Režie:
Tomáš Vorel st.Scénář:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Marek JíchaHudba:
Tomáš PolákHrají:
Eva Holubová, Bolek Polívka, Anna Marhoulová, Tomáš Vorel ml., Marika Procházková, Jiří Macháček, Ivana Chýlková, Tomáš Hanák, Daniela Valešová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Po jednom z divácky nejúspěšnějších českých filmů posledních let Cesta z města a netradičním dokumentu Z města cesta, přichází Tomáš Vorel s dalším celovečerním snímkem Skřítek. Režisér se tak po letech vrací k žánru grotesky, kterou jsme v jeho pojetí mohli vidět už ve filmu Pražská pětka v příběhu Výlet na Karlštejn z roku 1989. Vesnická rodinka, kterou známe z filmu Cesta z města se přestěhovala za lepším do malého města. Otec (Bolek Polívka) pracuje jako řezník v masokombinátě, matka (Eva Holubová) je zaměstnaná jako pokladní v supermarketu. Jejich dceruška (Anička Marhoulová) chodí na základní školu, ale technické předměty jí nejdou a nebaví, je nejhorší ze třídy a tak má neustálé problémy se svým třídním profesorem (Tomáš Hanák). Synáček (Tomáš Vorel ml.) zase studuje střední potravinářské učiliště, neboť otec z něho chce mít také řezníka. Avšak synáček je fyzicky slabý, navíc vegetarián, anarchista a kuřák marihuany, což je zdrojem věčných konfliktů s přísnou mistrovou (Ivana Chýlková) otcem i policisty (Jan Kraus, Petr Čtvrtníček, Tomáš Vorel). Otec na výchovu nestačí, zejména když je váben mladou sličnou řeznicí (Marika Procházková), ke které vzplane chtíčem nezřízeným. Ať se matka snaží sebevíc - navštěvuje kosmetické salony a psychiatry, manžel o ni zcela ztrácí zájem a nakonec se přestěhuje od rodiny k řeznici na ubytovnu. A tak matka kuje pomstu! A aby toho nebylo málo, motá se tu ještě jakýsi SKŘÍTEK, který vylezl z lesa a veškeré vážné situace obrací v absurditu a humor... Skřítek je groteska, takže dialogy jsou nahrazeny citoslovci, ruchy jsou stylizované a co neřeknou zvuky, sdělí divoká i infantilní, ponurá i mysticky zádumčivá hudba (MIG 21). Celý příběh je pestrou kaskádou gagů, skečů a tragikomických situací. "Troufám si tvrdit, že ve filmu není chvíle, kdy by se divák nesmál, nebo neplakal," říká režisér Tomáš Vorel. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (237)
Tohle je opravdu gurmánský zážitek. Groteska bez keců o tom, jak je to náročné mít za fotříka řezníka, který hobluje mladší řeznici v chlaďáku na jatkách. Nejhůř na tom je však manželka (říkejme ji třeba Bohunka), která každý den připravuje dvě kila flákoty, aby byl manžel spokojen a nesoustředil se na tu svou řeznici. Zakomponování skřítka v popelnici je netradiční, ale potěšující. 69% ()
Normálně bych dal asi tři *, ale protože odvaha k neotřelému a originálnímu přístupu při tvorbě filmů se musí podporovat, přidávám čtvrtou hvězdičku jako bonus. Je chyba film chápat jen jako grotesku a nevidět taky jeho dramatickou stránku. SPOILEROIDNÍ HLÁŠKY Z FILMU, KTERÉ SE MI PODAŘILO ZACHYTIT: 0 :) ()
Tenhle film mě zpočátku rozhodně nelákal. Ležel mi doma drahnou chvíli, než jsem se konečně odhodlal si ho pustit. A líbil se mi; oblíbení herci a netradiční způsob zpracování mě zaujal. A kromě toho natáčení k mému překvapení probíhalo i v mém oblíbeném klubu Wakata, takže bod k dobru Už jen proto, jak se tam Polívka honí se svým filmovým synem:) ()
Vorel se po více než patnácti letech vrací k žánru, kterým ozdobil manifest Pražské pětky – ke grotesce. Ale zatímco Cesta na Karlštejn byla vzhledem k úsporné stopáži a svižné anekdotické stavbě dílem vskutku jednohubkovým, Skřítek má větší ambice a vícero úskalí. Vlastně připomíná sled anekdot poslepovaných dohromady tu lépe, tu hůře (někdy střih "bolí"). Za nejrozproruplnější považuju nevyrovnanost skečů a též hudba MIGu 21, která je velice "krotká". Pokud si odmyslíme myšlenkové poselství, které je svým vyzněním blízké divokým snům čerstvě pubertálního anarchisty v záběhu, zbývá film s příjemným duchem, lehkou sklepáckou poetikou a několika opravdu dobrými místy, které ještě zvýrazňuje práce s barvami. Spokojený jsem ale tak napůl, protože oproti zralé a svojské Cestě z města je Skřítek prostě a jednoduše veselou taškařicí pro malé i velké, nad kterou se nevyplatí moc přemýšlet a která nezanechá hlubokou brázdu v duševním poli... ()
Važení přátelé...tak nevím, seděl jsem při tom u komplu, stíhal vyřizovat "důležité esemesky" a mám pocit, že tento film jsem si vychutnal i přesto až až. Zkrátka jako podkres dobrý, jinak slabota. S původním starým Skřítkem z Pražské pětky se to nedá srovnat...V kině bych se asi unudil. Ale škoda, vymyšlený to bylo docela dobře, obsazení taky slušný, no nevím, proč se to teda kurva nepovedlo...Ví snad jen pan Vorel. A paradoxem největším je, že dokument o natáčení a o Vorlovi samotném,který následoval v TV hned po filmu se mi docela líbil...což zamrzí,ne ? ()
Galerie (27)
Zajímavosti (6)
- Částečnou předlohou nebo předchůdcem Vorlova Skřítka je krátká, rovněž Vorlem režírovaná groteska skupiny Mimóza, „Směr Karlštejn“, která je jednou z částí filmu Pražská 5 (1988). Začátek Skřítka na svého předchůdce jednoznačně odkazuje a především je oběma filmům společná celková forma napodobující klasické grotesky. Hlavní postavy tvoří podobnou, maléry stíhanou rodinu (s tím rozdílem, že ve Skřítkovi je jediný starší syn místo dvou malých), klíčovou postavou je v obou filmech záhadný poťouchlý skřítek, o němž ví pouze malá dcerka. V ostatním se tyto filmy liší, děj je pokaždé jiný. V obou filmech ztvárnila postavu matky Eva Holubová. (Adam Bernau)
- Otec (Bolek Polívka), který právě jede tramvají se svou milenkou (Marika Procházková), si po kontrole revizorem prohlíží v peněžence starou fotografii své manželky (Eva Holubová) s miminkem. Ti se na fotografii hýbají jakoby ve filmu. Je to skutečná sekvence s touž herečkou z jednoho ze začátečnických Vorlových krátkých filmů To můj Láďa (1981). Snad kouzlem nechtěného jde o sekvenci, v níž hrdinka právě řekla o svém manželovi: „Určitě si našel jinou. Hezčí. Mladší“, což je přesně její aktuální situace ve Skřítkovi. (Adam Bernau)
- Na firemní stránce autora Skřítka Vorelfilm se píše, že rodina ve Skřítkovi je venkovskou rodinou z předchozího Vorlova filmu Cesta z města (2000), která se přestěhovala do města. Oba filmy jsou zcela odlišné, nijak na sebe nenavazují a totožnost obou rodin nelze přímo z těchto filmů ani vykázat, ani vyvrátit. Žádné stěhování není nikde zmíněno, ale ve Skřítkovi je naznačeno rodinnými fotografiemi, pro něž jsou použity venkovské záběry a sekvence právě z Cesty z města. Skladba obou rodin je stejná, rodiče dokonce hrají tíž herci (Holubová, Polívka). Toto ztotožnění je však popřeno pozdějším Vorlovým filmem Cesta do lesa (2012), který je volným pokračováním Cesty z města a v němž se ona rodina vyskytuje stále ve svém původním venkovském bydlišti. Každopádně autor rodinu ve Skřítkovi vtipně motivicky napojuje: V Cestě z města je otec soukromým zemědělcem a v jedné scéně provádí zabíjačku, ve Skřítkovi je zaměstnán v masokombinátě. Matka má ve vsi obchůdek s potravinami, ve Skřítkovi pracuje jako pokladní v hypermarketu. (Adam Bernau)
Reklama