Režie:
František FilipScénář:
Ondřej VogeltanzKamera:
Eduard LandischHudba:
Luboš FišerHrají:
Alena Vránová, Vladimír Menšík, Čestmír Řanda st., Petr Štěpánek, Josef Vinklář, Marie Motlová, Luděk Kopřiva, Bohumil Bezouška, Štěpán Bulejko, Josef Beyvl, Otakar Brousek st., Václav Kotva (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Historická komedie se točí kolem veselé hostinské, vdovy Kateřiny (A. Vránová) v Jirchářích. Vdova je půvabná, a tak o ni má zájem mnoho mužů. Protože je všechny odmítá, nazývají ji povětrnou. Purkmistr Šimon (Č. Řanda) nemůže potlačit žárlivost a když páni radní opět poukazují na výtržnosti a povážlivou pověst hostince i jeho majitelky, pověří nového rychtáře kožešníka Sukovského (V. Menšík), aby u paní Kateřiny udělal zkoušku… Alena Vránová zazářila v hlavní roli krásné, něžné i drsné, veselé i odvážné vdovy po hostinském, která si chce zachovat samostatnost co nejdéle, i za cenu živnosti s neblahou pověstí. Musí odrážet nekončící útoky závisti, uražené ješitnosti, pokrytecké morálky i dotčené bezvýznamnosti, pobuřuje už tím, že se liší od vžitých představ, za nimiž se skrývá hodně nectnosti a přetvářky. Úsměvný příběh na motivy historické povídky Zikmunda Wintra Rychtář v pasti natočil podle scénáře O. Vogeltanze v roce 1976 režisér F. Filip. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Což o to, Alena Vránová si v hlavní roli hostinské nevede špatně a role ji přesně sedne - snad jen místy hraje až příliš divadelně, k čemuž přirozeně formát inscenace svádí (ale tato výtka se rozhodně netýká jenom jí). Kořením této komediální inscenace z doby 16. století jsou však hlavně výstupy Vladimíra Menšíka a úsměvu se nelze ubránit ani u Marie Motlové či Luďka Kopřivy. Celkově ale musím konstatovat, že o žádný zázrak nejde - chvilkami to bylo i kapku nezáživné. ()
Zajímavé, že hostinská místnost bylo nazvána "Piterna". Nemyslím, že by se takto byť v 16. století hospoda nazývala. Herecké obsazení je slušné a Vladimír Menšík do hospody prostě patří, dokonce na začátku v bitce rozbije o někoho židli. Chybí trochu nadsázky a vtipu, jak bychom podle obsazení mohli očekávat. Humorný podtext by udělal tuto inscenaci zajímavější a i Zikmund Winter uměl psát své historické povídky s vtipem. ()
Protože jsem četla původní povídku Zikmunda Wintera, nemohu dát vyšší hodnocení. Zcela zbytečně překombinovaný a přitom vykostěný děj, postrádající téměř logiku. Kateřina je v tomto podání vlastně nešťastnou ženou, rychtář je zde spojen s knižní postavou bigotního měšťana Říhy Sukovského, čímž dostáváme zajímavě schzofrenní postavu :( Věčná škoda, že se více nedrželi původní povídky a úplně zbytečně přetvářeli perfektní příběh. Jinak herecké obsazení parádní, kostýmy na televizí inscenaci nadprůměrné. ()
Nikdy jsem neměl tyhle vskutku až dekameronské příběhy příliš v oblibě. Všelijakè ty chytrácké ženské, které vždy obalamutily mužské osazenstvo myslící jen na jedno, respektive jen něčím. Zkrátka další milostná šmodrchanice a v tomto případě navíc bez zřetelné, nosné dějové linky. Tedy tak trochu o ničem a navíc Vránovou jsem nikdy nemusel.....tedy Alču. ()
Dotčený rozdíl mezi divadelním a televizním či filmovým herectvím je v tomto případě na místě. Aniž bych chtěl jakkoliv rekriminovat nebo mentorovat, musím - souhlasím i s konstatováním, že v tomto případě se jedná o kvalitní, nikoliv však špičkovou televizní iscenaci v měřítcích doby jejího vzniku - upozornit na rozdíl mezi tehdejším a dnešním osobnostním zázemím televizní tvorby. Na osobnost režiséra, na herce-protagonisty v hlavních úlohách, na nadprůměrný průměr dneška, jak by nepochybně vyzněl odkaz na srovnání tehdejší a dnešní úrovně. Nepovzbudit znamená nezabít ani nezničit; je to upozornění na to, že Biafra (dnes možná spíše Kosovo ducha) je ve svých dopadech mimořádně nevypočitatelná. A že srovnávat znamená také - i v tomto případě - svým způsobem povzbuzovat. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (2)
- Alena Vránová vytkla Vladimíru Menšíkovi, že se nedrží textu, a proto neví, kdy má ona nástup. Menšík se urazil a odešel z natáčení ke zděšení režiséra Františka Filipa. Natáčení proběhlo v chladném duchu a Menšík s Vránovou rok nemluvil. (sator)
- Téma celého příběhu se točí kolem zákona tzv. „poctivého spaní“. V praxi to vypadalo takto: Rychtáři prováděli zkoušky poctivého spaní, kdy chodívali v noci po domech a zjišťovali, zda u svobodných děvčat nenocují mládenci. Většinou u nich mohli zůstávat jen do deseti hodin v noci a za nedodržení pravidel byli trestáni. (sator)
Reklama