Pytel blech

Česká nová vlna v tom pravom zmysle slova. Generačné rozdiely, dokumentárnosť, oddramatizovanie, chatrný dej atď. Chytilová natočila kratšiu verziu toho, s čím prišiel Forman. Nesnaží sa byť však vtipná, skôr len avantgardná. Posolstvo ale jej film má. Je akýmsi sympatickým pokusom a prípravou na neskoršie skutočne veľké režisérkine filmy. P.S. Prečo majú všetky dievčatá vo filme krátke účesy? (27.04.2015)

Přiznávám, že mi to po 5 minutách tak strašně lezlo na nervy, že jsem i zvažoval, že to možná vypnu. Naštěstí to pak začalo být o něco zajímavější, skutečně to celé vypadá dokumentárně a kameru to má skvělou, jenže i tak mě Pytel blech moc neoslovil. Hlavně mám pocit, že by možná nebylo od věci něco vystříhat a nechat to třeba jen půl hodinu dlouhé. Uznávám, že co se filmařské stránky týče, je velmi povedený a vedený taky není špatně, ale prostě mě to jaksi minulo... A navíc Chytilová natočila později i mnohem zajímavější filmy. 3* (19.05.2020)

Cinema vérité sice nabízí velmi bohaté možnosti zkoumání reality a dané problematiky, ale pokud sebeschopnější režisér(ka) vypustí kameru do slepičího kurníku, kde navíc i estetická stránka zkoumaných objektů za moc nestojí, omezuje se rázem výpovědní hodnota pouze na bláznivé vychrtlé formalisty v upnuté košili nebo na feministky vzpomínající na zlaté komunistické časy internátů a trvalé. Ať se na to dívám, jak chci, nic pro mne... (25.01.2017)

Mezi autenticitou a otravností nebyla už dlouho taková součinnost... Začínající Věra Chytilová zachytila dívčí internát bez zmírňujících zásahů. Její film připomíná cvičení v možnostech média, což ho činí poměrně nestravitelným ke sledování. Dívky nepřinášejí velká témata, baví se o banalitách. Při hlučné konverzaci se odhaluje jejich postoj ke každodenním radostem i strastem, který se s nimi pravděpodobně táhl do konce života. Sklon režisérky moralizovat zůstal upozaděn, nemluvě o ironickém pozorování bezradných autorit. Chytilová dokázala protagonistky přesvědčit, aby tzv. nevystoupily z role. Proto jsem úplně nepochopil vytvoření umělé postavy sledující a komentující děj. Dívka z Moravy ani jednou nevstoupí do záběru, ani jednou nezačne komunikovat se zbytkem. Svými vnitřními monology tvůrčí metodu pozorování nikterak nerozvíjí (proč by se mělo slídivé oko kamery zhmotnit v konkrétní osobu?), takže tento experiment vyzněl do ztracena. Intuitivní struktura měla zřejmě za následek poměrně nevšední minutáž – krátký film to není, k dlouhometrážnímu schází několik minut. Důležitý byl nepochybně pro režisérku, ale vždy dám přednost filmům, k nimž se odrazila po této zkušenosti. (MFFKV 2013) (06.07.2013)

"Jano, buď přece rozumná, vidíš, že to s Tebou myslíme dobře! Měj rozum a konečně nám řekni, proč tak špatně pracuješ! Nemůžeš být tak bezohledná, přece na našem místě bys nejednala jinak, než jak jednáme my!"                  Já a paní Chytilová si příliš nerozumíme. Dokumenty o ní mě baví, uznávám, že to byla velice zajímavá žena. Ale z jejich filmů nejsem lidově řečeno odvařená. Pytel blech se mele hodně dlouho. Kdybych to nechtěla vidět až do konce, určitě bych to vypnula dříve než v půlce. Hraný dokument podle scénáře, tedy rádoby přirozený. Holky reagují vcelku dobře. Komentáře Helgy Čočkové působily spíš rušivě. Hlášky z tzv. schůze jsou ovšem perla nad perly! Tahle nová vlna se vlní zkrátka na jiných vlnových délkách. (18.09.2014)