Alexandr Dumas starší

Pozoruhodný život rozporuplného vypravěče s nepopiratelným talentem a rozmáchlou rukou zanechal mimo rozsahem mimořádného a kvalitou krajně rozporuplného díla po sobě i pověst o pozoruhodné osobnosti. Hugův a Balzacův vrstevník inspiroval svou hravou neotřelostí a roztomile prezentovanou nezodpovědností k jednomu ze životních výkonů i dva často spolupracující Čechy Múzy Thálie. Oba Jaroslavové - Dietl i Dudek - se tužili a protože svým elánem nakazili i ty ostatní a podařilo se jim pro svůj záměr získat také knížete českých herců, letos dvacet let mrtvého Vladimíra Menšíka, vzniklo dílo, které dodnes vyráží dech. Dech ovšem vyráží i to, že tato bezriziková sázka jistoty na nadčasovou kvalitu dodnes nebyla digitalizována a převedena na DVD nosiče. Proč by také, když je impertinentně černobílá. Její přednosti ještě víc vyniknou při srovnání s filmovou verzí téhož námětu a stejného scénáristy i neméně dobrého režiséra Karla Kachyni nazvanou poeticky TAJEMSTVÍ VELIKÉHO VYPRAVĚČE. Ani dva Štěpánkové najednou nestačili na jednoho Menšíka. Mnoho někdy znamená také výrazně méně. (02.12.2007)

Znovu se s potěšením dívám na trojdílnou televizní inscenaci, která nás brilantním Dietlovým scénářem a živelným Menšíkovým herectvím seznamuje s životními osudy geniálního vypravěče historických příběhů Alexandra Dumase. Nemohla se sejít skvostnější sestava. Dva vypravěči oživili třetího. Výsledek je odpovídající a nadčasový. Na výpravě se nešetřilo, herecké výkony našich předních umělců si režisér Dudek pohlídal a pokud jsou k této inscenaci jakékoliv výhrady, týkají se špatné technické kvality nahrávky, na které už zapracoval čas. Chtělo by to využít dnešních možnosti a dílo zrestaurovat, aby se uchovalo pro budoucnost, protože něco tak dokonalého a okouzlujícího se už sotva podaří někomu natočit. Nejsou lidi. (18.11.2016)

Koncert Dudka, Menšíka a Dietla. Tak jako Dumas říká, že král bude už navždycky takový, jakého ho on napíše, a ne takový, jak ho chtěla stvořit historie, stejně tak je pro mne Dumas takový, jako ho stvořili tito tři pánové. Ochutnáte-li libovolných deset minut, bezmála čtyři hodiny se k ničemu jinému nedostanete. (17.10.2005)

Tohle je vůbec nejlepší seriál Jaroslava Dietla (Lze-li u třídilné série u seriálu vůbec mluvit). Za dobrým vyzněním tohoto díla stojí dva dobré předpoklady: Menšík je Dumas a Dietl je Dumas. Oba mohli najít dobrý důvod pro ztotožňění s touto postavou a díky tomu je vyznění této málonákladné TV-hry nakonec tak věrohodné. Menšík dokázal Dumase zahrát jako živelného génia i kariéristu, jehož osud je fraškovitý i tragický zároveň. Ve scénách, v nichž Dumas svému synu vypráví, o tom, že fikce je důležitější než skutečnost, mám pocit vyjádřil Dietl i své životní kredo. Vyprávět příběhy bylo pro Dumase, Dietla a také Menšíka to nejdůležitější bez čeho nedokázali žít. Umělecká kvalita děl Dumasových, stejně jako Dietlových, je sporná. Morální stanovika jimi také rozhodně zastávat nechtěli. Ale skoro všechny prozařuje umanutá chuť vyprávět lidem příběhy a přinutit je, aby naslouchali. (08.11.2004)

1****začátky, 2****spor, 3***odcházení. _________ Tři epizody z různých životních fází velkého vypravěče: Mládí, vrchol, stáří. Skvělý (Mauroisův) nápad, jak ukázat Dumase se vším, co k němu patří. Zkazit dojem mi mohlo snad jen to, že byly Dumasovy osudy podány poněkud nekriticky - a tedy lehce předvídatelně (pro doplnění doporučuju film Jiný Dumas). Naštěstí to zachránil svým živelným projevem Menšík. (09.01.2016)