Klíč k vraždě

Jessica je policejní Einstein, kterého netrkne, že pokaždé, když se napijje - což dělá každý den po práci - padne náhle jak podťatá, přičemž si nepamatuje předešlou noc, že by teda v pití mohlo něco být. Probírá se až ráno zprávou o mrtvole, z které se vždy vyklube její "známý". A přestože ona je navenek chladná a drsná, uvnitř ranec nervů a materiál pro psychiatra, film tyto vlastnosti nemá, naopak je velmi fádní a na detektivku velmi nevzrušující. (30.07.2005)

Obsahuje to všechny základní ingredience dobrého thrilleru: zločin z minulosti; vražda ze současnosti, jejíž nitky vedou k ústřední postavě; městskou atmosféru (v tomto případě osvědčené noir město San Francisco) a kupu podezřelých. Jenomže v tomto případě se jedná o ženský thriller, tudíž to je hlavně o tom, jak chtějí všichni muži s hrdinkou spát, jak jim ona nevěří a jak to mají ženy u policie těžké. A když nakonec dojde k odhalení totožnosti zabijáka, je to ta druhá nejočekávanější varianta, která diváka, zběhlého ve sledování Obvyklých podezřelých a Vřískotů, nemůže absolutně překvapit. (13.05.2005)

Klíč k vraždě je neobyčejně nudný thriller který nemá nic co nabídnout a zachraňuje ho jen herecké obsazení. On celkově KAufman pro mě dělá naprosto nudný braky, ale tohle byla celkem síla. Začátek poměrně slušně navnadí, i když tu je opět klišé ženská která se chová jako drsnej chlap řeší vraždy svým způsobem. Teď dostane další případ který se samozřejmě zamotává. Celou dobu se tu nic moc neděje a já se poměrně nudil. bohužel ani konec není nijak překvapující. Je to nudnej krimi thriller na který se nedá moc koukat a snad nikoho nepřekvapí. Samuel je tu poměrně zajímavej ale to film od podprůměru nezachrání. (17.03.2014)

Pan režisér tvrdí, že to měl být film noir ze San Francisca, ale nějak se mu to nepovedlo. Příběh ženy - policajtky, která se ráda vyspí s náhodnou známostí a její milenci jsou pak nalezeni brutálně zavražděni, není ani moc originální - kdo zná hollywoodská klišé, je mu vrah jasný asi po 20 minutách včetně motivu. Navíc z policistky dělají superagentku, která si pamatuje i náhodně zahlédnutého chlápka u baru, ale už jí vůbec nepřijde divné, že sotva smočí rty ve sklence s vínem, upadne na 12 hodin do bezvědomí. (26.05.2005)

Kleopatřin komentář je trefný. Chci jen dodat, že jedinou hlubší otázkou, kterou v tomhle snímku najdete, je otázka na kolik sami sebe známe, abychom mohli říct: "Tohle bych nikdy neudělal(a)." Ovšem tenhle snímek na téhle otázce spíš parazituje, než jí rozvíjí. A ikdyž mám S. L. Jacksona velice rád, tak jednoznačně tento snímek nedoporučuju. Leda jako kulisu... (26.09.2007)