Zimní válka

Jeden z těch finských filmů, na které se nezapomíná. Vypráví totiž rusko-finskou válku zatím nejlépe, jak jsem jen mohl vidět. Poutavě, fakticky a naprosto poctivě. 195 minut je vlastně naprosto vypovídající čas. Také přesně vystihuje morálku jak Finů, tak Rusů. Stejně tak i odhodlanost v boji a fakta, kvůli kterým se na tento spor během druhé světové války rozhodně nesmí zapomínat. Pro mě to sice není na plný počet, ale pořád je to film, na který nikdy nezapomenu. (17.11.2014)

Píše se bouřlivý podzim roku 1939 a nad Finskem se stahují temná válečná mračna, mobilizační rozkaz povolává do zbraně na obranu vlasti v úzkých i různorodou skupinu záložníků. První třetina filmu dalo by se říct široce pojatý úvod, nám dává možnost seznámit se s jednotlivými postavami. Vyprávění má poklidné tempo, ale přesto je cítit blížící se nebezpečí. Během přesunu vojáků na ohroženou hranici máme možnost sledovat, jak se v ne až tak přetechnizované době šířily zprávy. Všudypřítomná šeptanda a kusé informace z radia nám dávají možnost si udělat obrázek, jak se malý finský národ postavil sovětskému diplomatickému nátlaku. Dělostřelecký přepad pozice našich záložníků je jasným předělem a od té chvíle může sledovat výpravné válečné drama. Bojové scény jsou propracované a autenticitu zvyšuje použití dobové ruské tankové techniky. Jednotlivé bitevní výjevy jsou líčeny bez přehnaného patosu. Bojiště je místem nepředstavitelného chaosu, všudypřítomné špíny, a když přijde na boj muže proti muži v zákopech tak je neuvěřitelně brutální. Střet s protivníkem, který je v mnohonásobné početní přesile, si vybírá svou krutou daň. Zraněných a mrtvých kamarádů je čím dál víc. Únava, opotřebení a stres zanechává hluboké jizvy na duších vojáků. Režisér Pekka Parikka představuje pohnutou historii Finska v čase, kdy v heroickém boji vzdorovalo rudé bolševické přesile bez jakýchkoli příkras a kudrlinek, skrze pohled prostého vojína otce od rodiny Marttiho Hakalu (Taneli Mäkelä). Musím přiznat, že mě velmi mile překvapilo nadstandardní řemeslné zpracování, které se nemusí stydět za svou podobu ani po čtvrt století od premiéry. Tohle není žádná švejkovina a tenhle pozoruhodný film se Vám dostane pod kůži jako severský mráz. (03.08.2014)

Málo známý válečný velkofilm, který popisuje osudy finských vojáků v rusko-finské válce v letech 1939 - 1940, tzv. Zimní válce. Dalo by se říct, že jde o zákopový film, protože děj se z větší části odehrává ve finském zákopu a kolem něj. Ale na to, že film je z roku 1989, je po technické stránce zvládnutý dokonale, dokonce za použití odpovýdající vojenské techniky (T-26 atd.). Krásně je vidět, jak na začátku vojáci přicházejí do čerstvých pozic v lese a postupem času se z okolí stává země bez jediného stromu. Opravdu realistický pohled. Všude výbuchy granátů a útoky Rusů. Byl jsem velmi překvapen a proto tento snímek doporučuji všem, koho zajímá válečná tématika. Viděl jsem tříhodinovou verzi a můžu říct, že jsem se ani chvíli nenudil. 85%. (16.03.2010)

Rusové v listopadu 1938 překročili finské hranice bez vyhlášení války. Chtěli získat zpět území, které okupovali od roku 1809 do pádu carského režimu r. 1917. Nepřipravená a špatně vybavená finská armáda složená z obyčejných civilistů byla však odhodlána bránit svou vlast, jejíž autonomii teprve nedávno získala. Finové neměli ani jedno letadlo nebo tank. Tento film sleduje osud dvou bratří a jejich čety v nerovném souboji s útočící Stalinovou armádou. Uznávám, Talvisota je spíše film pro muže, kteří se do plné polní dokáží lépe vcítit. Mně na něm zaujalo, že Rusové na frontě slavili Stalinovy narozeniny (docela hlučně), hrstka Finů proti tak obrovské přesile, frontová sauna, statečnost finských vojáků, ale hlavně to, že ve válce jsou vojáci skutečně jen stroje, schopné čehokoliv. (04.01.2014)

S těmi chvalozpěvy bych byl opravdu trochu opatrnější. Téměř hodinový rozjezd má seznámit s postavami, ale v těch nefinský divák ztratí orientaci, jakmile je zahlcen jednou bitevní scénou za druhou, které se na něj valí stejně jako hordy bolševiků na čím dál vyčerpanější obránce. Na dobu vzniku jde o řemeslný nadstandard, ale pokud v tom někdo neviděl patos, měl by si protřít (patrně unavené) oči. (17.09.2011)