Bronzová koruna

Pohádka, kde jsou duchové a není to slaboduchá duchařina. Duchové mají grády, eleganci a vtip. Princezna je krásná, zoufalá, nešťastná a při tom všem není hysterická a nepřehrává. Snad ještě kdyby měla z jízdy na koni omlácenej zadek. Princ je ve své dětské roli taky dobrý. Flashbacky dělaly příběh zajímavější, než kdyby to bylo podáno formou přímočarého vyprávění. A věta: "Začínáš mě nesmírně unavovat tím, jak máš pořád pravdu", je opravdu ze života. (18.11.2012)

Dle mého jedna z těch nejlepších pohádek porevolučního období. Navíc dobrý scénář, co s postavami pracuje jako s lidmi. Princezna je statečná a odhodlaná a přitom stále žensky krásná a Kanyzův kníže Vilém byl prostě skvělý záporák. "Ještě někdo chce pochybovat o pravdivosti mých slov?" K tomu tu máme Vladimíra Dlouhého a Jiřinu Jiráskovou, kteří rovněž vědí, co je to herectví. Jedině ten kluk byl vybrán hodně špatně, ale naštěstí na něm pohádka nestojí. Podobná pohádka: Zelený rytíř. (21.11.2010)

Dramaturgicky a scenáristicky neukočírovaný zmatek v sympatickém hereckém podání, které si v rámci možností drží i určitý nadhled, ale v konečném kontextu, je mu to málo platné. V televizní pohádce zkušené Svatavy Simonové téměř nic nefunguje a nedrží pohromadě. To už tak bývá, že králové v lesích umírají po zásahu "vyšší moci", kdy se samovolně uvolní (polystyrenový) kámen, král se samovolně po pádu ze splašeného koně pomočí a spadne pyjem přímo na balvany. Jo, kdyby to byly jen naražené koule, tak to rozchodí, ale ouha, král umírá a zanechává po sobě testosteronovou princeznu Barboru Munzarovou a jejího mladšího bratříčka, kterého měl místo zplození raději vyjebat na skálu. Chlapeček mimochodem neuměl ani hrát, natož aby byl nějak sympatický. To nevadí, protože na scénu v pravém okamžiku vstupuje krutopřísný kníže Jan Kanyza, jehož proradnost nezná mezí. A aby taky ne, když si leští koule na královský trůn. Princezna s bratříčkem putují do vězení. Potud se nejedná o pohádku, ale o celkem přijatelnou historickou inscenaci v drama hávu. Tvůrcům však došlo, že to nemá být historické drama, a je třeba to celé odlehčit. Blbá dramaturgie posílá na scénu dva duchy, vévodu a jeho služebnici, kteří kdysi zaplatili ve vězení svými životy a (pohlavní) styk se světem živých si chtějí udržet stůj co stůj. Princezně pomůžou k útěku z vězení, a poté je nebohý divák svědky střídání dramaticky nezvládnutých akčních scén, i těch méně vypjatých, které téměř vždy působí stoprocentně směšně a neumětelsky. Vše je ještě podmíněno, že se stále musíme pohybovat v mantinelech pohádky, kdy jsou k vidění nejrůznější kouzla, což už diváka nutí nebrat to celé vážně. Vypravěčský rytmus narušují časté flashbacky, kterým je věnována zvláštní kolonka už v tak dost nesourodém příběhu. Herecké výkony jsou sympatické. Všichni hrají s chutí. Nejlepší je jednoznačně Jan Kanyza. Utáhl i horší chvilky, a že jich tady není málo. Barča Munzarová není prototypem princezny, a troufám si zatipovat, že při její nadměrné hormonální dysfunkci měla pičinu chlupatou jak medvěd záda, na což by nestačil ani nový Veet , ale sem nějakým způsobem zapadla. Ostatní herci si udrželi nadhled, který je patrný zvláště u Jiřiny Jiráskové a důstojně působil i Vladimír Dlouhý v divné dvojroli, ale na Kanyzu neměl nikdo. Scény s ním mě bavily nejvíc. Do příběhu se vloudily výsostné zmatky stran jednání postav a jejich motivace byly čím dál tím méně jasné, pak zmíněná dvojrole, kterou jsem nechápal, a jako divák jsem jasně inklinoval fandit nelítostnému knížeti, a ke vší smůle, pohádkové motivy byly zakomponovány do příběhu dost nuceně až na sílu. Když si je totiž odmyslím, vyšlo by z toho tv historické drama, které není při vší dobré vůli úplně k zahození a je vyvedeno v legračně nablblé režii. Takhle je to nablblá (skoro) pohádka, u které si divák není jist, co s ním zamýšlí, a jak chce, aby jí divák vnímal. Ve výsledku byla dost mimozní, včetně zcela nepochopitelného závěru. Mé hodnocení: 20% (29.10.2014)

Tak tragické nezvládnutí řemesla se hned tak nevidí. Přitom pohádka není natočená před čtyřiceti, ale jen více než dvaceti. Příběh je leckdy spíše nechtěnou parodií. Princezna na útěku stojí na silnici, scéna je šmolkově modrá, aby si divák myslel, že je hluboká noc. Koruno zabloudila jsem pomoz mi. A pak dál pokračuje vyasfaltovanou cestou. Pronásledovatelé v čele se Sváťou Skopalem: Až sem vedou stopy :-) - přitom jedou klusem po široké cestě. Scéna na hradě Severní říše, kde pár psů zahnalo pět rytířů...nemá cenu vypisovat všechny hrůzy. Myslím si, že i pár studentů scénáristiky by dokázalo vymyslet smysluplnější vyprávění. (21.02.2021)

Více než pohádka spíše televizní skoro historické mysteriózní krimi, s ubohou výpravou. Snad jen ten konec, kdy Klára zase málem vše pokazila, byl pohádkový. Vadily mi opakované retrospektivy, pobavila hláškující ironická postava Jiřiny Jiráskové, jako se Sestřiček. Zkušené scénáristce se příběh nepovedl poskládat moc dobře. (17.11.2017)