Případ Stodolovi

Skvělý dokumentární seriál Mirka Vaňury o jednom z nejznámějších případů české kriminální historie. Vidíme tehdejší operativce, které vzpomínají a vypovídají jak probíhalo vyšetřování. V dokumentu jsou popsané vraždy, za které byli obvinění, zobrazené rekonstrukce ze skutečných tehdejších záběrů a další souvislostí, které se na veřejnost pořádně ani nedostaly. Zjistíme také, že existují i další případy, kde je jistá spojitost se Stodolovými a že toho na svědomí mají nejspíše více a dokonce se v seriálu objeví i samotní vrazi, kteří si už přes 20 let odpykávají svůj trest. (20.04.2024)

Tak sa mi podarilo na dva krát si pozrieť seriál o páre sériových vrahov, ktorým nejasné motívy, kamuflovanie príčin smrti, malý záujem o riadne vyšetrenie úmrtí seniorov a neprofesionálna práca časti policajtov umožnili unikať spravodlivosti a zvyšovať počet obetí, pričom aj osem potvrdených nemusí byť počtom konečným, iba dokázaným. So seriálom som nebol celkom spokojný. Nie všetko, čo sa nakrútilo a čo majú tvorcovia od polície k dispozícii je vhodné použiť. Nič nehovoriace rozhovory a zábery, časovo premrštené rekonštrukcie mohli seriál skrátiť a zatraktívniť. Pri prehliadkach miest činu som bol dosť rozčúlený. Neviem aký význam má prehliadka zanedbaných, polorozpadnutých, špinavých stavieb, plných odpadkov, pričom komentár vysvetľuje, že tam bývala obývacia izba, kuchyňa a pod. Naopak, myslím si, že má význam nakrúcať aj takéto dokumentárne rekonštrukcie, len by nemali byť odfláknuté. (16.03.2024)

Prípadmi sériových vrážd manželského páru Stodolových, sa už tvorcovia pomerne detailne venujú v prvých dvoch epizódach prvej série "Legiend kriminalistiky". Je jasné, že jedným z dôvodov, prečo sa k prípadu Vaňurovci opätovne vracajú, je "kopec" zostatkového materiálu, ktorý predtým využitý nebol, pričom samotný obsah, je taktiež doplnený o výpovede rôznych svedkov, pozostalých obetí či aktérov, ktorý prípad vyšetrovali. Obrovským plusom, sú najmä ich otvorené, kritické spovede, v ktorých bez hanby, zbytočného pátosu, či rešpektu, hovoria o tom, čo všetko sa počas vyšetrovania po-kurvilo a viac menej tak bránilo k skoršiemu dolapeniu vrahov. Mňa osobne táto mini séria veľmi bavila. Vaňura sa dobre počúva, má danosti podávať tragické príbehy tak, aby boli pútavo prezentované, no bez mimoriadnej agresie či samoľúbym egoizmom zo státia pred kamerou. Nadpriemer, bez pochýb, lebo aj z režijného hľadiska, je všetko vyštylizované tak, aby to malo z pohľadu krimi dokumentaristiky hlavu aj pätu. (19.03.2024)

Dosud nejdetailnější popis případů Stodolových. Vaňura a kriminalisté nás po dvaceti letech zavedou na inkriminující místa a přiblíží nám krůček po krůčku hrůzy všech vražd, které mají tito vrazi na svědomí. Spousta záběrů a fotek z rekonstrukcí a z vyšetřování se už dala vidět jinde, ale i přesto je tu několik věcí nových. Stěžejní novinkou tu jsou výpovědi rodinných příslušníků - matka Dany, sestry Jaroslava a možná se dočkáme i samotné Dany, která dosud s žádným novinářem nepromluvila. Hodně prostoru dostane i syn paní Čondlové, státní zástupkyně a spousta důležitých a zainteresovaných policistů a osob, kteří na tom onehdy pracovali. Velmi kvalitní true crime z naší dílny, připomínající kvalitou ty nejlepší z Netflixu. Po loňském Bez lítosti další trefa. Nepolevovat a jen tak dál prosím, takhle si totiž představuji vrcholně zpracovaný dokument o sériových vrazích. I dnes, neustále z toho mrazí. Ještě když slyším tu temnou a depresivní hudbu, která to tu doprovází jako tikot hodin, tak mi bylo chvilkama až úzko. Stejně tak, jako když slyším vychlamaného Stodolu mluvit na kameru. (16.03.2024)

Je to trapné, ale přestalo mě to bavit už 15minut po začátku (první epizody). Vyprávění je neskutečně utahané, zbytečně podrobné a bez jakéhokoliv rámce. Jako kdyby někdo vyprávěl děj jakéhosi filmu power-pointovou prezentací. Popisoval scénu (aby si to každý mohl představit), kdo kde byl (aby si to každý mohl představit), kdo co řekl (aby si to každý mohl představit). Do toho občas nějaká ta fotka… A tak jsem si představil, že mě čekají další 3 hodiny “popisu co si mám představit” a to mě vyloženě otrávilo. Dále veškeré záběry z místa činu jsou redigované. Ono je to asi nutnost s ohledem na respekt k pozůstalým, ale bylo to otravné a rušivé. Se sebezapřením jsem pokračoval až do úplného konce a: 1) místo “rozpohybovávání fotografí” se mohly peníze dát do jednoduché animace v momentech kdy se “vypráví a popisuje”. 2) vše funguje zcela jinak když dojde na policejní záběry (ne ty uměle natočené v současnosti). 3) každé první dvě minuty epizody jsou “sumář”, který informačně funguje občas mnohem lépe než celá epizoda (u první to platí bezezbytku). (18.04.2024)