Horem pádem

V určitých znakoch veľmi typický film pre českú kinematografiu posledných rokov. No zároveň čímsi pekný, krehký, zaujímavý. A určite blízky realite a ľudský, pretože niektoré "typy" vo mne vyvolávali dosť silné emócie. To keď sa filmu podarí, tak je dobrý. Pri hooliganoch mi zostával rozum stáť a naopak duo Miluška + František bolo na spapanie milé. Ich scény som si vychutnávala. Ozaj, nezdalo sa vám na konci, že Duke bol vlastne beloch natretý na hnedo? Aj to, že sa kamera vyhýbala jeho tvári i detailom by súhlasilo. (02.01.2007)

Filmy pana Hřebejka mají poslední dobou zoufale sestupnou tendenci, bohužel. Po naprosto úžasných Pelíšcích a Musíme si pomáhat následovalo slabší Pupendo a teď tohle dílo. Ja si tak pročítám komentáře, tak u mě to na odpad rozhodně nen z několika důvodů. V rámci české kinematografie jde o dílko z lepších, navíc herecké výkony jsou famózní (nejen Emília Vášáryová, která je naprosto úžasná, také Jiří Macháček, Pavel Liška atd., jenom Petr Forman mi přišel dost slabý v některých chvílích, zejména když byl osamotě s paní Vášáryovou), ale bohužel herci nedostávají moc prostoru, postavy jsou strašně málo nápadité - a tím se dostávám k asi největšímu problému filmu - totiž ke scénáři. Ten se tentokrát podle mě prostě nepovedl, autoři se snažili být cool, natočit o tom, jak to dneska chodí, ale vybrali si tak extrémní prostředí, situace a osoby, že toho je prostě na jeden film moc. Navíc chtít ve 108 minutách rozebrat problémy rasismu, emigrantů, ilegálního převozu imigrantů, rodinného odloučení, touze po dítěti, fotbalové fanoušky, zloděje a lichváře, a ještě pár jiných věcí je prostě moc velké souto. A co mě zklamalo ještě víc, je ta složka filmu, kterou jsem na panu Hřebejkovi vždycky obdivovala, že jí dokázal bravurně zvládnout - totiž kamera a hudba. Modrozelené (á la Matrix), žluté a žlutozelené filtry mi například přišly naprosto nevhodně použité a připadaly mi spíš jako že si tvůrci hráli na západní kinematografii, ale přitom tvořili film o českém národu... A hudební složka pouze připomínala snahu o moderní filmový podkres, ale je zoufale křečovitá. Já jenom doufám, že pan Hřebejk si dá pro jednou větší pauzu a příště natočí zase něco moc hezkého, protože na to má. (14.07.2005)

Nevěrohodný, křečovitě splácaný scénář rozehrává přehršel motivů a bohužel ani jediný vlastně nedotahuje do konce. Vtipných situací je zoufale málo a jsou drtivě převažovány absolutní nudou a do očí bijící scénáristickou vykonstruovaností - předlouhou scénu u slavnostní tabule si teda dvojka H&J mohla odpustit, měl jsme při ní nutkání s panickým vyrázem ve tváří nadzvukovou rychlostí opustit kinosál. Jarchovský byl měl klečet na hrachu alespoň týden, ale nějaké tři dny trestu bych uvalil i na Hřebejka, protože po formální stránce je Horem pádem rovněž dílem nevydařeným. Hřebejk se patrně snaží o uměleckost a před kamerou se tak ocitají barevné filtry jako z cirkusu, zejména ten úplně příšerně žlutý, až má dívák pocit, že se film točil v Mongolsku. Před odpadem, případně jednohvězdičkovou ostudou film zahraňují velmi dobré herecké výkony, jen trojka Forman - Tříska - Macháček občas trošinku pokulhává.... (09.09.2007)

Pejsek s kočičkou uvařili dort. Tak aspoň, že ta Lištička je taková sladká a ukázala nám, že i dobře tančí. Kluci si k tomu udělali výlet ke klokanům, kamarádi si shelpli nějaký ty veřejnoprávní prašule a celé vám to sebere skoro dvě hodiny života, aby to nakonec tak nějak prdem dolem odplynulo v zapomění. Škoda, protože ta témata ve filmu nastíněná určitě nebyla tak hloupá a povrchní, jako v mnoha momentech film sám... - - - P.S. Co je však opravdu psina, ČT film uvedla v programu s žánrovým zařazením ve vypečené kategorii "úspěšný film" . Tak to jsme se horempádem nasmáli... (01.01.2007)

Hřebejk je bezpochyby jedním z našich nejlepších režisérů současnosti (u mě nejlepší). Jeho filmy mám rád, jsou mi blízké, poznávám v nich autentické situace na chlup podobné těm, které jsem sám prožil, kterých jsem byl svědkem nebo o kterých jsem slyšel .... Byl jsem zvědav, jak dopadne jeho výlet do současnosti. Do doby, kterou znají nejen pamětníci zaživší dobu "Pelíšků" :) .... A Hřebejk to zase vystihnul. Nekompromisně, dost tvrdě a tradičně vtipně "nastavil zrcadlo" :) tomu jací jsme. A nejenom určitá skupina. Myslím, že v tomhle filmu se může identifikovat skoro každý.... Jako vždy u Hřebejka přesný casting dal vyniknout především Emílii Vašáryové a Petru Formanovi. Ti jsou ovšem jen "vyčnívající špičkou ledovce" skvělých hereckých výkonů tohohle filmu. (05.04.2005)