Svatá

Amorální, eticky zcela pomýlený blábol o tom, že naše Pravda je tak velká, že v jejím jménu můžeme lhát a překrucovat. Můžeme, už se to stalo v historii x-krát a většinou z toho byly režimy podobné tomu, které Svatá tak usilovně odsuzuje a proklíná. Tohle mizerné, chatrně vystavěné a veskrze manipulativní drama už snad tak nějak uzavírá období, kdy český film ve snaze reflektovat nedávnou historii dospěl do fáze, kterou bych pracovně nazval "etickou inkontinencí". Respekt jen před tím, jak Bohdalová pořád dokáže válcovat o generace mladší herečky, kterým ale čestně podráží nohy i způsob, jakým jsou tezovitě napsané. Tenhle příběh by si zasloužil vyprávět líp. (23.05.2024)

O Věře Sosnarové jsem se dočetl poprvé potom, co jsem Svatou zhlédl a s Krvavými jahodami jsem ji ji nedokázal spojit, ačkoli existence této knihy je mi známa. Každopádně snímek předestírá určitá témata, která ovšem tvůrci nedokázali relevantně zpracovat. Režie na sebe zbytečně neupozorňuje (na rozdíl od občas příliš řvavé hudby), dává velký prostor hercům (za mě je jednoznačně nejlepší Lenka Vlasáková), zato Marek Epstein, pokud chtěl vytvořit vyprávění o určité ambivalenci pravdy a lásky a jiných ušlechtilých emocí, na to jde skrze víceméně obyčejné fráze a situace, které zase nevyvolaly téměř žádné emoce u mě, vyjma jedné z posledních scén (dcera přichází na přednášku), což je poměrně pozdě a hlavně málo. Z hlediska děje je velká škoda, že nebyl věnován větší prostor situaci rodiny v minulosti (despotický otec) a dozvídáme se o ní pouze z rozhovorů. Co se týče nás hodnotících, my bychom se zase neměli uchylovat k hodnocení tvůrců a jejich soukromých postojů, popřípadě psát, že film nám tvrdí, že máme lhát - pouze předestírá možnosti a ostatní je už na nás všech. Za mě krystalických 60% a docela zklamání, Jirko. (23.05.2024)

Nebýt až komiksově napsané postavy superhrdinky novinářky (že by to byla inspirace v Supermanovi?), na které je mi sympatické snad jen to, že nenosí spodní prádlo na tom svrchním, musela bych dát plný počet hvězd. Vše jednoznačně táhne Bohdalová, která si odmítá připustit nějaký věk a hraje, až se z ní kouří. Po několika desítkách let stále stejných zlých komunistů a andělských oponentů se konečně zjevila postava rozporuplná, která si nenese stigma černobílosti. Jedno mě mrzí, že je to film pouze televizní a nedostane se do kin. (02.06.2024)

Televizní konverzačka o připomínání hrůzné minulosti a současné tahání kostlivce ze skříně se podle scénáře Marka Epsteina povedla téměř dokonale. Pachuť smutné minulosti byla Jiřině Bohdalové napsána na tělo a dokonale ji jako Olga z gulagu prožila. Sama herečka si prošla několika fázemi politického zřízení této země a tak někde uvnitř duše moc dobře ví, o čem její tragikomická figura je. 75% (20.05.2024)

Bohdalku moc nemusím, ale rozhodně se jí nedá upřít že je to paní herečka a jak jde o vážnou dramatickou polohu, tak je schopna svůj výkon posunout do závratných výšin. Ve Svaté to možná není její nejlepší výkon, ale takhle zahrát (s drobečky sebe sama) ve třiadevadesáti letech? Klobouk dolů. Hodně tomu pomáhá i samotné téma opřené o skutečnou postavu, které nadhazuje zajímavé myšlenky a i když na první dobrou působí jasně, realita zas tak jasná není a dokáže donutit diváka k přemýšlení. Jestli něco zamrzí, pak je to překvapivě smířlivý konec, který neřekne tak ani tak a Strach tady prováhal šanci udělat ze Svaté víc než jen dobrý televizní film....70% (22.05.2024)