Dlouhý podzimní den

Odchodem do důchodu se člověku mění život. Množství volného času může zamotat hlavu i tvrďákovi. Náš hrdina se dostane díky volnému času a přemýšlení o budoucnosti do deprese, připadá si zbytečný, přepočetný. Hledá důvod, proč jít dál, pod tlakem svých dětí, ty mají své plány s jeho bytem, ale bez něho v něm. Emocionálně založený Mrákota (Ladislav Pešek ) bojuje svůj boj, "každý den je bitvou", ovšem není úplně jasné, zač se vlastně pere. Za svůj pocit nepostradatelnosti, za svou pozici hlavy rodiny, ze zoufalství z odchodu z továrny, magoření z nečinnosti nebo proč vlastně? Musí se uklidnit a srovnat si to všechno v hlavě.... Vynikající Pešek v roli stárnoucího pána koncertuje, pluje scénou a skoro nikoho dalšího ve filmu ani nepotřebuje. Moskalykovi se tohle důchodové drama fakt povedlo...90% (09.04.2012)

Lehce podobný námět jako u Michálkova Babího léta, ostatně scénárista je v obou případech stejný (Hubač). Tentokrát roli stárnoucího kmeta, který se těžko vyrovnává s podzimem života, ztvárnil Ladislav Pešek, jenž obecně při herecky vypjatých momentech vkládá do svých rolí tolik bolavého sentimentu, až je to někdy nepříjemně příjemné (a naopak). Zde k tomu měl opět několik příležitostí, přičemž nepromarnil ani jednu. Tedy opět silný zážitek, který nedokázal pokazit ani Jiří Vala svými technickými chybami, když se asi 10krát kouknul do kamery... 75% (24.08.2011)

Hubačův jímavý příběh o lidech na předělu. Život ve stáří, dnes i před bezmála půl stoletím, má i svou odvrácenou tvář, onen hořký pocit, kterým se člověk, dosud aktivní a plný energie, zalyká při pomyšlení na to, že je najednou zbytečný, nepotřebný a odepsaný. Tento nelehký úděl dokázal právě Ladislav Pešek interpretovat s maximálním zaujetím a téměř neuvěřitelnou přesností a koncentrací. A sluší se připomenout i neméně skvělé herecké partnery, zejména Antonii Hegerlíkovou a Bedřicha Prokoše. Stáří je boj, který nesmíme prohrát. (17.11.2020)

Nádherná dramatická televizní inscenace od J. Hubače s dobrými hereckými výkony všech představitelů. Navíc získala na mezinárodním filmovém festivalu v roce 1971 dvě ceny. Nejlepší a nejhezčí scéna ve filmu je ta kdy pan Mrákota vynikající (L. Pešek) nádherně a mistrně vystihl první den penzisty, kdy si vychutnává dopolední siestu a kdy navíc je sám doma nikým nerušen a kdy si chce v klidu přečíst své noviny a nemůže najít nebo takhle nemůže se správně uvelebit na tom svém otomanu určitě to všichni známe. Stále málo pod hlavou! (19.05.2006)

Inscenace postavená na primitivní zápletce mi nesedne navzdory panu Peškovi a závažnosti tématu. 1) Přechod do důchodu - oblíbené téma socialistické televize. Ovšem tak, jak je věc představena v této inscenaci, mi přijde až trapné. Pan Mrákota nemá žádné zájmy, žádné koníčky, žije jedině svou prací v dílně. Na důchod se nijak nepřipravoval. Jeho intelektuální úrovni pak odpovídá i to, jak novou situaci snáší. Proč bych měl s jeho nepřizpůsobivostí nějak sympatizovat? Protože ho hraje Ladislav Pešek?_____ 2) Věc má ještě jeden aspekt. Bytová nouze přispívá k morálně pochybnému tlaku "mladých" na otce, aby se odstěhoval a uvolnil jim byt. Důchodce Mrákota poctivě pracoval a žil, svým dětem očividně pomáhal a nechal je bydlet ve svém malém nepostačujícím bytě (dcera je už osm let po svatbě) a oni se ho nyní chystají vylifrovat jinam, aby jim byt zůstal celý. Jejich jednání je pochopitelné, ale není košer a nelíbí se mi, ať už byly tehdejší bytové poměry jakékoli._____ 3) 65letý Ladislav Pešek a ostatní promlouvají Hubačovou vázanou řečí a přispívají k poněkud hořké pachuti z celého díla._____ 4) Výstižný moudře smírný koment s nadhledem: rozum a cit (nehodnotila). (18.12.2020)