Bob hazardér

S Bobem jsem moc válčil. Měl jsem ho snad tucetkrát puštěný jako film "na usnutí", a svou roli plnil až příliš dobře. Nakonec jsem ho uštval na dovolené v Řecku na iPODu a musím říct, že odmyslím-li si současný (byť podle soudu mnohých pečlivě vyrobený, a já docela souhlasím) dabing, je to film docela zajímavý. Sleduje osud postavy, která není v žádném případě kladná, ale několika překvapivými momenty dovede probudit (no konečně!) diváka a otočit kormidlem děje. Náladu z filmu poměrně přesně vystihl ve svém příspěvku Lukiz na dabingforu, jeho názor podepisuji. (15.06.2014)

Nakonec jsem si to v hlavě sesumíroval a musím dat dvě. Kdyby Bob nebyl od Melvillea, klidně bych tři dal, ale takhle jsem tedy velmi zklamaný. To ani nemluvím o tom, že je tento film považován za jednoho z předchůdců nové vlny. Mně se zdálo, že zde Melville teprve piluje svůj rukopis, který je zde sice znát, ale ještě to není ono. Prvky Noir zde poznáme při pohledu na stylové obleky. Z hlediska současnosti je ve filmu příjemná i atmosféra 50.let podtrhnuta jazzem. Ale jinak bych u Melvillea čekal nějaké hrátky s kamerou, odstíny, barvami a vizuálem celkově. Nic takového zde není. Boba si sice nedovedu představit v barvě, ale ani ta černobílá kamera v něm k mému překvapení moc nevynikne. Noirová atmosféra připomínající staré americké kriminálky, zde taky ještě není tak velká. Příběh postrádá Melvilleovskou hloubku, dvoj význam a složitost. Zarazila mě jeho velká předvídatelnost, prakticky jsem od určité scény už následující dění odhadl. Myslím si, že Melville nikdy nenatočil tak podprůměrný film a že už při detailním prostudování jeho filmografie na které se chystám, žádný takový nenajdu. Toto je film jemu nehodný, který mi nenabídl, to co bych si pod pojmem Noir od Melvillea představoval. Proto dávám jenom dvě. (17.03.2018)

Začátek byl tragicky pomalý, pomalý dokonce i na Melvilla, který se teprve propracovával ke svému perfekcionismu a svým dlouhým záběrům. Ale už zde prokázal svůj vztah ke starým dobrým časům, kdy slovo znamenalo více než život. A měrou vrchovatou mu k navození dokonalé atmosféry pomohla skvělá a zajímavá hudba. (08.06.2013)

Velmi příjemné konverzační a psychologické drama, které je v kategorii "krimi" dle mého soudu dosti omylem. Melville představuje Boba jako vášnivého hazardního hráče, akceprovanou postavu u místní policie, respektovanou postavou nočního Montmartru i nonšalantního gentlemana, který vnímá život jako hru. Moc se mi líbil typický moment - zásah ženských do organizačního plánu připravované loupeže :-) (14.07.2013)

Niekedy pozriem film len preto, že sa nachádza v knižke 1000 a jeden film, ktoré musíte videť prv ako zomriete. Nuž a všimol som si, že spústa kinematografických diel z citovanej knihy je len všedným, často konvenčným, ale v každom prípade len priemerným zážitkom. Na druhej strane, v knihe samotnej sa nachádza aj veľa experimentov a nevšedných filmov. Čím bližšie však autori postupujú k súčasnosti tak lovia v Oscarových vodách, prípadne sa akoby nepriamo zamerali na komerčné efekty titulov vybraných do publikácie. Bob hazardér síce k úplne najnovším titulom nepatrí, je to však čistý priemer, kedy po zaujímavom začiatku nasleduje veľmi únavná lupičská historka s rozvoľneným dejom. Pretože to čo vo väčšine amerických noiroviek slúži zdôrazneniu atmosféry ponurého príbehu - vykreslenie prostredia a postáv, nálada mesta, dlhé odmlky, odbočky a podobne - je u Boba hazardéra len prísadou riediacou už tak dosť plytký príbeh. (09.05.2013)