Sametová extáze

Podle mě film, kterej skvěle vystihuje období glam rocku v čele s dokonalym Jonathanem Meyersem a Ewan McGregorem a jim sekundujícím Balem. Dlouho sem neviděl film, kde by vedle sebe stáli dva tak hodně charismatický herci. V podstatě sem se ani chvíli nenudil. Soundtrack na výbornou, mile mě ke konci překvapili Placebo. (19.07.2009)

Pocta hudebnímu stylu, který mě neoslovuje. Výborná kamera a příběh, který lehce ironizuje životopisné snímky o muzikantech od jejich vzestupu přes excesy s drogami a sexem až po téměř nezbytný pád. V tomhle případě to sice neznamená konec kariéry, ale takové popření mladických přání a postojů, až zamrazí. Anebo nakopak odhalí, kolik v té mladistvé póze bylo ve skutečnosti konformity? ____ Příběh mě nezaujal, zbytečně se tříštil na několik hlavních hrdinů, přičemž třeba Christian Bale sloužil jen jako průvodce divákovi. Jeho vlastní osudy ani charater nejsou důležité nebo zajímavé. J. Rhys Meyers a vlastně ani ostatní neodhalili nic ze svého osobního života, jen klouzali po povrchu, snímek se soustředí jen na jejich vnější pózy_____ Ewan McGregor už na to bohužel nemá věk, ale měl hrát v nějakém životopisném filmu o Curtovi Cobainovi. Je mu přímo neuvěřitelně podobný! /4. 11. 13./ (04.11.2013)

Nejde tu iba o glam rock, ide hlavne o komunitu, ktorú jedinec potrebuje aby prežil. Či už je tento druh socializácie súčasťou pózy alebo vnútorného presvedčenia nakoniec vôbec nezáleží, pretože takmer každý sa chce vyjadrovať podľa toho, ako sa v danej životnej etape zrovna cíti a vo veľa prípadoch, každý chce niekam patriť. Za cieľovku tejto "dekadentnej vernisáže" sa nepovažujem, ale skúsenosť s "Velvet Goldmine" by som označil za cennú a proste velvet. (05.09.2009)

Už od prvních minut, plných křiklavě barevných písmenek, mně bylo jasný, že tenhle film bude patřit k velmi bizarním počinům. Glam-rockovou érou 70. let jsem byla totiž až doposud takřka netknutá. O to více mě ovšem film ve výsledku nadchnul. Blyštivé třpytky, zářivý make-up, šílené barevné kostýmy a boty na vysokých podpatcích u mužů i žen - šílenost, která mě ovšem zároveň hrozně bavila. Provokativní pózy, androgynní stylizace a bisexuální orientace hlavních hrdinů - extra-ordinérní výstřednost, která je možná pro řadu konzervativně založených jedinců nestravitelná, pro mě je ovšem skutečnou oslavou života a hédonismu. Pokud jde o hlavní herecké duo - Jonathan Rhys Meyers i Ewan McGregor jsou vynikající (a to dokonce i po hudební stránce), ovšem ani Toni Collette nebo Christian Bale nejsou špatní (k Baleovi bych chtěla jenom dodat, že mu v podstatě nebylo dáno zase tolik prostoru - ono, když máte hrát obdivujícího fanouška, který vzhlíží ke svým 2 zpěvákům - idolům, tak se asi s ohromujícím hereckým výkonem moc počítat nedá). Nicméně si myslím, že postava, kterou zde Bale ztvárňuje (fanoušek a později novinář), je v podstatě dost důležitá - je totiž jediný, kdo vlastně posouvá celý příběh dopředu a pomáhá jej rozplétat. No a nakonec k hudbě - podle mého názoru dokázal Carter Burwell velmi chytře poskládat hudbu plnou chytlavých melodií od známých interpretů (Roxy Music, Iggy Pop and The Stooges, Lou Reed atd.). Soundtrack vybrousil k dokonalosti i tím, že zde můžete slyšet v několika písních nadpozemský hlas Thoma Yorka z Radiohead. Mě osobně taky potěšila účast Briana Molka z Placebo, škoda jen, že se ve filmu objeví jen párkrát. (06.07.2010)

Ano, glam-rock. Ano, inspirace skutečnými postavami. Ale pozor! Ať zase nějaký pitomeček nepřehlédne varování na začátku filmu, že vše je jen fikce. To jen aby pak nemyslel, že "takhle to bylo". Brian Slade (J.R.Meyers) je inspirován Bowiem. Curt Wild (E.McGregor) je na motivy Iggy Popa. Ale všechno není glam, co se třpytí. Navíc tu ještě nikdo nejmenoval po Bowiem druhou největší postavu glam-rocku, Marca Bolana. Ve filmu jej a jeho kapelu T.Rex ztvárnil skvělý Brian Molko. Navíc, Bolanovi songy ve filmu zazní (narozdíl od Bowieho nebo Popových) - přece jenom, Bolan už je po smrti, práva na písně byla asi levnější. Tak v hlavních postavách je jasno. Zbývá ještě problematická postava Arthura Stuarta (Ch. Bale), o kterém jsem snad na chvíli i zauvažoval, že by mohl představovat Nicka Kenta (legendární hudební kritik). Ne, není to on. Bale má fungovat jako jakýsi katalyzátor příběhu, posouvat ho dál, ale zároveň představovat fanouška, člověka poznamenaného androgynní dobou a blištivým pozlátkem. Tenhle film, ve snaze zachytit ducha doby, trochu uvízl na mělčině. Ve srovnání s kultovní Quadrophenií (o subkultuře mods) nebo 24 Hour Party People o man(d)chesterské scéně, je Velvet Goldmine jen slabým odvarem. (22.09.2006)