Aoi bungaku series

Adaptace šesti klasických děl moderny japonské literatury. Nevím, jestli seriál je pro tuto sérii přesné označení, první adaptace dostává nejvíce prostoru, čtyři epizody, a je animačně na úrovni filmu (však také později vyjde i jako samostatný film)... Kvalitativně vcelku vyrovnané jinak spolu jednotlivá díla mnoho společného nemají. Za nejpovedenější však považuji Run, Melos!, kde se zajímavě prolíná reálný svět a trauma autora scénářů divadelních her s hrou, kterou právě píše... „Je bolestivější na někoho čekat nebo nechávat ostatní čekat?“. A Kokoro, což jsou dvě epizody, každá vyprávěná z pohledu jednoho ze dvou hlavních protagonistů, kteří se zamilují do stejné dívky. Za zbytečnou až trapnou adaptaci pak považuji In the Forest, Under Cherries in Full Bloom, která zaujme tak maximálně wtf komediálními momenty (které ovšem nejsou komické). Také bych si dokázal odmyslet uvaděče „popularizátora“ před každou epizodou. (01.01.2010)

No longer human - Komplikovaný portrét-život komplikované osobnosti v komplikované době. Pro tak vážné téma, v němž je kladen důraz na psychologii postav, se snad klasické anime zpracování, plné přepjatých emočních výlevů, hysterických výkřiků apod. zřejmě ani nehodí. Je pravda, že proti dnešnímu standardu se autoři drželi na uzdě, ale herce s uměřenějším projevem bych uvítal více. Silné ***. In the Forest, Under Cherries in Full Bloom - Strašidelná historka (kaidan?) o muži, který se kvůli ženě dobrovolně vytrhl ze svých kořenů. Souhlasím, s WaraiOtokem, že komediální momenty jsou opravdu wtf, ale už ne s tím, že jde o jedinou věc, kterou tato povídka může zaujmout. Osobně jsem si velmi cenil scény, jež je pojata jako barevný, rozvrný videoklip. SPOILER - hlavní hrdina v ní zabíjí své ženy, zatímco žena nová při tom zpívá. Silné ***. KONEC SPOILERU. Rovněž její nová, bizarní domácnost a její žití v ní má své hrůzné kouzlo, originálně kontrastující s jejím leskem, precizním "vydesignováním" a tělesnou krásou manželky. Kokoro - Když dva prožívají totéž, není to totéž. Někdy ani nejlepší přátele při sebevětší vůli nechápeme a nakonec ani nepřijímáme. Vyvážené, střídmé. ****. Run, Melos! - Nejvíce emo, což ve scénách z antické tragédie přijmout lze, ovšem v těch ze současného (nedávného) Japonska, již pramálo. ***. Spiders Thread - Akutagawa předvádí drobnou hříčku o povaze zločince, pro kterého je vlastní život nakonec přeci jen to nejdůležitější... Pro mě jedna ze dvou nejlepších povídek, neboť se k ní anime žánr nejlépe hodí. V ústředí jsou dvě excentrické povahy - pyšný král a bezcitný vrah - jim lze věřit přehnaná gesta i megalomanské řečičky. Prostředí blíže nejmenovaného "pohádkového" království uprostřed festivalu či peklo zase dalo šanci tvůrcům projevit spíše fantazii než cit pro realitu, a myslím, že to první mají rozvinutější, to druhé, vinu, pokání/nepokání, trest... nechali moudře na Akutagawovi. Silné ****. Hells Screen - Druhá nej Subjektivova povídka. Stejný Akutagawův král tentokrát hostí vynikajícího malíře, který pomalu poznává královu zrůdnou povahu. To se neobejde bez následků pro jeho tvrobu a nakonec i život. I poznáním zmučený, půl šílený malíř je vděčná anime postava. A pak, jeho malířství do filmu sedí dobře, pokud méte nadané kreslíře, předvete, co kniha nedokáže (nebo dokáže jinak). Myslím, že těm zdejším se docela dařilo. Edit: Dík yennovi a wikipedii vidím, že došlo k jisté, ale ne špatné odchylce od Akutagawovy předlohy. Silné ****. (18.01.2010)

Dozajista chvályhodný projekt, představit formou anime současným divákům 6 klasických děl japonské literatury z 1. poloviny 20. století. Kvalitu a věrnost adaptace samozřejmě nejsem absolutně schopen posoudit, ale vznikl zajímavý a hodně rozmanitý seriál, který se od psychologického románu přes akční grotesku dostane až k mysterióznímu podobenství. (15.05.2013)

Ze začátku jsem nevěděla, co si o tom mám myslet... První příběhy byly hodně zvláštní a měly málo dabérů, ale to mě nijak neodradilo. Další už vypadaly trochu více realisticky a začínaly mě vtahovat do svého děje stále častěji. =) Poslední díly mě pak tak vyrazily dech svou kresbou a příběhem, že bych jim klidně dala 5*. Celkově však dávám lepší 4*. (16.10.2011)

Poslední dvě povídky mě vůbec nebavily, možná to bude tím, že jsem Agutakuwu četla, nebo to spíše bude tím, že japonské kultuře a psychice ještě pořádně nerozumím. Pod rozkvetlými třešněmi jsem se sice nenudila, ale ani mě ty květy nijak neoslnily. Kokoro bylo zvláštní, stále nevím, jestli byla zima nebo léto, jaký byl, kdo byl a proč vlastně K spáchal sebevraždu - tedy já vím proč, ale kvůli komu? První a také nejdelší příběh... bavil mě a bavilo mě ho porovnávat s životem autora, rýpat se v něm. Tenhle příběh bych mohla mít tak na rýpání a dlouhé podzimní večery, u kterých bych o něm přemýšlela, ale to bych si ho samozřejmě nejdříve musela přečíst, což také v budoucnu učiním. A příběh "Utíkej, Melosi"... ten se mi líbil ze všech nejvíc, zanechal ve mně ze všech nejvíc. Asi se mi zrovna děsně hodil do nálady :-) Slabší 4*. btw. při sledování Pavoučího sítě, jsem si uvědomila, že peklo nebo nebe není, že by to bylo nelogické. Prostě mnou projel pocit, zjištění, procitnutí, že po smrti už nic není. Zajímavé. (07.03.2010)