Karel a já

Film o dojímajícím (v tom nejlepším smyslu slova) přátelství drožkáře Šourka a jeho koně Karla a o napravení příslušníka zlaté mládeže. Všimněte si, že drtivá většina protektorátních filmů obsahuje fabuli napravení a zmoudření (Kristian, Těžký život dobrodruha, Tetička, Roztomilý člověk atd.) Opravdu úsměvný film s nepomíjející atmosférou, danou především nakažlivým člověčenstvím Jindřicha Plachty. Jana Dítětová jako debutantka podává velmi přesvědčivý a sympatický výkon (v 16 letech!!!), což bohužel trochu sráží obsazení podstatně staršího ansámblu mladých - Peška, Vítové a Dohnala. Ačkoli u posledně jmenovaného je to jedna z mála koukatelných rolí. Potěšitelná je figurka Jaroslava Marvana. Po nekončící sérii úředníků, ředitelů a policistů vytvořil lidovou figurku a nastoupil tak přípravu na poválečnou kariéru. Osobně mě cihlář Tonda bere víc než třeba "železný dědek", Anděl, Šebesta & spol. Film je míněn jako oslavná pajáda na mládí, ale má v sobě hodnoty, ke kterým neškodí se občas vrátit, a to i v době, kdy jsou svým nositelům trochu na obtíž. Aspoň při podzimních podvečerech u televizní obrazovky. (19.10.2003)

Chápu, že nacisti měli rádi, když se opěvovala práce, neb český průmysl vyzbrojoval německé armády, ale přeci jenom, Cikán to nemusel tak přehánět. To bych musel být pěkný pytlík, abych věřil, že postarší bohatá dáma v obrovské vile požaduje po svém budoucím zeti, aby měl na ruce mozoly od tvrdé práce, když samozřejmě pro její sociální vrstvu byly a vždy budou nejdůležitější hodnotou peníze, získané jakkoli. Nehledě na to, že nejtěžší prací, kterou ona ve svém životě udělala, bylo tak maximálně vyluštění křížovky v neděli po obědě. Ve filmu je také tradičně protektorátně otupováno ostří mezi proletariátem a továrníky, Vojta se tváří, že teprve včera svlékl montérky a Marvan naopak vyznává krédo, že ztrhat se pro svého zaměstnavatele je tou nejvyšší dělnickou hodnotou. Plachta ztvárnil pěknou postavu, i když v určitých okamžicích dost přehnanou. Ale jeho "on je hodnej, ty jsi taky trdlo, tak se k sobě báječně hodíte", je geniální. A tu jeho lásku ke koním chápu... Jak nemít rád tvora, který člověku pomáhá, pracuje za něj, teplou kobližku k snídani mu pravidelně nadělí a jednorázově poskytne i vlastní salám? I když pravda, tenhle kůň zase tak dobrý nebyl, ani se neoptal na páníčkův stav, když Plachta onemocněl. (27.12.2013)

V těžké době, kdy českému obyvatelstvu Protektorátu opravdu nebylo do smíchu, vznikla tato veselohra. Jindřich Plachta jako nositel chorobného optimismu ani tentokrát nezklamal a se svým koněm Karlem vypráví nám příběh o tom, jak synáček továrníčkův k rozumu přišel, a naučil se pracovat. Tyhle příběhy o polepšení hříšníka, příběhy pro lid, kdy bohatý pochopí chudé a najde vztah k ostatním i sobě samému, takové příběhy vždycky táhly. A ve dvaačtyřicátém roce takovéhle šťastné konce lidi potřebovali vidět o to víc, alespoň v kině. Zasmát se, zapomenout...a funguje to skvěle i dnes a to je velká paráda. Lehká úsměvná veselohra s výborným obsazením, která člověku zvedne náladu na maximum a odchází od filmu s pocitem, že všechno v pohodě zvládne ....90% (29.05.2011)

Tato milá pamětnická komedie má originální příběh o dojemném přátelství starého muže a koně, doplněný další spíše tuctovou zápletkou o napravení ztraceného lenivého syna. Z herců zaujal kromě dobráckého Jindřicha Plachty a lidového Jaroslava Marvana i skvělý výkon Růženy Naskové v malé ale vtipné roli chápavé matky. Interiéry kulisové, exteriéry zajímavé, celkově lepší průměr. Některé hlášky z filmu jsou stále aktuální : „Dnešní mládež je spolehlivá jen ve své nespolehlivosti.“ (28.01.2012)

Reziser Miroslav Cikan /Provdam svou zenu, Konec Cesta 1959 a Výstraha 1953/ natocil slusnu protektoratnu komediu, ktora sa vyhyba politike. Tematicky je to o rozlucke so slobodou, o zenbe, oddavkoch atd atd. Kazdopadne akysi punc ludovosti tomu nemozno upriet, Cikan bol u mna vyborny reziser, hoci hodne filmov natocil este v 30. rokoch. S tym mam ja problem, lebo v 20. a 30. rokoch minuleho storocia len sa zacinala ceskoslovenska kinematografia budovat - a ja mam taky pocit, ze reziseri /Otakar Vavra, Cikan, alé i povedzme Bielik/ sedeli doma v obyvacke, kukali na US hollywoodske kulty a rozmyslali ako to pretavit a pretransformovat na domace - ceskoslovenske pomery. Tak, aby to domorodci v CR a SR pochopili : 55 % (07.08.2018)