským vojevůdcem Griffithem, navíc krásně podbarvený sborem eunuchů? Já ne a zpočátku mě to dost zaskočilo. Když jsem se ale po pár výbuších smíchu konečně naladil na tu jejich zamilovanou chlapáckou notu, zhodnotil jsem tenhle motiv i jako docela zajímavej. Takže ne, homofobie není tím, co mi zabránilo Berseka docenit. Pes je opět zakopaný v tom, že je tohle anime napěchovaný snad všemi klasickými anime neduhy, snad kromě pitvoření. Takže je to plné absolutně, ale fakt absolutně plytkého filozofování, ze všech stran se na člověka řítí japonský snobismus a fascinace kastovním systémem a urozeností (ano, opravdu potřebuju, aby mi šlechta nejmíň dvacetkrát řekla, že Griffitha nesnáší, protože není urozený - od minula jsem to určitě zas zapomněl...), japonská úchylka pro prázdný kecy (souvisí s filozofováním, ale taky jen prostě se žvaněním), nejlépe uprostřed bitvy, reprezentovaná otravným Adonem Coborlwitzem, prodlužuje seriál snad o dva díly. A jak já nesnáším vyslovování zjevného! Což je bohužel topos, ve kterém jsou Japonci "mistři nad mistry". V Berserkovi se toho dočkáme kolikrát i s patřičným obrázkovým flashbackem. Ale abych jen nenadával - Berserka jsem si přeci jen užil. Chválím příběh, chválím kresbu, která je sice kolikrát statická, ale i tak vyvolává dojem dynamiky. A chválím práci s postavami během posledních cca 3 dílů. Hlavně Griffith, když už konečně zmlkne, jakoby teprve tehdy začal vyprávět. A to hlavně skrze pohledy, držení těla a situace, co se mu dějí před nosem. Tomu říkám výborná práce s postavou. Bohužel přišla příliš pozdě, načež bylo vše zmařeno uspěchaným finále. (10.03.2015)

Kdo opustí vlastní sny, ocitne se v cizích. Kdo opustí vlastní sny, v cizích snech zmizí. I tak - slovy Skrytého půvabu byrokracie - by se dal vyjádřit pohled na svět Griffitha, jedné z nejpovedenějších anime postav, s nimiž jsem se setkal. On v cizích snech opravdu zmizet nehodlá, má Svůj a podřídí mu vše – s vyrovnaným výrazem a klidem v duši. Přemýšlením o něm jsem strávil zdaleka nejvíc času a nástrahy, které mu autoři umístili do cesty, mě občas až nadchly - [SPOILER - začátek] pohled na kdysi tak mocného a nedotknutelného muže, kterak se proměnil v naprostou trosku s vyříznutým jazykem, byl skutečně něčím zvláštním. Následný vývoj mě proto svým způsobem zklamal. [SPOILER - konec] Momenty, kdy hlavní postavy hovoří o svých pohnutkách či snech, jsou výtečné a dovedu si představit, že by hrály v seriálu ještě podstatnější úlohu. Nemenší zde mají souboje, u nichž mě překvapilo množství i kvalita. Velmi častá statická animace jim spíš prospívá, jelikož si podrobnosti představuji a nemusím obracet oči v sloup nad často ubohou snahou o „věrné souboje“. Nejsou sice špičkové, ale jakmile jsem si zvykl na vzhled válečníků á la Gears of War, vcelku mě i bavily. Více už jsem zvedal obočí nad jejich taktickou rovinou, protože to, co zde předvádějí vojevůdci na bojišti i mimo ně, věrohodnosti opravdu nesvědčí. Platí to i o většině hodnostářů u dvora – jejich postavení jim z jejich chování prostě nevěřím (dokonalou ilustrací je plánování „operace během honu“). V interakci mezi postavami se děj nevyvaroval řady "tradičních momentů", kdy je dobře rozehraná scéna pohřbena příchodem v poslední možné vteřině, zachycením za konečky prstů atp. Když už jsem se ponořil do vcelku nezvyklé kombinace nehostinného prostředí a zajímavého děje, tohle mě spolehlivě probralo. Berserk je často popisován adjektivy jako „temný“ či „drsný“, což beze zbytku platí až o posledních 2 epizodách; [SPOILER 2 - začátek] jinak velmi slabá kresba se překonává a adekvátně hostí šílené krvavé orgie (až by si jeden začal chystat oblek k Poslednímu soudu) a závěr, ač svým způsobem (!) neukončený, jasně napovídá, jak že se věci mají. [SPOILER 2 - konec] Po skončení jsem ale cítil jisté zklamání; už první epizoda deklaruje, že zde bude hrát velkou roli nadpřirozeno, v podějších epizodách jsem však na něj fakticky zapomněl a myslím, že příběh by se bez všech těch démonů a magických kamenů dost dobře obešel a možná by mu to i prospělo. 7/10 (31.12.2008)

Ideální příležitost, jak seriál představit tuzemskému divákovi, bylo spuštění nového kanálu Déčko. Jenže veřejnoprávní programoví dramaturgové nepochopili, že pro hošíky je tam svalovec rubající mečem v hektolitrových krvavých stříkancích , pro dívenky samostatně se rozhodující ženská figura, pro filozoficky založené rodiče pár myšlenek o osudu a ceně za dosažení svého snu a pro všechny ostatní naprosté šílenství rozpoutané v posledních dvou dílech. Kam se na to hrabe Lotrando a Zubejda. Je pravda, že nejprve jsem to samé viděl ve třech dynamičtěji animovaných celovečerácích, ale i tak mě seriál doslova strhl. (06.09.2013)

No tak to jsem fakt nečekal. Moje první setkání s anime seriálem a takový kalibr hned na začátek. Byl jsem překvapen, že i kreslené postavy dokáží zahrát emoce, které by nezvládl i lecjaký živý herec a můžou prodělat opravdu zajímavý vývoj, který se jen tak nevidí. A po závěrečné episodě jsem zůstal pouze nehnutě sedět a snažil se vzpamatovat z toho zážitku, který vám konec přichystá. Fakt škoda té neuzavřenosti, takže vzhůru na mangu. Manga: O dost lepší, než anime. Když někdo považuje seriál za příliš brutální, tak oproti manga je to nic. Taky daleko je zde více otevřené sexuality hraničící skoro až s pornem. I v ději, který pokrývá seriál je více postav, především Skull Knight (díky tomu už i chápu, proč seriál končí zrovna v oné vyhrocené situaci). Výborně hodnotím kresbu, která je především u velkolepých výjevů přímo úchvatná. Zbytečná mi přišla pasáž Lost Children, které byla spíše výplní, mezi konce linie s Band of The Hawk a putováním Gutse a Cascy s novými charaktery. Tady už to šlo trochu dolů, jelikož se z poměrně realistického děje před Zatměním, stává příběh jedním velkým fantasy obludáriem. Zatím dočteno do Volume 33. Doufám, že už se nebude vymýšlet nová zápletka a vše bude směřovat k ukončení i tak velmi skvělého příběhu, na které ale bude ještě potřeba několik volumes. (18.08.2008)