Vyhnání z ráje
Ban from Paradise
Expulsion from Paradise
Režie:
Věra ChytilováKamera:
Klaus FuxjägerHrají:
Bolek Polívka, Jan Antonín Pitínský, Milan Šteindler, Chantal Poullain, Věra Havelková, Petr Vacek, Jaromír Barin Tichý, Veronika Bellová (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Dovolená u moře. Na pláži filozofují po prohýřené noci doktor Rosťa s přítelem Petrem o podstatě člověka. Jejich vzrušenou debatu o tom, zda je člověk Bůh nebo Ďábel, přeruší vpád naháče z vedlejší nudistické pláže Paradiso. Muž zoufale hledá lékaře, protože jeho malý syn asi snědl něco, co neměl. Nyní však vychází najevo, že dosavadní příběh byla fikce a že doktor je současně i režisér jakéhosi experimentálního dokumentu. Smyslem filmu je analyzovat, čím se nahý člověk liší od opice. "Materiálem" k tomuto bádání jsou dobrovolníci, nudisté, které zlákaly peníze, zvědavost nebo touha po exhibici. Ti však nejsou o podstatě experimentu pravdivě informováni, aby se v situacích, které jim filmový štáb nastraží, chovali co nejpřirozeněji. Celý projekt financuje zbohatlický ruský producent Igor. Naivně věří, že se mu podaří potlačit filozofické ambice tvůrců a na lascivní komedii o naháčích pak slušně vydělá. Kromě toho chce mít ze své rozmazlené dcery Lenky herečku. Natáčení provází řada konfliktů, vztahy mezi protagonisty se vyhrocují, ponižovaní nudisté se bouří a za režisérem přijede nečekaně manželka, známá hvězda, řešit i s dětmi rodinné problémy. Situace na pláži Paradiso spěje nevyhnutelně k dramatickému konci.
Režisérka Věra Chytilová se opět po hořké komedii PASTI, PASTI, PASTIČKY vrací ke svému zásadnímu celoživotnímu tématu - morálce, svobodě, hledání smyslu existence. Princip "filmu ve filmu" umožňuje nahlédnout téma z různých úhlů a v několika významových rovinách. "Náš příběh hledá odpověď na to, jestli člověk dokáže být šťasten, když k tomu má možnost. Zda není zahlcen malichernostmi a dovede se dívat na život z ptačí perspektivy. Nahota je ve filmu chápána obrazně jako určitý druh osvobození. Nedovoluje nic předstírat, zbavuje nás předsudků. Ten příběh ale není o nahotě, ale o lidské hlouposti a nepoučitelnosti," míní režisérka. Spoluautor scénáře a představitel hlavní role Bolek Polívka říká:"Vyhnání z ráje je také o manipulaci a tvůrčím šílenství. Náš film - to jsou drobná pozorování lidského chování, která mají svůj patos i svoji velikost. Pojednává o lidských citech, vášních a vztazích, i o temné primitivní stránce naší přirozenosti."
Věra Chytilová chtěla natočit podobenství o tom, jak filmaři natáčejí podobenství, o nahotě jako základu přirozenosti, o nahotě jako rajském stavu odkazujícím až něm k Adamu a Evě. A také o tvůrčí posedlosti, která nevnímá hrozící důsledky. Ale vyšla jí pitvorná skrumáž po sobě se válejících naháčů, jednou s postavami dobře rostlými, jindy s těly obézními, ochablými, s nestvůrně vyvalenými břichy. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (178)
Neříkám, že bylo všechno špatný, jen že to bylo hrozně laciný. Laciný tolik, že by se dal za to koupit rohlík. Přitom nemohu popřít, že film měl drive, a závěr se dvěma mrtvolami se zdařil. - Nahé opice, Desmond Morris to myslel vážně a doslovně. I já odmítám brát viděné jako alogerii, čehokoli. - Dávám vyšší hodnocení, než jsem zamýšlel (průměr), jelikož hamletovská otázka, která tu má aktuální podobu: dívat se na film nebo jít vyhazovat sníh, se rozřešila ve prospěch filmu. ()
Věra Chytilová natočila pár špičkových a řadu dobrých filmů. Přesto nepatřila k těm šťastlivcům, jimž se povede všechno, na co sáhnou. Mám zde na mysli hlavně její kritikou i diváky velmi vlažně přijatý film Vyhnání z ráje (2001). Je zajímavé, jak skvělé filmy dokázala vytvořit za socialismu, a to navzdory cenzuře, s níž neustále zápasila, zatímco v období relativní tvůrčí svobody, jaká existovala v roce 2001 (všechno to LGBT, multikulturalismus a další neomarxistický hnůj se lidem tehdy ještě nevnucoval; dnes by jí natočení tohoto filmu možná zatrhli kvůli tomu, že se tam ukazují nahaté děti) vyprodukovala dílo tak slabé. Že by šlo o úpadek jejích tvůrčích schopností? To si ani nemyslím. Podle mého názoru byla Chytilová vizionářka, která tímto snímkem chtěla symbolicky poukázat na to, do jakého srabu se v dalších letech propadne česká kinematografie. ()
Film mi pripadal, ako keby ho točil nejaký študent VŠMU a nie známa režisérka. Alebo skôr ako keby to bolo nejaké domáce video - scény s Bolívkovými ako ich rodinné domáce video a scény s naháčmi ako domáce video návštevníka nudapláže. Dúfam, že to bolo posledné dielo pani režisérky, lebo nechcem si predstaviť, čo by ešte mohlo po tomto nasledovať. ()
UPDATE 2021: Hele fakt nééé. Snažil jsem se, poctivě jsem koukal na všechny ty bimbase a nevzhledné hrbolky a otvory a pár debat filosofujícího Polívky a jugošskýho Steindlera ale nejde to. Je to marný a škoda , že geniální paní Věra se loučila tímhle. ------ O dekádu později našel Tarkov se svojí Kanárskou spojkou důstojného následovníka v podobě Chytilové. Ať žije umění! P.S. ale zase uznávám, že tady být mužským komparsistou musela být fakt lahoda ... ()
Nepovedený film. Jenže to vypadá, že se nepovedl vědomě. Jako by celá herecká sestava v čele s Bolkem Polívkem věděla, že točí snímek, z kterého nikdo mít radost nebude, a tak se na všechno vyflákla. Vše je ve filmu hrozně amatérské a režie Věry Chytilové si hraje na velmi vyspělou, ale nedokáže ani trochu odhadnout míru soudnosti a křečovité trapnosti. Když už to všichni viditelně vzdají, dostaví se na plac Pavel Liška a pro film urve svým komediálním výstupem jednu jedinou hvězdu. Ovšem to je na film od matadorky Chytilové opravdu málo. ()
Galerie (1)
Zajímavosti (4)
- Režisérka Věra Chytilová vzpomínala, že "jsem sama jednou pobyt na nudistické pláži absolvovala. Tehdy se jezdilo k Baltu, a protože děti chtěly k moři, tak jsem je tam vzala. Myslela jsem, že budu muset překonat stud, ale byli jsme v neznámém prostředí, takže za chvíli jsem se ostychu zbavila. Dokonce mě napadlo, že lidé v plavkách působí špinavě. Nudistická pláž byla i lépe udržovaná, a tak jsme si pomalu začali připadat jako ti lepší." (NIRO)
- Ve filmu mimo jiné zazní skladby Gustava Mahlera („Symfonie 1 D dur“, „Symfonie 2 C mol“ a „Symfonie 4 G dur“) a Antonína Dvořáka („Requiem opus 98“). (noelcoward73)
Reklama