Režie:
Miroslav CikánHudba:
Julius KalašHrají:
Hugo Haas, Antonie Nedošinská, Hana Vítová, Jindřich Plachta, Kamila Rosenkranzová, Jaroslav Vojta, Hermína Vojtová, Eman Fiala, Ludvík Veverka (více)Obsahy(1)
Majitelka předměstského domu Anna Faktorová ztrpčuje nájemníkům život. V domě panuje přísný řád a jediný, kdo s paní Faktorovou dobře vychází, je příživník a zloděj Gustav, který na ostatní donáší. Do podkroví se nastěhuje starý mládenec Zajíček, úředník zastavárny. Po čase najde zalíbení v sousedce, učitelce hudby Věře Hronové. Hokynář Mejstřík má obavy o osud svého krámu v přízemí. Spiritista Šoltys je nucen platit zvýšené nájemné, když je přistižen při seanci, a navíc se z jeho bytu ztratí hodiny. S těmi později přichází do zastavárny překupník. Zajíček hodiny pozná a ukáže se, že hodiny ukradl Gustav. Zajíček, který se sblížil s Věrou, žárlí, když ji vidí hovořit se starším bohatým mužem... (ČSFD)
(více)Recenze (31)
„No tak uznáte, slečno, že takhle to dál nejde. Buďto budu hrát já nebo…přestanete vy, tak si vyberte.“ Co máte ze života, když si ani v klidu nezahrajete na klarinet? A pak to dilema, zda osolit či panýrovat…Nechci sice upozaďovat Poláčkův přínos, ovšem Miroslav Cikán vykročil do světa filmu docela suverénně. Navíc měl k ruce partu (povětšinou) zkušených herců, zvlášť „nedělejte z toho potřebu“ Haas a „žena původně dobrotivá“ Nedošinská jsou perfektní, ale i Plachta, Vítová či Kovařík potěší. Krom situační komiky, hlášek nebo písní („Kdybych měl kamna s plotnou, do smrti vařím si sám.“) nechybí ani trocha té romantiky, ačkoliv je úsměvné, že jedinou „líbací“ scénu si odbudou Jaroslav a Hermína Vojtovi, v reálném životě sourozenci. I přes nějakou tu slabší chvilku či pocitově podivnou pasáž vzpoury to vidím na slušné 4*. „Pane Zajíčku, ať mi nezapomenete, zejtra ve 2 se jde na výlet.“ - „Tedy paní domácí, já ne…!“ - „Co ne?!“ - „Já ne…že bych snad byl proti, ale možná, že nebude hezky.“ - „To já už zařídím!“ - „No, tak to bude jistě hezky…“ ()
Jeden z nejlepších filmů "sirky" Hugo Haase a "jediné mluvnice v domě" Antonie Nedošinské. Zaskvěl se i Plachta ("vespod jsou vajíčka a nikdo k nim nemůže"), Vojta ("taky dobrý"), a jeho manželka ("co mu nadávate? svýho muže si můžu trestat jenom já"). František Kovařík zase prokázal, že muži doopravdy nestárnou, i v padesáti vypadá jak devadesátiletý Hrbolek (a obráceně). ()
Velmi zdarila veselohra o jednom dome a lidech v nem, v cele s "puvodne dobrotivou" majitelkou, kterou vytecne zahrala Antonie Nedosinska. Vyborne obsazeny film, mj. jako vzdy skvelym Haasem, hezkou Vitovou ci treba Jindrichem Plachtou. Usmevny film s radou zajimavych postav, dobove se jedna o nadprumerne dilo. ()
Němá groteska se zpěvy. Tak bych asi nazval lidovou komedii o jednom činžáku, kde Antonie Nedošínská terorizuje své nájemníky různými nařízeními. Ve skutečnosti je to ale jenom z lásky a to se taky nakonec ukáže. Hugo Haas už tu ukazuje hroty své budoucí komiky, takže o vtip vcelku není nouze, i když se ten humor drží decentně při zemi. Nemůžu říct, že by se mi film nelíbil, je to přesně ta hranice, kdy člověk vidí, baví se, ale brzy zapomene, že viděl....70% ()
Ve filmu je vidět, že Nedošinské role uzurpátorské bytné vůbec nesedí a ani ona si tuto roli moc neužívá. Dobrosrdečné tety a hokynářky jí šly daleko líp. Ale je fakt, že i tento film táhne převážně ona, jinak mě tam žádná postava nijak zvlášť nezaujala. Oproti jiným pamětnickým filmům méně vtipné, slabý průměr. 45% ()
Galerie (14)
Zajímavosti (1)
- Film bol natáčaný v Prahe a Mladej Boleslavi. (dyfur)
Reklama